In this paper, I try to argue that, from the methodological position of reflected equilibrium, it seems to be reasonable to build a theory of personal identity that enables a person to continue her existence after the biological death of her body. This conclusion is supported by the argument that our practice reflects that our identity-presupposing concerns reach beyond biological continuity. We have also good reasons to maintain such concerns and practices. As the best candidate to implement such concerns in a theoretical account of practical identity, I will identify the person-life view, where personal identity depends to a great extent on social conditions. I also show how this theory can implement the classical belief in the afterlife, and how it could conceptualize the difference of the afterlife from a physicalistic and a theistic point of view. and V této práci se snažím argumentovat, že z metodologické pozice odrážející rovnováhy se zdá být rozumné stavět teorii osobní identity, která umožňuje člověku pokračovat ve své existenci po biologické smrti jejího těla. Tento závěr je podpořen argumentem, že naše praxe odráží skutečnost, že naše předpoklady týkající se identity překračují rámec biologické kontinuity. Máme také dobré důvody k udržení těchto obav a postupů. Jako nejlepší kandidát na realizaci těchto zájmů v teoretickém popisu praktické identity budu identifikovat pohled člověk-život, kde osobní identita závisí do značné míry na společenských podmínkách. Ukazuji také, jak tato teorie dokáže zavést klasickou víru v posmrtný život,