Recenzentka přibližuje historický kontext vzniku obou publikací, jejich přednosti i slabiny. Má plné uznání pro zásadní přínos Conquestovy práce o masových represích ve druhé polovině třicátých let v Sovětském svazu (v původním znění: The great teror: a reassessment. London, Pimlico 1992) pro historiografii komunismu v šedesátých letech. Autor se jí zařadil mezi klasiky západní sovětologie, srovnání se studiemi věnovanými násilí ve stalinském režimu z komparativního sborníku Za obzor totalitarismu (v původním znění: Beyond totalitarism: Stalinism and Nazism compared. New York, Cambridge University Press 2009) však napovídá, že současné pohledy na danou problematiku jsou značně nuancovanější a oproštěnější od totalitárních schémat. S ohledem na současný československý kontext recenzentka upozorňuje na úskalí, že se zde v souvislosti s opožděným vydáváním děl, jako je Conquestův Velký teror, mohou reprodukovat hodnocení a diskuse, které jsou v západní vědě již dávno překonané., Considering their recent Czech translations, the reviewer first discusses the original historical context of the making of two publications, and considers their strengths and weaknesses – Michael Geyer and Sheila Fitzpatrick (eds), Beyond Totalitarianism Stalinism and Nazism Compared (Chicago: University of Chicago, 2008) and Robert Conquest, The Great Terror: A Reassessment (London: Pimlico, 1992). She fully acknowledges the fundamental contribution that Conquest’s work on mass repression in the Soviet Union in the second half of the 1930s made to the historiography of Communism in the 1960s, and that with this book Conquest came to be ranked amongst the classic Western Sovietologists. A comparison with the works on violence in the Stalinist régime compiled in the volume Beyond Totalitarianism: Stalinism and Nazism Compared, New York: Cambridge University Press, 2009, however, suggests that current views on the topic are considerably more nuanced and freer of totalitarian models than Conquest’s. With regard to the Czechoslovak context today, the reviewer points out the pitfalls that the belated publication of works like Conquest’s Great Terror can entail by offering assessments and discussions that have long been superseded in Western historiography., [autor recenze] Daniela Kolenovská., and Obsahuje bibliografii
V období vrcholného stalinismu (1948–1953) došlo k výrazné eskalaci protižidovských projevů sovětského režimu, často označované za „státní“ nebo také „oficiální“ či „stalinský“ antisemitismus. Předkládaná studie se pokouší tento vývoj postihnout prostřednictvím analýzy obrazu „Žida“ v dobové propagandě. Základní rámec pro tuto analýzu tvoří koncept „obrazu nepřítele“ jako jedné ze základních figur totalitárního ideologického kánonu, přičemž studie sleduje, jakým způsobem byl tento obraz naplňován významy spjatými s pojmem „Žid“. Za metodologický nástroj pro tuto analýzu autorka zvolila sémiotickou textovou analýzu, umožňující rozkrývat znakový charakter jazyka propagandy. Jejím předmětem pak jsou dvě propagandistické kampaně, které ve sledovaném období ovládly sovětský veřejný prostor. Jedná se o kampaň proti takzvanému kosmopolitismu z ledna až března 1949 a o takzvaný případ lékařů z ledna až března 1953. Zvolená metoda umožnila doložit protižidovské zaměření obou kampaní, které bylo dosud vyvozováno především z kvantitativních soupisů represivních zásahů proti konkrétním osobám židovského původu. Analýza významového pole obrazu „Žida“ pak odhaluje mechanismy, kterými byl díky mnohovrstevnatosti svého znakového charakteru využíván k odůvodnění vnitřní i vnější politiky sovětského režimu stejně jako k ospravedlnění jeho domácích i zahraničních problémů. V poslední části studie jsou pak vyvozené závěry aplikovány na dobový československý kontext., When Stalinism was at its peak, between 1948 and 1953, there was a marked escalation in anti-Jewish manifestations by the Soviet régime, which has often been called ‘state’, ‘official’, or ‘Stalinist’ antisemitism. This article endeavours to provide an account of this by analysing the image of the ‘Jew’ in the propaganda of the time. The basis for the analysis is the concept of the ‘image of the enemy’ as a basic figure of the totalitarian ideological canon. The article traces the way in which the image was filled with meanings linked with the term ‘Jew’. To this end, the author employs semiotic textual analysis, which enables her gradually to uncover the character of the signs in the propagandistic language. She focuses on two propaganda campaigns that dominated the Soviet public space in this period. One was against so-called ‘cosmopolitanism’, from January to March 1949; the other was the so-called ‘Doctor’s Plot’ from January to March 1953. This method enables her to provide evidence of the anti-Jewish orientation of the campaigns, which have so far been deduced chiefly from quantitative lists of acts of repression against specific individuals of Jewish descent. Analysis of the semantic field of the image of the ‘Jew’ then reveals the mechanisms that, because of the many layers of the sign character of this image, were used to provide reasons for the home and foreign policies of the Soviet régime, as well as to justify its problems at home and abroad. The last part of the article consists in conclusions that the author finds applicable to Czechoslovakia at that time., Kateřina Šimová., and Obsahuje bibliografii
Publikace ve formě historického průvodce prostřednictvím hesel a průvodních fotografií o téměř padesáti místech a objektech v Brně přibližuje tvář moravské metropole v období československého stalinismu, tedy na konci čtyřicátých a počátku padesátých let minulého století. Recenzent představuje podobu knihy a některé význačné reálie tehdejšího Brna, které jsou v ní zachyceny. Příznivě přitom hodnotí fakt, že její určení širší čtenářské veřejnosti není na újmu odborné úrovni a faktografické spolehlivosti. Za dílčí nedostatek považuje absenci rozsáhlejší úvodní studie a chronologického přehledu dobových událostí v Československu., The publication under review is a historical guidebook, with entries and accompanying photographs on almost fifty places and buildings in Brno, the capital of Moravia. Its focus, however, is the city in the period of Czechoslovak Stalinism, that is, from the late 1940s to the early 1950s. The reviewer discusses the form of the book and some of the important background to Brno in that period. He appreciates the fact that although the book is intended for the general public this is not to the detriment of its scholarship and the reliability of its facts. He does, nevertheless, see a small shortcoming in the absence of a substantial introduction and chronology of events in Czechoslovakia in this period., [autor recenze] Jiří Pernes., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
When Stalinism was at its peak, between 1948 and 1953, there was a marked escalation in anti-Jewish manifestations by the Soviet regime, which has often been called “state,'' ''offi cial,'' or ''Stalinist'' antisemitism. This article endeavours to provide an account of this by analysing the image of the ''Jew'' in the propaganda of the time. The basis for the analysis is the concept of the ''image of the enemy'' as a basic fi gure of the totalitarian ideological canon. The article traces the way in which the image was fi lled with meanings linked with the term ''Jew.'' To this end, the author employs the so-called semiotic textual analysis, which enables her to gradually uncover the character of the signs in the propagandistic language. She focuses on two propaganda campaigns that dominated the Soviet public space in this period. One was against so-called ''cosmopolitanism,'' from January to March 1949; the other was the so-called ''Doctor’s Plot'' from January to March 1953. The method in concern enables her to provide evidence of the anti-Jewish orientation of the campaigns, which have so far been deduced chiefl y from quantitative lists of acts of repression against specifi c individuals of Jewish descent. Analysis of the semantic fi eld of the image of the ''Jew'' then reveals the mechanisms that, because of the many layers of the sign character of this image, were used to provide reasons for the home and foreign policies of the Soviet regime, as well as to justify its problems at home and abroad. The last part of the article consists of conclusions that the author fi nds applicable to the Czechoslovak case at that time.
Článek zkoumá transformaci komunistické identity ve východním bloku po roce 1956, přičemž poukazuje jak na okamžiky jejího úpadku, tak na pokusy znovu tuto identitu vytvořit. Věnuje se tomu, jak se komunistická identita přetvářela a proměňovala mimo nejvyšší kruhy stranického vedení, mezi řadovými členy strany. Po dvacátém sjezdu sovětských komunistů a následujících událostech roku 1956 čelil pocit sounáležitosti komunistických stran a společnosti vážné výzvě, kterou představovaly obrozené národní, etnické, konfesní či náboženské identity. Renesance těchto partikulárních identit v roce 1956 těžce narušila zastřešující utopický příběh komunistické budoucnosti. Na druhou stranu však víra v komunistické panství oslabena nebyla. Tato studie nabízí tezi, že se objevila jakási náhražková utopie schopná sjednotit partikulární identity v sourodý významový celek, jenž se opíral o představu strany coby lokálního a národního aktéra. Autor popisuje tuto změnu jako posun od programatické utopie k procesuální utopii, která podle něj spočívala na prostorově decentralizovaných a časově fragmentovaných příbězích. and Pavel Kolář.