Tato práce podle recenzenta ukazuje, jak přínosná při zkoumání podstatných historických témat může být regionální perspektiva. Autor se v ní snaží zachytit proměny regionální úrovně vládnutí a fungování Komunistické strany Československa v sepětí s proměnami pohraničí od konce druhé světové války do počátku šedesátých let minulého století, a to na příkladu okresů Zábřeh a Šumperk na severozápadní Moravě. Klade přitom důraz na postižení lokální společnosti a její mentality v etnické a sociální různorodosti. Naproti tomu zploštělé se recenzentovi jeví zobrazení direktivního a suverénně vládnoucího mocenského ústředí, které však není v centru autorova zájmu., The title of this publication translates as "The stubborn periphery: Everyday life under the dictatorship of the Czechoslovak Communist Party, as seen in the examples of the Šumperk and Zábřeh districts from 1945 to 1960". According to the reviewer, it demonstrates how much a regional perspective can contribute to the research to explain the transformations at the regional level in governing and in the operation of the Czechoslovak Communist Party in connection with the transformation of the border areas from the end of the Second World War to the beginning of the 1960s, using the examples of the districts of Zábřeh and Šumperk in north-west Moravia. The author focuses on local society and their mentality in its ethnic and social diversity. By contrast, the reviewer finds the depiction of imperious rule by directive to be superficial, although, admittedly, this was not the author´s focus., [autor recenze] Marián Lóži., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Čínské periferie, často obývané množstvím různorodých nečínských etnik, byly hranicí mezi dvěma odlišnými světy. Čína se povašovala za nositelku civilizace, obyvatele příhraničních regionů vnímala jako součást neprostupné barbarské temnoty. Pohraničí bylo pro Čínu nesmírně důležitou, zároveň však problematickou oblastí. Císařský dvůr vyvíjel na periferie neustálý tlak, jímž se je snažil sevřít do svých kulturních a ideologických vzorců. Vlivní obyvatelé okrajových oblastí byli tímto mocenským centrem zjevně přitahování, sounáležitost s "civilizací" pro ně totiž otevírala mnoho nových ekonomických i politických možností, zároveň však nechtěli opustit své tradice a způsob života. Čína tak musela vyvinout zvláštní a pružný způsob vlády, aby tyto citlivé oblasti nepřímo ovládla a zároveň nemusela na jejich kontrolu vynakládat zbytečně mnoho ekonomických a vojenských prostředků., The present paper outlines the origins, changes and the development of systems of indirect rule in Southwest China. The final stage in the development of this political mechanism was the so-called "native chieftain system" (ch. tusi zhidu), through which the central court managed the peripheral regions of its empire during the Yuan, Ming and Qing dynasties. The paper focuses on the development of these systems of indirect rule from the Zhou dynasty (11th century BC) to the beginning of the 20th century. The native chieftain system was a turning point in the history of the approach to indirect rule, which was implemented by the Mongolians in the 13th century. They took advantage of the Chinese experience with the "haltered and bridled prefectures system" (Ch. jimi zhidu) adding their own features. During the Ming and Qing dynasties many native chieftains (ch. tusi) were agents of the court, through whom the process of sinicization, and therefore colonization, was practiced. These processes were de facto copleted in the first half of the 18th century, during the role of the emperor Yongzheng. The paper further concludes that many of the features of modern national policy of the PRC were inherited from the political and geographical structure of the native chieftain system. Within the paper, relevant terminology has been translated into Czech in order to support future research initiatives., Jan Karlach., and Obsahuje bibliografii