Alternativa je ve zdravé společnosti všudypřítomná a je zárukou diverzity, jež je obdobně jako v ekosystémech zárukou rozvoje a trvalé udržitelnos ti celku. Teprve modernizace zplodila masovou kulturu a masovou medicínu. Zatímco v mnoha společenských oblastech došlo od konce 60. let minulého století k legitimizaci alter nativních přístupů (umění, hudba, ekologie, zemědělství, energetika, pedagogika, peněžnictví), v medicíně je diskuze o alternativách odlišná a tendence k monopolizaci vědecké biomedicíny jako jediné správné medicíny extrémní. To je vysvětleno civilizačním procesem medicinalizace živ ota a existencí nesmírně složitého a sofistikovaného medicínsko-průmyslového komplexu, k terý obtížně dešifrovatelným způsobem propojuje rozmanité zájmy a potřeby lékařského škol ství, klinické praxe na jedné straně, masmedií a producentů léků, léčiv a zdravotnických technologií a pomůcek na straně druhé. Diskuze o alternativě v medicíně přesto probíhá a s ílí. Psychosomatický přístup je jednou z mnoha rozumných alternativ, nikoliv však jedinou. Dilema nestojí mezi medicínou, jež ignoruje mysl člověka a tou, jež jí přikládá někdy až příliš velký význam tváří v tvář genetickým faktorům či zátěži životního prostředí. Dalšími výz namnými alternativami je sociálně ekologický model zdraví a zdravotnictví, spočívajíc í na zdravých životních podmínkách a vztazích či komplexní alternativní léčebné systémy, jež jdou svým kosmologickým a spirituálním pojetím nad rámec psychosomatického. Psychické prož ívání je jen jednou z mnoha opomíjených determinant zdraví a jakákoli absolutizace či zjedn odušování vztahů mezi myslí a tělesnou úrovní by mohla být kontraproduktivní. Bylo by chyb né se domnívat, že zázračné řešení se nalézá v psychosomatice a že volba je buď- anebo. T rvale udržitelná medicína musí být pluralitní a integrativní, a jako taková bude bez d iskriminace, devalvování a nadřazování využívat všechny rozumné způsoby pomoci nemocným a to z důvodů etických, ekologických i ekonomických., Plurality is the fundament of healthy societies and diversity can be viewed as a symptom of growth and sustainability similarly to ecosystems. Only the modern civilization resulted in mass culture and mass medicine which is incorporated in a complex health care system. While in many areas of society a discourse on alternative so lutions became increasingly legitimate since the late 60s of the last century (alternative art, music, ecology, agriculture, energy, education, finance), the discussion on alternative solutions i n medicine and health care is much less visible and the overall monopolization of health care by th e scientific biomedicine prevails. This is explained by medicalization of life and by the impa ct of a highly complex and sophisticated medico- industrial complex, which merges the intere sts and needs of medicine (medical education, clinical practice and research) on one h and, with the interests of drug and technology producers, on the other. Though, the discussion on alternative approaches to health and disease exists and grows further. Psychosomatic approach is one of reasonable alternatives, but not the only one. The dilemma is not between medicine that ignores the human mind and that which integrates mind and body. Other possible approaches to health and disease are represented by e.g. social ecological model of health and health c are, which is based on healthy living conditions, fair opportunities and relationships or alternative healing systems which go beyond the psychosomatic perspective. Psychological domain is one of many neglected determinants of health. Psychosomatic medicine and psychosomatic ap proach per se cannot save the biomedicine. Sustainable medicine must be pluralist ic, integrative and not-discriminating in using all reasonable means to help the sick. There are sound ethical, environmental and economic proofs in the background., Křížová E., and Literatura
Autoři se v práci snaží poukázat na úskalí konkurence v rezortu zdravotnictví a vyslovují názor, že odbornost při poskytování zdravotní péče konkurence pozitivně neovlivní a ovlivnit nemůže. Pozitivně může ovlivnit pouze hotelové služby a komunikaci osob poskytujících zdravotní péči s konzumenty této péče. Autoři také upozorňují na negativní jevy provázející konkurenci ve zdravotnictví. and Zuzana Volejníková, Lubomír Vondráček
V roce 1995 bylo na Tchajwanu zavedeno Národní zdravotní pojištění (National Health Insurance - NHI). NHI nahradilo předchozí roztříštěnou síť pojištění. Do tohoto národního pojištění je zahrnuto téměř 100% obyvatel Tchajwanu ve srovnání s předchozím chaotickým systémem pojištění, kdy bylo pojištěno pouze 59 % občanů. Článek popisuje zdroje financování, včetně spoluúčasti rámci NHI, metodiku úhrad zdravotní péče poskytovatelům, přehled o vývoji příjmů a výdajů NHI. Autoři také uvádějí závěry týkající se vlivu NHI na zdravotní stav obyvatel Tchajwanu a data o spokojenosti tchajwanských pojištěnců s NHI., In 1995 Taiwan introduced the National Health Insurance (NHI). The NHI replaced fragmented insurance network previously in place. Almost 100% Taiwanese are currently covered as compared with the 59% Taiwanese with health care insurance before the NHI was launched. The article describes sources of financing including co-payments within the NHI, methods o reimbursement of health care providers, the overview of development of revenues and expenditures of NHI. It also report findings related to the impact of NHI on the health status of Taiwanese and the data on the satisfaction of Taiwanese with the NHI., Dana Stará, Ludwig O. Ditrich, and Lit.: 7
V první polovině devadesátých let minulého století byl v ČR postupně zaveden systém více veřejných zdravotních pojišťoven. Jedním z nedořešených ekonomických problémů českého zdravotnictví je právě pozice, motivace a počet plátců zdravotní péče, tedy zdravotních pojišťoven. Článek respektuje existující různorodost typologie systémů zdravotní péče a podmínek pro jejich implementaci, neusiluje o to obecně analyticky rozetnout spor, zda je lepší jedna pojišťovna nebo více. Cílem článku je ukázat na konceptuální úrovni jednu z možných cest k tomu, aby zdravotní pojišťovny hrály v českém zdravotnictví skutečně systémovou roli a byla pomocí ekonomických nástrojů posílena motivace k alokační efektivnosti veřejných prostředků solidárně vybíraných od občanů na základě zákona za účelem zabezpečení dostupnosti zdravotní péče. V této souvislosti však také definuje předpoklady takového vývoje, upozorňuje na silná a slabá místa systému více zdravotních pojišťoven a ukazuje, že jeho klíčovým místem je úloha a síla státu jako jeho regulátora. Metodou k dosažení tohoto cíle je tvorba hospodářsko-politického modelu, který s ohledem na institucionální podmínky a empirické zkušenosti z českého systému veřejného zdravotního pojištění funkčně rozvíjí pluralitu zdravotních pojišťoven a všímá si možností implementace ekonomických motivačních strategií, ale i rizik s jejich použitím spojených., During the nineties a system of multiple public health insurance companies was established in the Czech Republic. One of the still unresolved problems of Czech health system is the position, motivation and count of health care payers, e.g. health insurance companies. The article pays full respect to the existing differences in typology of health care systems and conditions for their implementation, thus does not aim to finally resolve the question whether having one or more of them is appropriate. The aim of the article is to show on the conceptual level one of the possible ways to the status where health insurance companies play in the Czech health care system more appropriate role and through the economic tools the motivations to allocative efficiency of public resources paid by citizen would be increased. In this context the article also defines the conditions of such development and organization, shows strong and weak areas of this system and shows that the key factor is the position of the government as the system regulator. The used method is the creation of economic policy model, which with respect to institutional conditions and empirical evidence of Czech public health insurance system focuses on plurality of health insurance companies and shows the possibilities of economic motivation strategies, but also the risks associated with them., Jan Mertl, and Lit.: 15
Prioritou Evropské zdravotní politiky jsou lidé a jejich zdraví, se všemi okolnostmi, které je ovlivňují. Zdravotní politika je charakterizována zřetelným zájmem o zdraví a spravedlnost ve všech politických aktivitách a odpovědností za jejich zdravotní důsledky. Evropská zdravotní politika je založena na mnoha strategických dokumentech, jako je program Zdraví 21, který je od roku 1998 osnovou evropské zdravotní politiky, a Druhý akční program Společenství ve zdravotní oblasti pro léta 2008-2013, který schválil Evropský parlament a Rada. Evropská zdravotní politika je slibným motivem i dobrým příkladem pro zdravotní politiku v České republice., Priorities of the European health policy are people and their health with all its determinants. Health policy is characterized by an explicit concern for health and equity in all areas of policy and by accountability for health impact. European health policy is based on many strategic documents, such as Programme Health 21 which is the framework of European health policy since 1998 and the Second Programme of Community Action in the Field of Health 2008-2013 which was adopted by the European Parliament and Council. European health policy is a promising motivation and a good example for health policy in the Czech Republic., Jan Holčík, and Lit.: 22
Na příkladech 5ti respondentů a jejich rodinných příslušníků jsme analyzovali průběh léčby, rehabilitace, péče v komunitě lidí po poranění mozku a náklady s tím spojené. Neméně důležitým cílem případové studie bylo zhodnocení vlivu poranění mozku na život respondentů a jejich rodin. Výsledky ukazují, že průběh zdravotní péče a s tím spojených nákladů zdravotní péče byl u většiny sledovaných přípa, autoři Tomáš Roubal ... [et al.] ; editor Tereza Žílová, and Obsahuje literaturu