Lovecký zámek Ohrada, čtyřkřídlá budova se čtvercovým dvorem (Pavel Ignác Bayer (1656-1733) má v průčelním rizalitu široký balkon. Nad ním je nad okny vytvořeno pět štukových kartuší s figurální výzdobou. Uprostřed je Boreás unášející Óreithyu. Únosce má plnovous a rozevláté vlasy, drží dívku kolem pasu, opírá ji o svůj levý bok, zatímco dívka vztahuje ruce ve snaze přivolat pomoc, ve tváři má výraz zděšení, vlající vlasy jí přecházejí v listy. Po obou stranách jsou ve zdobných kartuších poprsí dětí zrozených ze spojení Borea a Oreýthie: synové Kalais a Zétes mají otevřená ústa, vzduté vlasy, dcery Chioné a Kleopatra mají vlasy zdobené perlami a perlové náušnice. and Hlavní vchod do zámku byl zvýrazněn citátem triumfálního oblouku, jehož horní část tvoří balkón hodovního sálu. V délce balkónu mají okna supraporty s reliéfy, jejichž tematika je rovněž triumfální - je tu oslaven Boreás (Severák), odkaz na umístění zámku na severu habsburské říše. Óreithyia byla smrtelnou dcerou athénského krále Erechthea, kterého bůh požádal o její ruku. Otec však dlouho otálel se svolením k sňatku a tak se jí Boreas zmocnil násilím. Unesl ji do hor, kde se stala bohyní studených horských větrů a porodila mu čtyři děti. Byli to synové Zétés a Kalais a dcery Kleopatra a Chioné, bohyně sněhu. Starověcí Athéňané věřili, že díky příbuzenskému svazku je jim bůh severního větru nakloněn a pomáhá jim v boji s nepřáteli, v 18. století mohlo být toto antické mytologické téma chápáno jako odkaz na Boží přízeň.
Na klenbě sala terreny freska ve štukovém rámu: Figurální scéna na pódiu v interiéru sálu s prostřeným stolem na pozadí sloupové architektury. Nad stolem se vznáší okřídlená figura s mečem a štítem, jeden z bratrů Boreovců, proti němu tři Harpyje. Za stolem sedí několik postav, v čele stolu vlevo muž s korunou na hlavě - slepý thrácký král Fíneus a Argonauti, jeden z nich má na hlavě přilbu - Jásón. Pod stolem pes. Na pódiu překocený džbán, z něho vytéká víno do prostoru pod pódiem, kde tvoří jakousi vodní hladinu. V popředí na "břehu", vlevo na skalnatém terénu sud, o něj se opírá chlapec, u něho ležící nahý Diogenes s lampou, knihami, svitky, kalamářem., Preiss, P., Freskařské dílo Václava S. T. Schmidta, in: Minulostí Plzně a Plzeňska, II, Plzeň 1959, s. 92-93., Poche 1982#, s. 81-82., and V této nástropní malbě jsou sloučeny dva antické náměty, mytologie a historická legenda, a to v celkovém alegorickém vyznění. V horním plánu je příběh slepého krále Fínea. Zneužíval svůj věštecký dar, a proto byl bohy potrestán neukojitelným hladem. Nikdy se však nemohl najíst, protože když sedl ke stolu, přiletěly Harpyje a jídlo snědly. Teprve když do jeho království přišli Argonauti, Boreovci, bratři Kalaís a Zétés, sourozenci jeho první zavržené manželky, byl osvobozen. Bratři Harpyje přemohli a zahnali. Fíneus se jim za to odvděčil dobrými radami na výpravě za zlatým rounem (Ov. Met. 6.711-7.4). Tato čásat malby je doslovným převedením mědirytiny (vynechán je pouze jeden ze dvou Boreovců) Arenta Van Halen podle Simona Voueta (1675-1732). Dole pod pódiem je zobrazen Diogenes, který s lampou rozsvícenou za dne hledá čestného a spravedlivého člověka. Vyobrazení je opět kopií grafického listu.