Participation of Human Subjects in a Clinical Trial is the fundamental part of Medical Research. Human Subject's participation depends on the willingness of the potential Subjects to volunteer in such a Clinical Trial. The Subject's motivations for the Clinical Trial participation diverse based on the different motivational factors. Patient's deciding whether to participate in a Clinical trial or not is influenced mainly by the current Patient’s health status and the possibility of the available standard therapy in the treatment of a serious or a life-threatening illness. The important role in the Patient decision process takes the close relationship Physician-Patient. There is no consensus among Scientists whether the Patient’s expected therapeutic benefit using the new medicinal product is the most motivational factor for the Clinical trial participation or not. Some of the latter research has concluded that some Patients frequently overestimate the chance of benefit from particular treatment. However the Patient's expectations of the potential therapeutic benefit do not depend on the Patient's correct understandings of the Clinical Trial purpose. The Patient’s willingness to contribute to the progress of medicine and desire to help other Patients is secondary consideration for the Clinical Trial participation which is reported in the medical journals. Especially Patients suffering from a life-threatening illness report altruistic reasons however this will not exclude them to expect the potential personal benefit as well. The indirect costs reimbursement to Patients during the Clinical Trial participation might motivate many potential participants for the Clinical Trial participation. This article sought to present the most frequent Subject's Expected Benefit from the Clinical Trial participation in the context of the Patient being engaged in Medical Research. Gaining a deeper understanding of this topic might be benefited for both Researchers and Physicians., Olga Norková, and Literatura 18
Studie se v první řadě zabývá otázkou, jaké tresty a odměny jsou v současnosti používány ve skautských oddílech. Zajímalo nás, zda se mezi českými oddíly najdou takové, které tresty a odměny ze svého repertoáru zcela vyřadily a naopak, zda existují oddíly, které se důsledně drží tradičních výchovných metod. Dále se ptáme, zda samotní vedoucí vnímají změnu ve výchovné motivaci v oddílech, kde prožili své dětství a kde nyní působí. Výzkum se zabývá také otázkou, zda děti a vedoucí z jednoho oddílu vnímají výchovné prostředky stejně nebo rozdílně. Konečně se snažíme odpovědět na to, zda systém výchovných prostředků ovlivňuje vztah mezi vedoucím a dítětem.
Výzkumu se zúčastnilo celkem 131 probandů ze 14 skautských oddílů, z toho 3 oddíly byly vodní, 11 oddílů pěších. Data byla sesbírána formou nově vytvořeného kvalitativního dotazníku, který vycházel z již dříve uskutečněných semistrukturovaných rozhovorů na stejné téma. Po vyplnění dotazníků následovala ještě diskuse všech zúčastněných členů jednotlivých oddílů. Aby bylo sbírání dat efektivnější, byl použit také on-line dotazník, který vyplnilo 18 probandů. U těchto účastníků nedošlo k následné diskusi.
Výsledky ukazují, že ve volbě výchovných prostředků se české skautské oddíly diametrálně odlišují. Existují oddíly, používající tvrdé tresty i oddíly, které tresty záměrně nepoužívají. V oblasti odměn jsou si oddíly více podobny, avšak rozdílný bývá účel, který má odměna plnit. Dle výzkumu existují v naší republice minimálně dva oddíly, kde již funguje poměrně nový „respektující přístup“, přijetí podobného přístupu je však velmi náročné a v rámci organizace, jakou je Český skaut, má prozatím své meze. and This study deals primarily with the question:„Which punishment and rewards are used by contemporary Czech scout guides?“. Our goal was to find out if there is any scout group, where no punishment and rewards are being used and on the other hand, if there is any scout group, which strictly sticks to the old tradition of upbringing methods. Other goals are to verify: if the upbringing methods used by scout guides changed anyhow in time, if the system of upbringing methods influences the relationship between guides and children and if there is any difference between perceiving rewards and punishment by children and by guides.
The research attended 131 volunteers from 14 scout groups, thereof 11 were the terrestrial scout groups, the rest of them were water scouts. I chose the method of a qualitative questionnaire, which was created on the basis of previous interview, used in the pilot study. After filling out the questionnaires, there was also a thematic discussion involving all members of the particular groups. 18 volunteers filled out an on-line form of questionnaire, without following discussion. The results show that there is a big difference between the upbringing methods used by various Czech scout guides. The research revealed two scout groups, guides of which use the alternative upbringing methods, based on respectful access to children. This means that systems like that can work in scout groups, but we find making this big change of access to children very hard, because of the socio-historical context of our country. The other results say that the system of raising methods does influence the relationship between a guide and a child. The majority of Czech scout groups have changed these methods in accordance with development of education in society.