Search

Start Over Subject city planning

2. Krize urbanistické moderny v socialismu: případ plánování Prahy od šedesátých do osmdesátých let 20. století

Creator:
Petr Roubal
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
historiografie, urbanismus, panelová sídliště, historiography, city planning, prefabricated housing estates, 8, and 93/94
Language:
Czech
Description:
a1_Článek se na příkladu plánování Prahy v šedesátých až osmdesátých letech minulého století zabývá proměnou chápání socialistického města mezi urbanisty a architekty. Autor popisuje, jak se po projevu Nikity Chruščova o architektuře z roku 1954 znovu prosazovala generace meziválečné modernistické avantgardy inspirovaná pracemi Karla Teigeho (1900-1951). Hlavním architektem Prahy se stal její vlivný příslušník Jiří Voženílek (1909-1986), pod jehož vedením vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let Směrný plán hlavního města Prahy. Autor analyzuje tento plán jako příklad socialistického modernismu a urbanistického optimismu jeho tvůrců, kteří věřili, že při správné aplikaci principů meziválečné avantgardní architektury se může urbanistická transformace stát základem společenské transformace socialismu. Plánu měly padnout za oběť nejen všechny obytné čtvrtě Velké Prahy postavené na přelomu století, ale také samotný princip tradičního města se sítí živých ulic, které v očích socialistických urbanistů zosobňovaly všechna zla dosavadní výstavby měst: míšení funkcí, přílišnou hustotu obyvatel, nedostatek světla a vzduchu. Opakem tradičních ulic se měla stát nově budovaná sídliště s mnohapatrovými panelovými domy uprostřed zeleně., a2_Článek sleduje, jak již od poloviny šedesátých let sílila kritika sídlištní výstavby, na které se podílel především urbanista Jiří Hrůza (1925-2012). Pod dojmem prací americké novinářky a urbanistické aktivistky Jane Jacobsové (1916-2006) pak na počátku sedmdesátých let podal soustavnou kritiku socialistického modernismu a zpochybnil samotný princip urbanistického plánování jako prostředku společenské transformace. Tato intelektuální skepse se brzy přenesla i do praxe pražského městského plánování, které ustoupilo od modernistických principů zónování a přiznalo tradičním čtvrtím nejdříve urbanistickou a později i architektonickou hodnotu. Nakonec autor sleduje, jak se tento urbanistický obrat střetával s praxí stavební výroby a politickou preferencí rychlé bytové výstavby., a1_Using the planning in Prague between the 1960s and 1980s as an example, the article deals with the transformation of the concept of a socialist city among urbanists and architects. The author describes how the generation of the inter-war modernist avant-garde inspired by works of Karel Teige (1900-1951) started reasserting itself again after Khrushchev´s speech on architecture in 1954. Its influential member, Jiří Voženílek (1909-1986), became the Chief Architect of Prague. It was under his leadership that the General Plan of the Capital City of Prague was drafted at the turn of the 1950s and 1960s. The author analyzes the plan as an example of the socialist modernism and urbanistic optimism of its creators who believed that, subject to a correct application of principles of inter-war avant-garde architecture, an urbanistic transformation might become the base of a social transformation of socialism. The plan envisaged sacrifing not only all residential quarters of Greater Prague built at the turn of the century, but also the very principle of a traditional city with a network of living streets which socialist urbanists saw as an incarnation of all evils that the development of towns and cities had thitherto been governed by: mixing of functions, too high density of population, lack of light and air. New housing projects comprising high-rise prefab residential buildings set in greenery were to become the opposite of traditional streets., a2_The article explains how criticism of the housing schemes, the chief representative of which was urbanist Jiří Hrůza (1925-2012), had been growing stronger since as early as the mid-1960s. Influenced by works of US journalist and urbanistic activist Jane Jacobs (1916-2006), he presented a comprehensive critique of socialist modernism and questioned they very principle of urban planning as a tool of social transformation. The intellectual skepticism was soon thereafter reflected in urban planning practices in Prague; they abandoned the modernistic principle of zoning and acknowledged the value (first urbanistic, later architectural) of traditional quarters. In the end of the article, the author analyzes how the urbanistic turning point was confronted with building industry practices and political preferences demanding rapid construction of flats and apartments., Petr Roubal., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

4. Pelhřimov, ed. Zdeněk Martínek, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2014 (= Dějiny českých, moravských a slezských měst)

Creator:
Stanislav Vohryzek
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
regionální dějiny, urbanismus, památky, regional history, city planning, antiquities, Pelhřimov (Česko), Pelhřimov (Czechia), 8, and 930
Language:
Czech
Description:
Stanislav Vohryzek.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5. Sídliště a kulturní domy, základní kameny nové socialistické společnosti

Creator:
Doubravka Olšáková
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
20. století, architektura, urbanismus, socialistický realismus (architektura), architecture, city planning, socialist realism (architecture), Ostrava (Česko), Ostrava (Czechia), 8, and 93/94
Language:
Czech
Description:
Recenzentka vychází z toho, že zrod socialistické kultury v Československu po únoru 1948 předjímal také nový přístup k urbánním konceptům a společenské funkci architektury, která začala být chápána jako prostředek aktivní proměny „přírodního prostředí“ v „životní prostředí“ a stala se tak politikem. První recenzovaná publikace je podle ní zatím jedinou větší prací věnovanou komplexní historii takzvané Nové Ostravy a jejích satelitních sídlišť, která v této nejprůmyslovější oblasti Československa od konce čtyřicátých let minulého století vznikala. Její autor zde sleduje sovětský vliv a problém sovětizace české architektury, zároveň se ale snaží vidět pod rouškou příklonu k sovětským vzorům návrat či počátek specifického československého vývoje. Ve druhé práci pak autor zaměřil pozornost na takzvané kulturní domy jako multifunkční zařízení určené k všestrannému vzdělávání veřejnosti, které se staly typickým dobovým fenoménem, jehož zhodnocení může poukázat nejen na hlavní rysy vývoje architektury a urbanismu za komunistického režimu, ale také na měnící se chápání společnosti, respektive „lidu“. Přes dílčí historické nepřesnosti a omyly obě publikace Martina Strakoše podle recenzentky znamenají jednoznačný přínos pro pochopení dobové atmosféry v architektonických a urbanistických kruzích a zároveň historikům umožňují nahlédnout do nepříliš prozkoumaných oblastí „budovatelské“ epochy., b1_The reviewer of these two publications starts from the premise that the birth of Socialist culture in Czechoslovakia after February 1948 also anticipated a new approach to the concepts of urban planning and the social function of architecture, which began to be understood as an active way to change the ‘natural environment’ into a ‘living environment’, and this function thus became policy. The first publication considered here, whose title translates as ‘The New Ostrava and its satellites: Chapters in the history of architecture from the 1930s to the 1950s’, is, according to the reviewer, so far the only large comprehensive history of what is called Nová Ostrava (New Ostrava) and its satellite housing estates, which were built in this region, the most industrial of Czechoslovakia, from the late 1940s onwards. Its author, Martin Strakoš, traces the Soviet influence and the question of the sovietization of Czech architecture, but also tries to see, beneath the veil of the inclination to Soviet models, a return to specifically Czechoslovak changes or the beginning of new developments. In the second work under review, whose title translates as ‘Community arts centres in the Ostrava region in the context of twentieth-century architecture and art: The cornerstones of society’, the author, again Strakoš, focuses on community arts centres (kulturní domy, literally ‘houses of culture’) as multipurpose facilities intended for the all-round education of the public, which became a typical phenomenon of the period, the assessment of which can help to throw light not only on the main features of the development of architecture and urban planning during the Communist regime, but also on changes in understanding society and the ‘people’., b2_Despite their occasional historical imprecision and mistakes, Strakoš’s two publications make, according to the reviewer, definite contributions to our understanding of the atmosphere amongst architects and urban planners at the time, and they also provide historians with insight into a largely neglected aspect of the era of ‘building Socialism’., [autor recenze] Doubravka Olšáková., and Obsahuje bibliografii
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public