Regulace příjmu potravy a nutričního stavu organismu je komplexní děj, který se odehrává na úrovni několika orgánových systémů. Centrálním regulátorem je hypothalamus, který integruje nervové a hormonální signály z periferie a monitoruje sérové hladiny glukózy a lipidů. V hypothalamu se nacházejí neurony produkující jak orexigenní hormony zvyšující příjem potravy (neuropeptid Y, agouti-related protein, orexiny), tak anorexigenní hormony, které působí opačným mechanismem (proopiomelanokortin, kokainem a amfetaminem regulovaný transkript). Gastrointestinální trakt je místem produkce především anorexigenních regulačních hormonů (cholecystokinin, oxyntomodulin, bombesin), které zpětnovazebně prostřednictvím cirkulace a vagových zakončení ovlivňují hypothalamická centra. Jediným orexigenním peptidem tvořeným v trávicím traktu je ghrelin. Pankreatické hormony (inzulin, pankreatický polypeptid, amylin), které ovlivňují glukózový metabolismus, regulují také příjem potravy a nutriční stav organismu přímým působením na CNS i nepřímo prostřednictvím ovlivnění glykémie. Pohled na tukovou tkáň jako na pasivní úložiště energie je již překonán. Adipocyty produkují řadu hormonálně aktivních látek, které se podílejí jak na regulaci tělesné hmotnosti (leptin), tak insulinové senzitivity (adiponektin, rezistin). Sérové hladiny uvedených regulačních hormonů reagují dynamicky jak na příjem potravy, tak na celkový nutriční stav organismu. Jejich periferní nebo centrální aplikace působí změnu příjmu potravy a u některých z nich byla již vyvinuta syntetická analoga, u kterých se předpokládá využití v léčbě poruch výživy u člověka. Proto jsou tyto hormony vhodné ke studiu z pohledu klinické biochemie jako potencionální biomarkery., Regulation of food intake and nutritional status is a complex process which takes place in several organ systems. Hypothalamus is the central regulator that integrates signals from the nervous system and peripheral hormones and monitors serum levels of glucose and lipids. In the hypothalamus, there are neurons producing both orexigenic hormones that increase food intake (neuropeptide Y, agouti-related protein, orexins), and anorexigenic hormones, that act in antagonistic way (proopiomelanocortin, cocaine- and amphetamine-regulated transcript). Gastrointestinal tract is mainly the source of anorexigenic regulatory hormones (cholecystokinin, oxyntomodulin, bombesin), that influence hypothalamic centres by both circulation and vagal nerves. The only orexigenic peptide produced by gastrointestinal tract is ghrelin. Pancreatic hormones (insulin, pancreatic polypeptide, amylin), that influence glucose metabolism, regulate also food intake and nutritional status of the organism both by direct action on CNS and indirectly through changes of glycaemia. Adipose tissue is not considered a passive place of energy stores anymore. Adipocytes produce quite a number of hormonally active substances that participate in the regulation of body weight (leptin), and insulin sensitivity (adiponectin, resistin). Serum levels of above-mentioned regulatory hormones are dynamically influenced both by food intake, and general nutritional status of the organism. Peripheral or central administration leads to changes in food intake and for some of them synthetic analogues are being developed with potential future use in treatment of nutritional disorders. Thus, these hormones are suitable for studies in the field of clinical biochemistry as potential biomarkers., Jiří Bronský, Richard Průša, and Lit.: 35
Dietoterapie spolu s medikamentózní léčbou obezity vykazuje na poli léčby metabolického syndromu nemalé úspěchy v podobě omezení další nutné medikace a efektivního dlouhodobého snížení hmotnosti. U geriatrických pacientů má dietoterapie svá specifika, její provádění je z mnoha důvodů složitější a vyžaduje větší nasazení terapeuta než u mladší populace. Následující sdělení pojednává o základních principech dietoterapeutického procesu a o úskalích, která jej doprovází. Pro názornost jsou připojeny kazuistiky., Dietotherapy together with pharmacological treatment of obesity show significant efficacy in the management of metabolic syndrome, manifested as a reduction in the need for further medication and effective long-term weight reduction. Dietotherapy in geriatric patients has some specific features; its use in older patients is for many reasons more complicated and requires greater effort from the therapist than in younger populations. The present paper discusses the main principles of dietotherapy and the difficulties accompanying it. Case studies are provided for illustration., and N. Peřinová, D. Čechová
Práce obsahuje údaje o obsahu jódu v moči především studentů Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Do pokusu bylo zařazeno celkem 42 studentů a 21 zaměstnanců. Empirická data byla získána v rámci řešení grantového projektu GAJU 011/2013/Z. Obsah jódu ve vzorcích byl stanoven laboratorně spektrofotometricky po alkalickém spalování vzorku podle Sandell-Kolthoffa. Cílem práce bylo posoudit zásobení studentů a zaměstnanců Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (JU v ČB) jódem na základě vyšetření jodurie. Průměrný obsah jódu v moči u všech osob (n=63) byl 230,40±169,90 µg.l-1. U mužů byl průměrný obsah jódu v moči 244,59±190,46 µg.l-1, u žen (n=42) 223,18±157,82 µg.l-1. Hodnota mediánu se pohybovala u mužů i žen okolo hodnoty 150 µg.l-1. U 89,4 % vyšetřených odpovídala jodurie dostačujícímu, popřípadě nadbytečnému příjmu jódu, u 10,60 % pak různému stupni jodopenie. V zájmu prevence nežádoucího dopadu nutričního nedostatku nebo nadbytku jódu je doporučena pravidelná kontrola jodurie i u studentů vysokých škol., The aim includes data of the iodine content in urine, mainly students of the University of South Bohemia in the České Budějovice. The experiment included a total of 42 students and 21 employees. Empirical data were obtained within the grant project GAJU 011/2013/Z. The content of iodine in the samples was determined on the basis of alkaline combustion by a spectrophotometric method according to Sandell-Kolthoff. The aim of the study was to assess the supply of students and staff Faculty of Agriculture, University of South Bohemia in the České Budějovice (JU v ČB ) iodine on urinary iodine examination. The average content in the urine of all (n=63) was 230.40±169.90 µg.l-1. Average iodine content in urine was 244.59±190.46 µg.l-1 for men (n=21), 223.18±157.82 µg.l-1 for women (n=42). The median value for women and men was approximately 150 µg.l-1. For 89.4% of the examined urinary iodine corresponded to sufficient, or excessive iodine intake, 10.6% corresponded to varying degrees jodopenie. In order to prevent the undesired impact of nutrient scarcity or excess iodine is recommended regular monitoring of urinary iodine even university students., Zuzana Křížová, Jan Trávníček, Lucie Vítková, Jitka Richterová, Martina Staňková, and Literatura
Selen, který tvoří významnou komponentu řady enzymů, je pro lidský organizmus esenciálním prvkem. Jeho nedostatečný přívod má vliv na funkčnost prakticky všech tkání. Cílem naší práce bylo stanovit distribuci obvyklého přívodu selenu stravou, porovnat zjištěné hodnoty s výživovými doporučeními a stanovit nejvýznamnější expoziční zdroje selenu v české dietě. K tomuto účelu byla využita aktuální data o obsahu selenu v potravinách (2010/2011), která byla čerpána z výsledků projektu sledování dietární expozice realizovaného v rámci programu Monitoringu zdraví a životního prostředí. Údaje o spotřebě potravin byly pořízeny v národní Studii individuální spotřeby potravin (SISP 04) uskutečněné v letech 2003–2004 na reprezentativním vzorku populace České republiky (2590 mužů a žen ve věku 4–90 let). Pro každou osobu ve výběru byl vypočten aktuální přívod selenu a následně byla určena distribuce obvyklého přívodu v definovaných skupinách populace. Z výsledků vyplynulo, že ve skupinách dětí (4–14 let), dospívajících a dospělých mužů (15–59 let) se jeví přívod selenu stravou u většiny osob jako dostatečný. Naopak nejvíce rizikovými skupinami z hlediska nízkého přívodu selenu byly dospívající dívky (15–17 let), dospělé ženy (≥18 let) a starší muži (věk 60 let a více). Přibližně u 60 % dospívajících žen a 75 % dospělých žen neodpovídal zjištěný přívod selenu doporučeným hodnotám. Dietární zdroje selenu se lišily v závislosti na věku a pohlaví, obecně však převažovaly zdroje živočišné, které tvořily přibližně 70 % z celkového přívodu. Vyšší přívod selenu běžnou stravou by bylo možné zajistit především vyšší konzumací mořských ryb a rybích výrobků, které představují bohatý a v naší populaci stále v nízké míře přijímaný zdroj selenu., Selenium is an essential element and component of many enzymes in the human organism. Deficiency can affect the function of virtually all tissues. The main objective of this article is to present the distribution of usual selenium intake in the Czech population, to compare the obtained values with available dietary recommendations and to determine the most important dietary sources of selenium. For this purpose current analytical data (2010/2011) on the selenium content in foodstuffs from the project of Environmental health monitoring in the Czech Republic and data on food consumption originated from the national survey SISP 04 (Study of individual food consumption) were used. SISP 04 was carried out between 2003–2004 on a representative sample of the Czech population (2,590 men and women aged 4–90 years). Actual intake of selenium was calculated for each subject in the sample and subsequently usual intake distributions were estimated in defined population subgroups. The results indicated that selenium intake appears to be sufficient in groups of children (4–14 years) and young and adult men (15–59 years). Population groups with increased risk of low selenium intake were identified as teenage girls (15–17 years), adult women (≥18 years) and elderly men (60 years and over). Approximately 60% of teenage girls and 75% of adult women did not meet the intake recommendations for selenium. Dietary sources of selenium varied depending on age and gender, but generally animal sources prevailed, accounting for approximately 70% of the total intake. Higher consumption of fish and fish products, as a rich source of selenium, can be recommended to increase selenium intake from natural sources, especially when its consumption in our population is still very low., Zlata Kapounová, Jitka Blahová, Marcela Dofková, Jiří Ruprich, Irena Řehůřková, and Literatura
Výživa matky během těhotenství a laktace je nejjednodušším preventivním opatřením pro zdárný rozvoj dítěte. Přísun cholinu ve stravě snižuje riziko rozvoje vrozených vývojových vad, zmírňuje dopad nežádoucí expozice plodu alkoholu a zlepšuje vývoj hipokampu a paměťových funkcí. Cholin patří mezi donátory metylových skupin a je významným účastníkem epigenetických mechanizmů. Cholin se nejvíce vyskytuje v mase, mléce a vejcích, a proto je důležité sledovat jejich příjem ve stravě matky. U vegetariánek je vhodné dostatek cholinu suplementovat doplňky stravy., Maternal diet during pregnancy and lactation is the simplest prevention for fetal development. Adequate intake of choline decreases the risk of birth defects, protects from undesirable exposure of the fetus to alcohol and has potential effects on hippocampal neurogenesis and memory function. Choline is one of the major source of methyl groups and very important component of epigenetic mechanism. Meat, milk and eggs contain enough choline. For women who do not eat vegetarian diet, a supplement should be considered., and Adéla Faridová
Přehledový článek pojednává o významu příjmu kalcia a jeho esenciální potřeby v době gravidity a laktace. Popisuje specifika jeho utilizace a mechanizmy, kterými je regulována jeho plazmatická koncentrace, nezbytná pro specifické činnosti tkání, ale také pro formování fetálního skeletu a v době laktace k tvorbě mléka, v němž je udržována jeho stabilní koncentrace, nezávislá na nutričním příjmu. V článku jsou diskutovány v ČR doporučené denní dávky kalcia, které se v hodnotě 1 000 mg/den pro těhotné a kojící zdají dle autorů nízké, čemuž odpovídá i relativně častý výskyt symptomů jeho deplece, a to jak v době gravidity, tak laktace a jsou ve vztahu k demineralizaci mateřského skeletu. Zároveň je tato denní dávka nižší než dávka, kterou doporučuje WHO a FAO (1 200 mg/den). Součástí je přehled pozitivních a negativních faktorů, ovlivňující utilizaci kalcia ve střevech, jak po nutričním příjmu, tak ve formě suplement. Závěrem jsou uvedena doporučení k suplementaci kalciem u těhotných a kojících žen: při malém nutričním příjmu kalcia, případně averzi k mléku nebo mléčným výrobkům (např. při nesnášenlivosti laktózy, alergie na mléčné bílkoviny, různé formy vegetariánství), při projevech symptomů souvisejících s deplecí kalcia, prevence gestační hypertenze, prevence preeklampsie, v případech osteopenie a osteoporózy, v případech aplikace léčiv přispívající k depleci kalcia a demineralizaci skeletu (např. heparin, kortikoidy, aluminiová antacida, antikonvulziva, laxancia)., This review article discusses the importance of calcium intake and the essential need of this mineral during pregnancy and lactation. This article describes the specifics of its utilization, the regulatory mechanisms and plasma concentration required for the specific activity of tissues. Also the importance during formation of the fetal skeleton and during lactation for milk production, which is maintained in a stable concentration, independent of the nutritional intake. The recommended daily allowance (RDA) of calcium for pregnant and lactating in the Czech Republic are discussed. The value of 1 000 mg/day according to the authors seem to be low, which corresponds to relatively frequent symptoms of its depletion, both during pregnancy and lactation and in relation to the demineralization of the breast bone. They are also lower than the recommended RDA by WHO and FAO (1 200 mg/day). Part of this article is an overview of the positive and negative factors affecting the calcium utilization in the intestines, both nutritional intake and in the form of supplements. Finally, recommendations are given for calcium supplementation in pregnant and lactating women: with low nutritional calcium intake, or an aversion to milk or dairy products (eg. lactose intolerance, allergies to milk proteins, different forms of vegetarianism), with symptoms associated with the depletion of calcium , prevention of gestational hypertension, preeclampsia prevention, in cases of osteopenia and osteoporosis, in cases of administration of drugs that contribute to depletion of calcium and bone demineralization (e.g. heparin, corticosteroids, aluminum antacids, anticonvulsants, laxatives)., and Miloslav Hronek, Anna Patková, Věra Josková