Na první pohled by se mohlo zdát, že ve škole se hovoří stejně jako všude jinde. Školní jazyk je však natolik specifický, že se o něm mnohdy uvažuje jako o cizím jazyce svého druhu. Od chvíle, kdy děti vstupují do školy a stávají se žáky, se proto spolu s učením konkrétních poznatků učí také to, jakým způsobem o nich hovořit. Tento proces, označovaný jako socializace do školního jazyka, přibližuje předložená monografie. Prostřednictvím empirického výzkumu ukotveného ve vyučovacích hodinách českého jazyka na druhém stupni základních škol nejprve popisuje, jak se žáci seznamují se školními pojmy a poté jakým způsobem pronikají do používání jazyka při práci s učebními postupy. Kniha tak ilustruje, jak se žáci stávají součástí specifického jazykového společenství, které je škole vlastní. ,It could appear that people use the same language in school as they do everywhere else. Nonetheless, school language is so specific that it is often considered to be a foreign language. In fact, students begin to learn particular facts together with ways to talk about them as soon as they enter school. The sole purpose of this book is to examine this process which is typically called school-language socialization. The book, based on empirical research of classes of Czech language at lower secondary schools, describes how students learn to use language in a specific culturally determined way in conformity with the customary teaching activities of a given school subject.