V souvislosti s popisem dvou sond otevřených v Předmostí Ib a II v roce 1992 byly zhodnoceny starší zprávy o klasické lokalitě Ia a byla navržena hypotetická stratigrafická rekonstrukce gravettienu (J. Svoboda). Analýza fauny z obou sond z roku 1992 odpovídá centrální poloze lokality Ib, zatímco lokalita II je spíše periferní (M. Nývltová–Fišáková). Současně byl nově identifikován a popsán první nález lidské čelisti Př–21, původně objevené J. Wankelem (E. Drozdová). and In addition to describing two trenches excavated in 1992 at Předmostí, sites Ib and II, the earlier repports from the classical site Ia are evaluated, and a hypothetical stratigraphic framework of the Gravettian is suggested (J. Svoboda). Faunal analysis of the two 1992 trenches reflects the central position of the trench Ib, whereas the trench II is rather peripheric (M. Nývltová–Fišáková). Finally, the first find of human mandible No. Př–21, originally found by J. Wankel, has recently been rediscovered and newly described (E. Drozdová).
Zevrubná revize hromadného nálezu lidských pozůstatků z ústředního gravettienského (pavlovienského) sídliště v Předmostí u Přerova prokázala, že nešlo o masový hrob s úplnými skelety, ale pravděpodobně o sekundární depozici nejreprezentativnějších a nejkoherentnějších částí těl zesnulých, pohřbených původně na zemi či nad zemí. Takový způsob pohřbívání lze v mladém paleolitu pokládat za dominatní. V duchu evropské kulturní tradice byly až dosud za pohřby považovány vesměs jen inhumace celých lidských těl. Nálezy jednotlivých kostí se interpretovaly jako důsledek "nerituálního“ zacházení s pozůstatky, nebo naopak jako zbytky rozrušených zahloubených hrobů. and THE MYTH OF THE MASS GRAVE AT PŘEDMOSTÍ U PŘEROVA. ON THE BURIAL CUSTOMS OF THE MORAVIAN GRAVETTIAN. A detailed revision of the mass find of human remains from the Central Gravettian (Pavlovian) settlement at Předmostí u Přerova revealed that it was not a mass grave with complete skeletons, but probably a secondary deposit of the most representative and most coherent body parts of the deceased, who would originally have been interred on or above the ground surface. This mode of burial seems in the Upper Palaeolithic to have been dominant. Hitherto, in accordance with European cultural traditions, a burial has generally only been regarded as the inhumation of a whole human body; finds of individual bones have been interpreted as the result of the „non–ritual“ ill–treatment of remains, or alternatively as the remains of disturbed grave pits.