The author attempts to explore the status of truth in the works of Levinas. This analy-sis first requires a preparatory study of the status of truth in the works of Husserl and Heidegger. On the basis of these deliberations, the text then elaborates the Levinasian concept of truth with a reference to Totality and Infinity, as well as Otherwise than Being or Beyond Essence.
The unique relation between logic and truth (protorelation) is crucial for understanding Fregean conception of logic. Frege has an insight that the nature of logic resides in the ''truth'', which he finally locates in the assertoric-force of a sentence. Though Frege admits that assertoric-force is ineffable in ordinary language, he coins in his conceptual notation for such a force a much-disputed sign, i.e., judgment-stroke. In this paper, I will try to demonstrate that judgment-stroke is not adequate for the task its inventor has assigned to it. Accordingly, it is misconceived and inconducive to clarify Frege’s vague insight into the protorelation. The mistake of judgment-stroke for the sign of assertoric-force has its root in Frege’s ignorance of the significant difference between ''judgment'' and assertion'', which will be elucidated at length in the light of Husserl’s theory of ''doxic-modification''. In the end, based on a further elucidation of the activity of assertion, I will advance a tentative interpretation of the vague insight Frege has concerning the protorelation., Jedinečný vztah mezi logikou a pravdou (protorelace) je klíčový pro pochopení logiky Fregean. Frege má pochopení, že podstata logiky spočívá v ,,pravdě'', kterou nakonec nalezne v přísloví věty. Ačkoli Frege připustí, že assertoric-síla je nevýslovná v obyčejném jazyce, on mince v jeho pojmovém zápisu pro takovou sílu hodně-sporné znamení, tj., Rozsudek-mrtvice. V tomto příspěvku se pokusím prokázat, že rozsudek-úder není vhodný pro úkol, který mu jeho vynálezce přidělil. V souladu s tím je nepochopitelné a nevhodné vyjasnit Fregeův nejasný pohled na protorelaci. Chyba úsudku-mrtvice pro znamení assertoric-síla má jeho kořen ve Fregeově neznalosti významného rozdílu mezi ,,rozsudkem a tvrzením '', který bude podrobně objasněn ve světle Husserlovy teorie ,,doxické modifikace''. V závěru, na základě dalšího objasnění činnosti tvrzení, budu postupovat předběžně ve výkladu neurčitého náhledu Fregeho týkajícího se protorelace., and Gao Song
Fenomenologie není pouze specifi cká metoda filosofi ckého zkoumání, ale též svébytná fi losofi cká pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné fi losofi cké nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofi e, a to v kontrastu proti dobově populárním fi losofi ckým pozicím, jimiž byly naturalismus a fi losofi e světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy fi losofi e skutečně přísně vědeckou fi losofi í, jež bude fi losofi í fenomenologickou. and Since phenomenology isn’t just a method of philosophical research but also a genuine philosophical stance, Husserl discusses in his famous article Philosophy as a Strict Science from 1910/11 at least three notions of philosophy to demonstrate, what should be considered solely as a scientifi c philosophy. Th is may only be his phenomenological philosophy, which Husserl contrasts against both in his time most popular philosophical positions, i.e. the naturalism, and the philosophy of world view. But there is also another “brand” of philosophy that’s being mentioned in his article: the so called ‘Tiefsinn’. Is it a fourth notion of philosophy, or just the extreme derivation from the “world view”? Not only shall our article answer that question, but also demonstrate Husserl’s conception of a phenomenological philosophy being a strict scientifi c philosophy in contrast to naturalism as well as the world view.