Pohled do krajiny se zříceninou a Vesuvem., Svoboda 1978, 429, and Autor se tématu věnoval (kopíroval např. dílo Lorraina Apollónův chrám) zejména v předlohových kresbách je řada ideálních krajin s antickými náhrobky a chrámy. V malbě vytvořil soubor krajin "Čtyři denní doby" - Večer s Vezuvem (ruiny jsou připomínkou Pompejí a Herkulánea), dále Ráno: arkadská idyla s chrámem, Poledne: krajina okolí antického Tuscula, Lago Albano.
ICONOLOGIA/ DI CESARE RIPA PERUGINO/ Cav.re De S.ti Mauritio, et Lazzaro,/ Nella quale si descrivono diverse Imagini,/ di Virt?, Vizi, Affetti, Passioni humane, Arti, Discipline, Humori, Elementi,/ Corpi Celesti, Provincie d'Italia, Fiumi,/ Tutte le parti del Mondo, ed altre infinite materie./ OPERA/ UTILE AD ORATORI, PREDICATORI, POETI, PITTORI, SCULTORI,/ Disegnatori, e ad ogni studioso, per inventar Concetti, Emblemi, ed Imprese,/ per divisare qualsivoglia apparato nuttiale, funerale, trionfale./ Per rappresentare poemi drammatici, e per figurare co' suoi propri simboli/ ci? che pu? cadere in pensiero humano./ AMPLIATA ULTIMAMENTE DALLO STESSO AUTORE DI/ CC imagini, e arricchita di molti discorsi pieni di varia erudizione;/ e con nuovi intagli, e con Indici copiosi nel fine./ DEDICATA ALL'ILLUSTRISSIMO SIGNOR/ FILIPPO SALVIATI./ IN SIENA, Appresso gli Heredi di Matteo Florimi, 1613./, Slavíček 1993#, 306., and Knihovna Salvatori Pellegrino, později nostická knihovna. Kniha emblémů vyšla poprvé roku 1593, roku 1603 v Římě se 151 dřevorytovými ilustracemi.
Mědiryt. Personifikace Říma: uprostřed sokl, na něm postava sedící ženy s tiárou na hlavě, v pravé ruce pozdvihuje model kostela, v le ruce drží císařské jablko. Po jejích obou stranách sokly se sochami sv. Petra a Pavla, v pozadí architektura paláce s nápisem. V popředí adorující postavy., Slavíček 1993#, 73-74., and Jedná se frontispici ke třetímu vydání průvodce po Římě: Fioravante Martinelli: Roma Ricercata nel suo sito, e nella scuola di tutti gli Antiquarij : E descritta con breue, e facil modo per istruttione del curioso, e deuoto forastiero nel visitare li pi? celebri luoghi antichi e moderni della Citt?, Roma 1658; první vydání vyšlo roku 1644. V textu je zakomponováno dalších pět mědirytů římských památek. Průvodce byl velmi populární, obsahoval návod na prohlídku nejdůležitějších památek v průběhu desetidenního pobytu návštěvníka, měl kapesní formát. V Lobkovické knihovně je tento průvodce doložen ještě v dalších vydáních (1650, 1664, 1671).
Obálka ke knize Georgese Ribemont-Dessaignese Pštros se zavřenýma očima., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny.
Návrh obálky ke knize: RIBÉMONT-DESSAIGNES, Georges: Pštros se zavřenýma očima. Praha Aventinum, 1925. Koláž zobrazení antických soch v soudobých oděvech, na pozadí zříceniny antického chrámu., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. Zde autor zobrazuje dvě notoricky známé antické sochy - římskou kopii Praxitelovy Venuše z Knidu a Polykleitova Doryfora.
Zrcadlový motiv dolní poloviny nahého ženského těla přerušený okem, na pozadí antické ruiny., Bydžovská - Srp 2006, s. 35, obr. 20., and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve výtvarném umění. Pro recepci antiky v českém moderním umění byla významná výstava Poesie 1932, na níž se česká avantgarda přihlásila k antickému odkazu, ale tentokrát v novém, méně literárním pojetí. Antické narážky se v nové formě měly stát znepokojivým zdrojem představ, které korespondovaly s traumaty moderního člověka.Často, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. V kolážích Karla Teigeho ze třicátých let jsou antické památky (architektura, Níké) v soudobém kontextu ženského těla citovány poměrně často (srov. koláže č. 24. z roku 1936, č. 76. z roku 1939, č. 106. z roku 1939 ze sbírek PNP v Praze; Bydžovská - Srp 2006, s. 34, obr. 17-19.) U Teigeho však tento zájem přetrvává i v pozdějších letech jeho tvorby.
Noční krajina s motivem antického kahanu, s fragmentem antického sloupu., Kalina-Kyzourová 1993#., and Autor umisťuje antické architektonické motivy do krajiny bez záměru dokumentovat nebo připomenout skutečnou památku. Tématem se zabýval v letech 1806 - 1810, kdy vytvořil skupinu drobných obrazů , kde se v romantické krajině vynořuje motiv chrámku, akvaduktu, obelisk, urna nebo zborcené sloupy.
Autor se tématu věnoval (kopíroval např. dílo Lorraina Apollónův chrám) zejména v předlohových kresbách je řada ideálních krajin s antickými náhrobky a chrámy. V malbě vytvořil soubor krajin "Čtyři denní doby" - Večer s Vezuvem (ruiny jsou připomínkou Pompejí a Herkulánea), dále Ráno: arkadská idyla s chrámem, Poledne: krajina okolí antického Tuscula, Lago Albano.