Celobronzové komponenty ochranné zbroje jsou fenoménem, který se ve středoevropském nálezovém fondu objevuje poprvé počátkem doby popelnicových polí. Na Moravě je dnes tato zbroj doložena kromě dvou částí bronzových přileb (Služín, Brno-Řečkovice) a starším nálezem náholenice (Kuřim) také zlomkem pancíře (Ivančice 4). Pouze u náholenice není znám nálezový kontext, ostatní artefakty pocházejí z depotů a jsou karpatské provenience. Typologicky i kontextem depotů jsou moravské nálezy bronzové zbroje datovány do rozpětí stupňů B D2 – Ha B1. Plech pancíře z depotu Ivančice 4 byl podle materiálové analýzy vyroben z klasického bronzu mechanickým tvářením s následným rekrystalizačním žíháním. V obvodovém lemu ramenního výkroje pancíře byla zakována tyčinka ze slitiny PbSn, která posloužila jako měkký podklad pro vykování ohybu okraje. Olovo bylo sice v době popelnicových polí vzácně již vyráběno a používáno, v technologické aplikaci při výrobě bronzového pancíře je však nálezem v depotu Ivančice 4 takto prokázáno poprvé. and Solid bronze armour components are a phenomenon that first appears in Central European find assemblages at the beginning of the Urnfield culture period. In addition to two parts of bronze helmets (Služín, Brno-Řečkovice) and an old find of a greave (Kuřim), this armour is also documented today in Moravia by a fragment of cuirass (Ivančice 4). The find context is unknown only in the case of the greave; the other artefacts come from hoards and are of Carpathian provenance. Typologically and based on the context of the hoards, the Moravian finds of bronze armour are dated to the period between stages B D2 and Ha B1. According to a material analysis, the sheet metal of the cuirass from the Ivančice 4 hoard is made from classic bronze that was mechanically shaped and subsequently treated by recrystallisation annealing. A bar from a PbSn alloy hammered into the edge of the shoulder cut-out of the cuirass served as a soft base for bending the edge. Although lead was occasionally made and used already in the period of the Urnfield culture, the find from the Ivančice 4 hoard marked the first time its technological application was demonstrated in the production of bronze cuirasses.
The article presents the metallographic examination of three sabres and one double-edged sword coming from the 7th–8th century Slavic-Avar site of Želovce (Slovakia). All four weapons had been subjected to metallography as early as 1975, but the results were not published in sufficient detail. With this article, written in honour of Radomír Pleiner, the authors wish to repay this debt. The blades are compared with other (metallographically examined) weapons from Želovce, and the manufacturing methods of early medieval production of sabres are discussed. and Článek představuje metalografické rozbory tří šavlí a jednoho dvojbřitého meče, pocházejících ze slovanskoavarské lokality Želovce, datované do 7. až 8. století. Všechny čtyři zbraně byly metalograficky zkoumány již v roce 1975, výsledky rozborů však nebyly nikdy zveřejněny ve všech podrobnostech. Tímto článkem, napsaným k poctě Radomíra Pleinera, by autoři chtěli tento dluh splatit. Dané čepele jsou porovnány s dalšími (metalograficky zkoumanými) zbraněmi ze Želovců a diskutovány jsou i metody výroby šavlí daného období.
A fully preserved 14th-century AD bloomery furnace was excavated in 2014 on the settlement of Kolesovka-4 (Russia, Tula district). This extraordinary find has been taken as a model for experimental work. The iron ore used came from the Loknya River, a metallurgical conglomerate used came from the archaeological site of Staraya Ryazan. The most successful result was achieved by using the conglomerate from Staraya Ryazan – three pieces of blooms were made, weighing about 1 kg, and consisting of soft iron and a large number of very coarse slag inclusions. These show a similar trace-element composition as the medieval bloom coming from the same site. Experiments conducted have shown that the bloomery furnace uncovered at the Kolesovka-4 settlement is a rational pyrotechnological construction, allowing for a large number of smelting cycles. and V roce 2014 byla na sídlišti Kolesovka-4 (Rusko, okres Tula) odkryta plně zachovaná železářská pec ze 14. stol. n. l. Tento mimořádný nález posloužil jako model pro experimentální práce. Použitá železná ruda pochází z řeky Loknja, použitý metalurgický konglomerát pak z archeologické lokality Stará Rjazaň. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo použitím konglomerátu ze Staré Rjazani – získány byly tři kusy železné houby vážící asi 1 kg a sestávající z měkkého železa a velkého množství velmi hrubých struskových vměstků. Ty vykazují podobné složení stopových prvků jako železná houba pocházející z té samé lokality. Provedené pokusy ukázaly, že redukční pec odkrytá na sídlišti Kolesovka-4 je racionální pyrotechnologické zařízení umožňující řadu výrobních cyklů.
The archaeological excavation conducted in Prague – New Town in 2013 at the intersection of today’s Národní třída – Mikulandská streets, i.e. in the medieval New Town, yielded, among other things, the unique find of a late medieval long sword. The sword was found in an oval feature of an unknown function (definitely not a cesspit), whose demise dates to the turn of the 16th century. The sword, which can be classified as an Oakeshott type XVIIIb, T14, 12a, can be dated to the period between the second half of the 15th century and the beginning of the 16th century. These and other findings come from an analysis of the find situation, from metallographic examination, and mainly from detailed typo-chronological analysis of the weapon and marks, by which the sword was signed.
This work is a contribution to archaeometallurgical studies on the Únětice axes in Poland. The research was initiated by a single find of the Wrocław–Szczytniki flanged axe recovered from the village of Koperniki (Lower Silesia, Poland). The axe was examined in terms of raw–material profile (ED–XRF) as well as its micro-, and macrostructure (OM). The spatial distribution, deposition context, and raw–material profiles of the remaining Únětice axes from Central-Eastern Europe, with a special emphasis put on those recovered from the Polish land, were also juxtaposed throughout this work. It has been established that the axe from Koperniki was cast in standard Sn–bronze alloyed from so-called Eastern Alpine copper, and thus, the axe may be considered as one of the very last Wrocław–Szczytniki specimens emerging in the Odra and Vistula
Basins. Although the casting was intensively plastic-worked out, the axe from Koperniki itself was not used in the past. Hence, the statement that the axe was intended to serve as a prestigious or insignia metal object rather than fulfil utilitarian functions seems reasonable. The obtained conclusions indicate that the single wet–findings of the Wrocław–Szczytniki axes (including the specimen from Koperniki) reflect indeed the aquatic hierophanies of single hoards. Furthermore, having analysed the results of the research performed we can state that the raw–material profile of some Únětice axes presents the chronological sensitivity, and thus, confirms their usability for raw-material dating, especially concerning so-called single finds. and Článek je příspěvkem k archeometalurgickému studiu únětických seker s lištami v Polsku. Výzkum byl iniciován solitérním nálezem sekery s lištami typu Wrocław–Szczytniki učiněným v obci Koperniki (Dolní Slezsko, Polsko). Analýza sekery zahrnovala stanovení jejího prvkového složení (ED-XRF analýza) i posouzení mikro- a makrostruktury (optická mikroskopie). Pozornost byla věnována rovněž prostorové distribuci, nálezovému kontextu a základní materiálové charakterizaci ostatních seker únětické kultury ze středovýchodní Evropy, se zvláštním zřetelem na nálezy z polského území. Bylo prokázáno, že sekera z lokality Koperniki je odlitkem ze standardního cínového bronzu s příměsemi charakteristickými pro tzv. východoalpskou měď. Nález lze proto považovat za jednoho z posledních zástupců seker typu Wrocław–Szczytniki objevujících se v povodí Odry a Visly. Přestože byl odlitek podroben intenzivnímutváření, sama sekera z Kopernik pro práci použita nikdy nebyla. Proto soudíme, že měla sloužit spíše jako symbol prestiže a moci než jako pracovní nástroj. Výsledky výzkumu naznačují, že jednotlivé nálezy seker typu Wrocław–Szczytniki z vodního prostředí (včetně exempláře z lokality Koperniki) skutečně odrážejí hierofanii takového prostředí u jednotlivých depotů. Na základě analýzy výsledků daného průzkumu lze rovněž konstatovat, že základní materiálové charakteristiky některých únětických seker vykazují chronologickou citlivost, což potvrzuje jejich využitelnost pro datování pomocí základní charakterizace materiálu; týká se to především tzv. solitérních nálezů.