Příspěvek zdůrazňuje souvislost globalizace světa a potažmo ošetřovatelství (migrace pacientů i zdravotnických pracovníků) a nutnost akceptace této skutečnosti v ošetřovatelském vzdělávání i klinické praxi. Akcentována je potřeba účelné spolupráce s jedinci různé kultury a etnika. Hlavním nástrojem interkulturně kompetentního zdravotníka se stává účelná komunikace, založená na poznání individuálních potřeb pacienta odlišné kultury a jejich uspokojení, nicméně s důrazem na individualitu jedince a ne skupinovou příslušnost. Prezentován je základní model a předpoklady pro podporu sociokulturní kompetence. Základním zmiňovaným kritériem je vytváření kulturně bezpečného prostředí pro sestry i pacienty v podmínkách českého ošetřovatelského systému, který je stále ještě poměrně hodně etnocentrický., This paper highlights the globalisation of world and the internationalisation of nursing (patient and health care givers migration) which has to lead to being embedded into nursing curricula and also clinical practice. Accentuated is the need for effective and practical cooperation with individuals of different cultures and ethnicity. The main tool for interculturally competent health care professional becomes effective communication, based on knowledge of the individual patient‘s needs according to the different cultures and their satisfaction, but with an emphasis on the individuality of the patients and no the group affiliation. Presented is basic model and assumptions for the socio-cultural competence. The basic mentioned criterion is creating a culturally safe environment for nurses and patients in the conditions of the Czech nursing system which is still quite a lot ethnocentric., Andrea Pokorná, and Literatura
Článek poskytuje informace o výzkumném šetření probíhajícím v roce 2014 v gynekologicko-porodnických ordinacích. Vedle výsledků výzkumného šetření je v článku stručně charakterizováno těhotenství, prenatální poradna, minority žijící v České republice (vietnamská a ukrajinská), přístup zdravotníků a specifika péče porodní asistence u zvolených minorit. Klíčová slova: gynekologická ambulance – multikulturní ošetřovatelství – porodní asistentka – prenatální péče, těhotenství, The paper provides information on the survey research conducted in 2014 in gynaecological-obstetric clinics. The paper presents the results of the survey research and briefly characterizes pregnancy, the antenatal clinic, minorities living in the Czech Republic (Vietnamese and Ukrainian), approach of healthcare workers and specificities of delivery assistance / midwifery practice in the selected minorities. Key words: antenatal care – midwife – multicultural nursing – pregnancy – outpatient department, and Markéta Nováková, Drahomíra Filausová, Romana Belešová
Článek představuje pohled Romů na nemoc, umírání a smrt z perspektivy sociální antropologie. Sociální věda definuje nemoc v prvé řadě jako stav protikladný zdraví. Jako taková je do značné míry subjektivní a relativní, ovlivněná rodnou (nativní) kulturou. Etnomedicína, podobor sociální antropologie nabízí pro snadnější pochopení odlišné ontologické vize Model vysvětlení Artura Kleinmana (1980), který je v textu využíván. Článek nenabízí praktická řešení a návody pro každodenní jednání s pacienty. Poukazuje spíše na odlišnosti a podobnosti v chování a v promýšlení nemoci a smrti dvěma vedle sebe žijícími kulturami. Ve své celistvosti představuje text výzvu promýšlení takových kategorií, jakými jsou kvalita života či dobrá smrt., This paper aims to describe the ways Roma people deal with illness and death from the perspective of social anthropology. Social science defines illness primarily as an opposite to the state of health. As such, it sees it to large extend as a subjective and relative phenomenon, seriously determined by ones native culture. To illustrate the context, the author uses Explanatory model of Arthur Kleinman (1980) and sets it against the primary data, observed during the interaction between the Roma and the majority medical staff in the current Czech Republic. Paper does not offer practical solutions. Rather, it points to differences and similarities in acting and thinking about illness by two different cultures, uplifting relativity of its validity in mutual interaction, as well as stereotypes that burden both teams of actors., Irena Kašparová, and Literatura