Východiska: Metody léčby klasické trigeminální neuralgie (cTN) isou rozličné stejně jako jejich patofyziologie. Pacienti s cTN, u kterých nebyla medikamentózni léčba účinná nebo vyvolala nežádoucí Účinky, jsou kandidáty chirurgické léčby. 07; Prezentace výsledků léčby 1775 pacientů s cTN léčených perkutánní radiofrekvenční rizotomií (pRFR). Je rovněž diskutován současný stav chirurgické léčby cTN. Metodika: V období od 1983 do 2001 bylo v Neurochirurgickém ústavu v Bělehradě metodou pRFR léčeno 1775 pacientů s onemocněním cTN. Autoři analyzovali inidální a dlouhodobě výsledky, tr jako např. vliv rozličných typů cTN, dosažení faciální hypestezie po pRFR a předchozích chirurgických procedur v trigeminové oblasti na výsledky léčení. Výsledky: Dobrých iniciálních výsledků bylo docíleno u 96 % pacientů; recidivita po 5 letech se objevila u 21 % pacientů. Výsledky byly úspěšnější U pacientů, kteří prodělali krátkodobou, epizodickou, ostrou bolest v porovnání s těmi, jejichž bolesti zahrnovaly i složku stálé, tupé bolesti. Úvodní stupeň a doba trvání faciální hypestezie vyvolané pRFR nejen zvýšila úspěšnost ve zmírnění bolesti, ale také tíži neurologických komplikací. Závěr: pRFR nebo operace gamma nožem jsou doporučovány jako metody první volby v rámci chirurgické léčby pacientů s cTN. Mikrovaskulámí dekomprese by měla být zvážena u mladších pacientů s jednoznačnou neuroradiologickou diagnózou neurovaskulámí komprese v oblasti trigeminal root entry zone, nebo po selhání peí perkutánních neurochirurgických procedur., Background: Treatment of classic trigeminal neuralgia (cTN) has been as diverse as explanations of its pathophysiology. The patients with cTN refractory to medical treatment are candidates for surgical procedures. Aims: We report our results on 1775 patients treated for cTN with percutaneous radiofrequency rhizotomy (pRFR). We also discuss the current state of surgical management of cTN. Methods: In the period from 1983 to 2001, 1775 patients underwent pRFR for relief of cTN at the Institute of Neurosurgery in Belgrade. The authors analyzed the initial results and long-term follow- up data, such as the influence of different types of cTN, achieved facial hypesthesia after pRFR and prior trigeminal surgical procedures on the treatment outcome. Results: Initial positive results were obtained in 96% of the patients, while the recurrence rate after five years accounted for 21%, taking into consideration the whole series. Better results were achieved in patients with short episodic, sharp pain than in patients suffering from pain containing a more constant, throbbing component. Unfortunately, the initial degree and duration of facial hypesthesia provoked by pRFR, not only increased the success in pain relief, but also the degree of neurological complications. Conclusion: We recommend pRFR or gamma knife surgery (GK) as the first procedure for surgical treatment in majority of patients suffering from cTN. Microvascular decompression (MVD) should be considered for younger patients with clear radiological diagnosis of neurovascular compression at the trigeminal root entry zone or after failed percutaneous neurolytic procedures., Eugen Slavík, D. Radulović, and Lit. 36
Zkoumali jsme účinky dekompresní kraniektomie u krysílio modelu „maligního" infarktu střední mozkové tepny (ACM). Celkem 55 samců krys Sprague-Dawiey o váze 290 až 340 g bylo rozděleno do těchto skupin: 1) simulovane operovaná skupina (skupina 1, n = 14, jako kontrolní); 2) skupina s okluzí ACM (OACM) (skupina 2, n = 26, zůstala neléčená po permanentní OACM); 3) skupina s dekompresní kraniektomií (skupina 3, n = 15, vhodná dekomprese do 1 hodiny po OACM). Po 48 hodinách bylo zjištěno, že dekompresní kraniektomie může znamenat jednoznačný prínos z hlediska přežití, lepších neurologických výsledků, jakož i menšího rozsahu infarktu po OACM u krys. Výrazně snižuje odumírání neuronů v kůře, ne však v hlubokých struktúrách, jako je hippocampus a striatum., We investigated the effects of decompressive craniectomy in a rat model of „malignant“ middle cerebral artery (MCA) infarction. A total of 55 male Sprague-Dawley rats weighing 290–340 g were allocated to the following groups: (1) Sham operated group (group 1, n = 14, as controls); (2) MCA occlusion (MCAO) group (group 2, n = 26, remained untreated after right permanently MCAO); (3) Decompressive craniectomy group (group 3, n = 15, received right decompression at 1 hour after MCAO). 48 hours later we found that decompressive craniectomy can offer a clear survival benefit, a better neurological score as well as a reduced infarct volume after MCAO in rats. It significantly decreases neuronal death in cortex but not in deep structures such as hippocampus and striatum., H. Weiwei, Yao Yu, L. Weiguo, and Lit. 9
Cíl: Hlavním cílem studie je popsat transverzální a longitudinální mobilitu nervus medianus u pacientů se syndromem karpálního tunelu před otevřenou dekompresí karpálního tunelu a s odstupem po ní. Materiál a metodika: V období od března 2007 do června 2009 bylo do studie zahrnuto celkem 72 pacientů se syndromem karpálního tunelu. Vyšetření pohybu nervu bylo provedeno neinvazivně pomocí ultrazvuku před operací a několik měsíců po operaci. Transverzální pohyb byl měřen v úrovni os pisiforme a podélný pohyb byl měřen na volární straně předloktí ve vzdálenosti 8–11 cm proximálně od zápěstí. Dekomprese karpálního tunelu byla provedena standardní otevřenou technikou. Výsledky: Průměrná transverzální amplituda nervu byla v našem vzorku 1,82 mm předoperačně a 1,76 mm pooperačně a rozdíly nebyly statisticky významné (p > 0,05). Průměrná amplituda longitudinálního pohybu nervus medianus byla 3,74 mm předoperačně a 3,89 mm pooperačně a rozdíl nebylo možno hodnotit jako statisticky významný (p > 0,05). Závěr: Po otevřené dekompresi karpálního tunelu nedochází ke statisticky významným změnám v transverzální a ani v longitudinální mobilitě nervus medianus. Otevřená dekomprese u pacientů se syndromem karpálního tunelu nemá vliv na schopnost nervus medianus přizpůsobovat se pohybu okolních struktur., Aim: The main objective of the study was to describe transverse and longitudinal movement of the median nerve in patients with the carpal tunnel syndrome before and with delay after open decompression of the carpal tunnel. Materials and Methods: From March 2007 to July 2009, the study enrolled a total of 72 patients with the carpal tunnel syndrome. The examination of nerve movement was performed noninvasively by ultrasound before and several months after the surgery. Transverse nerve amplitude was measured at the level of the pisiform bone. Longitudinal movement was measured on the forearm at a distance of 8–11 cm proximal to the wrist. The standard open surgery was performed. Results: The mean of maximum transverse amplitude of the median nerve in our sample was 1.82 mm preoperatively and 1.76 mm postoperatively, and the difference was not statistically significant (p > 0.05). The average amplitude of the longitudinal movement of the median nerve was 3.74 mm preoperatively and 3.89 mm postoperatively, and the difference was not considered statistically significant (p > 0.05). Conclusions: There were no statistically significant changes in transverse or longitudinal movement of the median nerve after open carpal tunnel decompression. Open decompression does not affect biomechanical parameters of the median nerve in carpal tunnel syndrome patients. Key words: carpal tunnel syndrome – median nerve – ultrasound – mobility – nerve movement – biomechanics The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Fibír, R. Čáp, L. Ungermann, J. Vaněk