11. srpna 1813 vyhlásilo Rakousko po složitém politickém manévrování Francii válku a připojilo se k již existující britsko-rusko-prusko-švédské protinapoleonské koalici. Z obav před vpádem Napoleonových vojsk do Čech v případě porážky při plánovaném tažení do Saska byla během července a srpna vybudována na pravém břehu řeky Ohře mezi Postoloprty a Budyní nad Ohří opevněná linie dlouhá zhruba 35 km. Baterie tvořící její páteř byly soustředěny hlavně na obou křídlech tak, aby zabránily postupu nepřítele do vnitrozemí blokováním silnic a příp. poskytly ochranu ustoupivší či poražené tzv. České (Hlavní) armádě, včetně možnosti protiútoku. Po porážce Napoleonových vojsk u Lipska ztratila opevnění, kterých se válka nikdy nedotkla, své opodstatnění a byla zplanýrována. O okolnostech výstavby vypovídají regionální historické prameny, zjistit přesnou polohu a typy baterií se podařilo komparací s leteckou prospekcí. Z 35 písemnými prameny doložených polních opevnění se podařilo lokalizovat 29 a objevit 21: z nich 16 leteckou prospekcí, 2 pozemním průzkumem, ve 3 případech šlo o opevnění dodnes existujících budov a kostelů s hřbitovy. Článek pojednává nejen o opevněních, ale i o dalších pramenech, událostech a souvislostech. and On 11th of August 1813 and after complicated political manoeuvring, Austria declared war on France and joined the exiting Anglo-Russian-Prussian-Swedish anti-Napoleon coalition. Due to fears of an invasion of Bohemia by Napoleon’s armies in the event of a defeat during the planned campaign in Saxony, a fortified line, approximately 35 km long, was built on the right bank of the Ohře River between Postoloprty and Budyní nad Ohří in July and August. The batteries forming its spine were mostly concentrated on both wings, to prevent the enemy advancing into the interior by blocking roads and, if appropriate, to provide protection to the withdrawing or defeated Bohemian (Main) Army, including the possibility of a counterattack. After the defeat of Napoleon’s armies at Leipzig, the fortifications, which were never touched by war, lost their meaning and were levelled. Regional historical sources tell us something about the construction circumstances, and the precise position and types of the batteries could be ascertained by comparisons with aerial prospecting. Of the 35 field fortifications documented by written sources, 29 could be localised and 21 discovered: 16 through aerial prospecting, 2 by ground research, and in 3 cases they served as fortifications for currently existing buildings and churches with cemeteries. The article discusses not only the field fortifications, but also all the sources, events and context indicated here.
V zimě 1420/1421 husité po krátkém obléhání donutili ke kapitulaci posádku Nového hradu u Kunratic (Praha 4), věrnou králi Zikmundovi. Na bezprostředním předpolí hradu se v ojedinělé kvalitě dochovaly terénní pozůstatky ohrazeného ležení útočníků. Vnitřní prostor tábora, vymezený prudkými svahy a pásy valů, je z větší části pokryt těsně vedle sebe situovanými jámami – pozůstatky provizorních příbytků. Pravoúhlé zemní bašty v týlu ležení svědčí o vyspělé strategii husitů už na samém počátku válečných let. S vysokou výpovědní hodnotou terénních reliktů tábora dlouhodobě kontrastovala jejich nedostatečná dokumentace. Zde prezentovanému srovnání s analogickými lokalitami proto předcházelo zevrubné geodetické zaměření veškerých patrných objektů. and Following a brief siege in the winter of 1420/1421, the Hussite army forced the garrison of Nový hrad (New Castle) at Kunratice (Prague 4), loyal to King Sigismund, to capitulate. Terrain remains of the attackers’ walled camp in the immediate foregrounds of the castle have been preserved in remarkable condition. The interior space of the camp demarcated by steep slopes and rows of ramparts is covered for the most part with densely placed pits representing the remains of provisional dwellings. The rectangular earth bastions at the rear of the camp testify to the advanced strategy employed by the Hussites at the very outset of the war. For years, the lack of documentation on the camp stood in stark contrast to the high testimonial value of the terrain remains. The comparison with parallel sites presented in the article was therefore preceded by the comprehensive geodetic survey of all known features.