Many philosophers of science have maintained that science should be value-free; still others believe that such ideal is neither achievable nor desirable for science. Hugh Lacey is presently one of the main supporters of the idea of value-free science and his theory is probably the most debated today and attracts the most attention and criticism. Th erefore, in this text, I will primarily analyze his theory of value-free science. Aft er briefl y defi ning the notion of value I highlight which strategy Lacey chooses to lay a fi rm foundation for the concept of science without value, with his starting point being the diff erentiation between cognitive and non-cognitive values. Th en I describe three basic characteristics of Lacey’s value-free science: impartiality, neutrality, and autonomy. However, the overall plan and design of his project, together with some concrete steps he takes, are not without problems in our view. I will try to point out some of these problematic issues and provide brief suggestions for alleviating them. and Mnoho fi losofů vědy hájí názor, že věda by neměla být zatížena hodnotami; jiní jsou nicméně přesvědčeni, že takový ideál je nejen nedosažitelný, ale není ani žádoucí. Hugh Lacey je v současnosti jedním z hlavních zastánců ideje vědy bez hodnot a jeho teorie je dnes pravděpodobně nejdiskutovanější a přitahuje nejvíce zájmu i kritiky. V předkládaném textu se proto primárně věnujeme jeho koncepci vědy nezatížené hodnotami. Poté, co v krátkosti charakterizujeme pojem hodnoty, vykreslujeme strategii, kterou Lacey volí, aby položil pevné základy své koncepce. Výchozím bodem je rozlišení mezi kognitivními a nekognitivními hodnotami, následuje popis tří základních charakteristik vědy bez hodnot: nestrannosti, neutrality a autonomie. Nicméně celkový rozvrh a výstavba tohoto projektu nejsou z našeho pohledu bez nedostatků, proto v závěru textu na některé z těchto problematických aspektů poukazujeme a pokoušíme se podat stručné návrhy na jejich odstranění.
a1_Stalinova nóta z 10. března 1952 byla dlouho intenzivně diskutovaným tématem mezi historiky studené války, často dokonce i předmětem sporů. Jádro těchto debat tvořila otázka, zda byl Stalinův návrh adresovaný západním mocnostem umožnit sjednocení Německa výměnou za jeho neutralizaci míněn vážně. Pokud by tomu tak bylo, nesly by Spojené státy, Velká Británie a Francie nemalý díl zodpovědnosti za to, že návrh odmítly a způsobily tak pokračování rozdělení Německa. Peter Ruggenthaler provedl rozsáhlý výzkum v různých sovětských archivech, aby se dopátral prvopočátků nóty a odhalil její skutečný záměr v celkovém kontextu sovětské politiky vůči Německu. Přitom vyvrací některé široce rozšířené mýty ohledně procesu vytváření sovětské zahraniční politiky v posledních letech Stalinova života. Jasně ukazuje, že v německé otázce sovětské politbyro nepřijalo žádné rozhodnutí bez Stalinova souhlasu, a to ani během jeho dlouhých pobytů mimo hlavní město. Rovněž dokazuje, že byť lze počátky Stalinovy nóty hledat v Německé demokratické republice u jejího vůdce Waltera Ulbrichta, východoněmecké vedení nesehrálo při formulaci nóty jako takové žádnou zásadnější úlohu. Autor dochází k závěru, že Stalinova nóta rozhodně nebyla vážně míněným plánem, jak dosáhnout sjednocení a neutralizace Německa, ale naopak poskytovala pohodlnou zástěrku pro začlenění Východního Německa do sovětského bloku. Zatímco Kreml navenek kritizoval remilitarizaci Západního Německa a neochotu Západu ke kompromisům, rozhodl se již dávno před odpovědí západních mocností na svou nótu, že jediným udržitelným kurzem pro NDR je budování socialismu a naprosté začlenění země do východního bloku., a2_Stalinova nóta tedy nemůže být považována za nic více než propagandistický manévr, byť byl s ohledem na oklamání veřejnosti proveden velice zdařile., Peter Ruggenthaler ; přeložil Jan Bečka., and přeloženo z angličtiny