Čtyři štukové reliéfy. Léto: sedící žena, v levé ruce drží srp, pravou rukou si přidržuje šaty, na zemi před ní dva obilné snopy. Podzim: sedící žena, na krku má zavěšený křížek, v pravé ruce drží roh hojnosti plný ovocných plodů, levou rukou roh přidržuje v klíně. Zima: sedící žena vztahuje obě ruce nad nádobu s plameny. Jaro: sedící žena, v levé ruce drží v klíně kytici květů, pravou rukou drží velký květináč s rozkvetlými květinami. Všechny ženy mají antikizující oděvy., Lejsková-Matyášová 1970#., and Bohyněmi ročních dob byly v řecké mytologii pouze tři dcery Jupitera a Themidy - Hóry, které však měly i etické hodnoty (Auxó, Thalló, Karpó). Od pozdního starověku až do 18. století je pak ustálena ikonografie čtyř postav s typickými atributy. Jaro jako mladá žena držící květiny, Léto jako žena se srpem a klasy či snopy obilí, Podzim s hroznem vína a listy vinné révy či rohem hojnosti, Zima je v teplém oděvu nebo se ohřívá u ohniště.
Pískovcová plastika Satyra představujícího Zimu., Blažíček 1959#., Poche 1978#, 171., and Socha naposledy zmíněna v soupisu Zwengsových děl v roce 1930, pak ztracena, roku 2004 nalezena zakopaná v zemi v prostoru zahrady (idnes.cz, 11. listopadu 2004: http://kultura.idnes.cz/zahrada-v-kuksu-vydala-ztracenou-sochu-d9p-/show_aktual.aspx?c=2004M263E02A).
Sochy na attice: nalevo žena s rokem hojnosti a květinami (Jaro), žena s obilnými klasy a srpem (Léto), žena s plody a vinnými hrozny (Podzim), starý muž, na hlavě čapka, je celý zahalený do pláště ( Zima).
Kamenná a štuková plastika: krbovou římsu nesou dvě kamenné plastiky mouřenínů, na římse je štuková plastika nahého Saturna (dlouhé vousy, křídla, kosa). Boha obklopují oblaka, v nichž jsou putti personifikující čtyři roční doby. Vlevo nahoře Léto (obilí), dole Podzim (vinná réva), napravo dole Zima (oheň) a Jaro (květiny)., Mádl 2008#., and Krb se Saturnem byl dominantou hlavníhom sálu, na jehož stropě byla původně malba s námětem PovýšeníDietrichsteinů do knížecího rodu. Vzhledem k tomu lze Saturna chápat jako symbol Zlatého věku. Mouřeníni nesoucí krb jsou připisováni Janu Brokofovi.
Sochařská výzdoba prvého parteru zahrady při bočním průčelí zámku. Do druhého parteru vedou tři schodiště. Na prostředním z nich jsou dvě figury (Adonis a Venuše) a spolu s dalšími čtyřmi plastikami tvoří horní řadu soch. Zleva Zima a Podzim, vpravo pokračuje Jaro a Léto., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., and Kořán 1999#, 123-124.
Pískovcová socha: Zima., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Zima symbolizuje konec lidského života, proto je často pojata jako promrzlý stařec, který se hřeje u posledních plaménků života. Tento typ byl v barokním sochařství téměř ustálený.
V parku na nízké zídce čtyři pískovcové plastiky. Jaro jako Flóra (drží roh hojnosti a květiny), Léto jako Cérés (drží obilné klasy), Podzim jako Bakchus (drží hrozny), Zima jako muž v čapce, na rameni nese dříví., Poche 1978#, 522., and V parku je rozmístěna cenná sochařská výzdoba z doby kolem roku 1720.
Alegorie čtyř ročních dob obklopuje na stropě sálu centrální motiv s Jupiterem a Juno. Dívka s nádobou plnou květů a trsem květin v levé ruce - Jaro, dívka s věncem plodů a obilných klasů na hlavě a rohem hojnosti v rukách - Léto, vousatý muž s miskou, hroznem vína a věncem z vinné révy na hlavě - Podzim, vousatý muž sedí u nádoby s hořícím ohněm, pravou ruku ohřívá nad plameny, v levé ruce drží polínka., Poche, Preis 1973#, 128-129., and Vlček 2000#, 418-422.