This paper analyzes the course taken by the repatriation process in post-Dayton Bosnia and Hercegovina. Based on results obtained from field research in selected localities, it presents a typology of the success of the repatriation process. It aims primarily to shed new light on the situation at the local level as seen by the repatriates, the organizers of the repatriation, representatives of the state administration (mainly employees of district offices) and employees of international organizations. he overall goals of these explorations of local situations are to attempt to portray the ethno-demographic situation in particular regions and show the differences between what the international community presented as its success in handling the repatriation process (the "macro-view") and how this process was actually evaluated by the "subjects" of the aid – i.e. the repatriates themselves (the "micro-view"). and Studie analyzuje průběh repatriačního procesu v daytonské Bosně a Hercegovině a na základě zjištění v průběhu terénních šetření ve vybraných lokalitách typologizuje jeho rozdílnou úspěšnost. Záměrem stati je především přiblížit situaci na lokální úrovni z pohledu samotných navrátilců, organizátorů repatriace, představitelů státní správy (zaměstnanců okresních úřadů) a pracovníků mezinárodních organizací. Dílčí sondy mají současně sloužit nejen k pokusu o vykreslení reálné etno-demograické situace v jednotlivých regionech, ale i k prokázání rozdílnosti prezentovaných úspěchů mezinárodního společenství v řízení repatriačního procesu ("makropohled") a odlišného hodnocení ze strany "objektů" směřované pomoci – tedy samotných repatriantů ("mikropohled").