Studie věnuje pozornost problematice demokratizace vědy, v jejímž rámci zaujímá klíčové postavení otázka, v jaké míře a zda vůbec má mít široká veřejnost možnost zasahovat do vědní a výzkumné politiky a participovat na rozhodování v odborných záležitostech. První část studie je věnována představení dvou radikálně odlišných a vzájemně protichůdných pohledů na tuto problematiku, které byly rozpracovány v rámci poválečné filosofi e vědy v dílech Michaela Polanyiho a Paula Feyerabenda a v různých podobách spolu soupeří dodnes. Tyto dva pohledy, jež nás staví před volbu mezi odborností na úkor demokracie (Polanyi) a demokracií na úkor odbornosti (Feyerabend), jsou následně podrobeny kritickému zhodnocení a v opozici k nim je představen alternativní pohled rozvíjený v rámci vědních studií Harrym Collinsem a Robertem Evansem, jenž překračuje nutnost této volby a na základě sociologických výzkumů fenoménu odbornosti nabízí způsob, jak lze odbornost a demokratické hodnoty sloučit dohromady., The study approaches the issue of democratization of science, the central question of which is to what extent, if at all, should the public be allowed to intervene in science and research policy and to participate in technical decision-making. The first part of the study is devoted to a presentation of two radically different and contradictory views on this issue, which were developed in the post-war philosophy of science in the works of Michael Polanyi and Paul Feyerabend respectively and which compete in various forms until today. These two views, which confront us with a choice between expertise at the expense of democracy (Polanyi) and democracy at the expense of expertise (Feyerabend), are then subjected to critical evaluation and in opposition to them an alternative view, developed within science studies by Harry Collins and Robert Evans, which transcends the necessity of this choice and, drawing on the sociological research of expertise, offers a way to merge together both expertise and democratic values, is presented., and Libor Benda.
Cílem výzkumu bylo zmapovat implicitní teorie tvořivosti matematiků a psychologů. Výzkumu se zúčastnilo 93 studentů psychologie a 80 studentů aplikované matematiky a informatiky Univerzity Palackého v Olomouci, kteří měli za úkol popsat typické mentální aktivity a projevy chování vysoce kreativních matematiků a psychologů. Na základě jejich odpovědí byl vytvořen seznam charakteristických rysů těchto odborníků. Ukázalo se, že implicitní teorie tvořivých matematiků zahrnují dobrou úroveň logického a analytického myšlení, vysokou přirozenou inteligenci, přesnost, pružnost, roztržitost a specifický vztah ke světu, jehož součástí je odtrženost od reality, uzavřenost, slabší komunikační dovednosti a pocit nadřazenosti vůči nematematikům. Hlavními složkami implicitní teorie tvořivého psychologa jsou pozitivní vztah k lidem, zejména ke klientům, schopnost vytvářet nové terapeutické postupy, publikovat a provádět výzkumy. K dalším typickým rysům patří otevřenost novým zkušenostem, vytrvalost, nekonformnost, flexibilita a široký rozhled, a to nejen v oblasti psychologie, ale také ve sféře kultury a umění. Mentální procesy a projevy chování, připisované tvořivým specialistům, zřejmě úzce souvisejí s jejich vědním oborem. and The study was aimed to chart the implicit theories of creativity of mathematicians and psychologists. The research sample consisted of 93 psychology students and 80 applied mathematics and informatics students at Palacký University in Olomouc who were asked to describe typical mental activities and behaviors of highly creative mathematicians and psychologists. From the contents of their replies, a list of these experts’ characteristic features was created. It was found out that the implicit theories of creative mathematicians included a good level of logical and analytical thinking, high natural intelligence, exactness, flexibility, absentmindedness, and specific relation to the world to which belonged insulation from reality, closeness, poor communication skills, and sense of superiority toward non-mathematicians. The major components of the creative psychologist’s implicit theory are positive relationships to people, especially clients, the ability to produce new therapeutic procedures, to publish, and to carry out research. Other typical features are openness to new experience, persistence, nonconformity, flexibility, and broad horizons not only in the field of psychology but also in the area of culture and arts. Mental processes and behaviors ascribed to creative specialists appear to be closely related to the respective domain of science.