Slavná kniha Elementární formy náboženského života francouzského sociologa Émile Durkheima je jedním z nejdůležitějších příspěvků k sociologii náboženství. Po řadu let byla vychvalována a citována, stejně jako kritizována a zavrhována. Kniha se stala chartou celé řady sociálně vědních badatelů, zejména těch, kteří se zaměřovali na studium společnosti a náboženství. V roce 1966 však vyšel článek amerického antropologa Clifforda Geertze nazvaný „Náboženství jako kulturní systém“, v němž autor tvrdil, že Durkheimova teorie náboženství, stejně jako teorie náboženství Sigmunda Freuda, Bronislawa Malinowského a Maxe Webera, by měla být překonána dokonalejší teorií náboženství. Touto dokonalejší teorií měla být Geertzova teorie. Porozuměl však Geertz Durkheimove teorii dostatečně, aby nás to opravňovalo k tvrzení, že Durkheim byl na poli teorie náboženství překonán?, Émile Durkheim’s famous book Elementary Forms of Religious Life is one of the most important contributions to the sociology of religion. For years, it had been praised and cited as well as criticised and condemned. The book had become a charter of subsequent generations of social scientists, especially those who studied phenomena of society and religion. However, in 1966, an American cultural anthropologist Clifford Geertz presented his opinion claiming that Durkheim’s theory of religion as well as the theories of religion of Freud, Malinowski and Weber should be substituted with more subtle and superior theory of religion. A superior theory of religion was supposed to be Geertz’s theory presented in a paper entitled “Religion as Cultural System”. Did Geertz understand Durkheim’s theory adequately, so that we can agree with Geertz’s claim of surpassing the classic authors like Durkheim?, and Nikola Balaš.
Článek pojednává o principech lékařské etiky a je volným pokračováním první části článku, ve kterém se autorky také zabývaly principy lékařské etiky, ovšem z jiné (širší) perspektivy. Principy lékařské etiky můžeme rozdělit na primární principy, sekundární principy a alternativní principy (alternativy, modifikace). Primární principy (základní principy, tzv. čtyři principy lékařské etiky, principy prvního řádu) jsou základními pilíři lékařské etiky. Determinují etické uvážení v této oblasti. Zahrnují principy – neškodění (nonmaleficence), konání dobra (beneficence), autonomie a spravedlnosti. K sekundárním principům náleží: pravdomluvnost, mlčenlivost, věrnost, poctivost a důvěryhodnost. Alternativami (modifikacemi) stěžejních principů jsou: lékařská etika založená na ctnostech, lékařská etika vycházející z péče o nemocné a lékařská etika vycházející z kazuistického přístupu., The text deals with the principles of medical ethics and it is free following of the first part of the article in which the authors were interested in the principles of medical ethics but from the other (wider) view. The principles of medical ethics can be devided into primary principles, secondary principles and alternative principles (alternatives, modifications). The primary principles (basic principles, so called four principles of medical ethics, the principles of the first class) are the basic columns of medical ethics. They determine ethics meaning in this area. They comprise these principles – harmlessness (nonmaleficence), doing goodness (beneficence), autonomy and justice. Secondary principles comprise: truthfulness, secrecy, faithfulness, morality and credibility. The main alternative (modifications) principles are: medical ethics based on the morality, medical ethics coming out of the care about the ill patients and medical ethics coming out of case report., Pavlína Zímová, Jana Zímová, and Literatura
x, Isnt current psychoanalytical and psychotherapeutic al effort to support internal change of the client the analogy of old effort to transformation? Would you consider such method to something other than a spiritual effort to spiritua l growth around 150 years ago? Wouldnt one have seen it as spiritual practice? The lecture attempts to recognize and name "Concept s from elsewhere" - psychotherapeutical concepts "borrowed" from another, more original - s piritual context. With help of this paradigm author looks at concepts such as: attention, presen ce, alertness, memory, freedom, relationship, and some typical concepts and contents of psychothe rapy such as transference, act and dream. He tries to understand why the other / similarly es sential concepts / were on included. For example penance and sacrifice. In conclusion, he returns to psychoanalysis, his ba sic approach, and context of its origin. He is trying to identify why psychoanalysis - the "indivi dualist vision" remained "distanct" to religious content. And he meditates why and how Jun gian psychoanalysis /the second approach of the author / completes this essential "gestalt", and Šikl, J.