Mědiryt (374 x 1130 mm). Příprava na svatbu. Tři skupinové kompozice. Vpravo Mars a Venuše v lázni. Před vchodem do jeskyně, ve velké mělké nádobě, stojí Mars a Venuše, jsou obklopeni putti, kteří je omývají a osušují, z levé paže Marta svléká Amor (křídla, toulec) jeho šat a zbroj. Uprostřed panelu je hostina - prostřený stůl, k němu přichází Merkur, u stolu stojí Venuše a vedle něho sedí opilý Silén s Fauny, kolem Fauni a nymfy připravují hostinu. Za stolem dvě Hóry, které pozorují dva Satyři, rozhazují květiny na stůl, za nimi pergola a tribuna s hudebníky (trubka, činely, lyra, roh). V popředí říční bohyně se dvěma nádobami s vytékající vodou (prameny). Na levé straně prostředního obrazu stůl s vystavenými nádobami, vedle stolu z pravé strany stojí velbloud a osel, před ním stojí Bakchus (věnec z révy, miska, kozel) a malý Satyr s tygry. Z levé strany stolu slon, před ním sloužící s měchem vína. Na zemi tygři, nádoby s vínem.Při levém okraji obrazu vedle stolu křeslo, na něm sedí Apollón (na zemi had) obklopený Charitkami (?). Jedna z žen sedí u jeho nohou a opírá se o křeslo. Za křeslem žena s košem ovoce (Pomona ?), vedle ní druhá (drží větev révy). Před Apollónem klečí třetí žena, Flóra (?) a nabízí mu ošatku s plody a květinami, druhá ošatka leží vedle ní na zemi. Za Apollónem, v průhledu do krajiny, průvod exotických zvířat a Neptun. Směrem k okraji, kde je v temném zákoutí zobrazena stará žena, kráčí Vulkán. Nad skupinou v oblacích okřídlená postava troubící na roh., Zlatohlávek 1997#, 185, č. 106., and Do sbírek NG převedeno roku 1945 ze zámku Libochovice. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Upravil a vydal A. Caranzanus (1613). Slepeno ze tří částí. Rytina je kompilována podle některých výjevů, které navrhl Giulio Romano pro výzdobu severní (Mars a Venuše), jižní a západní stěny sálu Psýché ("Camera di Psiche") v Palazzo Te v Mantově.
Mědiryt (67, 3 x 42, 1 cm): portrétní busta císaře Matyáše v alegorickém zarámování. Dole je císařský orel s mečem a křížem na globu, pod nímž Závist (hady místo vlasů) a Hloupost (oslí uši). Po stranách portrétu nalevo Uměřenost, muž s kopím krotí Pegase, stojí na válečných trofejích. Napravo Victoria (křídla, přilba, kopí, věnec) zabíjí draka, za ní Sláva (křídla) troubí na trubku. Nad portrétem jsou tři Grácie, tančí a sypou mince a plody z rohů hojnosti. Nahoře se snáší putti s císařskou korunou., Fučíková 1997#, I/371., and Kromě tradičních atributů císařství lze na rytině najít i dva ohlasy antických sochařských typů. Uměřenost krotící Pegasa (to jest výmluvnost) je ohlasem slavného a často napodobovaného sousoší (Dioskurů ?) krotících koně. Jejich neobyčejná proslulost byla důsledkem pozdně antického nápisu, který jednu sochy přiřkl Feidiovi a druhou neméně slavnému sochaři Praxitelovi, dále jejich kolosálního měřítka i skutečnosti, že sousoší Římě stálo od doby antického císařství. Dalším antickým citátem na Matyášově portrétu jsou tři tančící Grácie, které se v pražském rudolfinském umění často objevují jako alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující císařskou vládu. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především z exempláře se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. Citáty slavných antických soch měly patrně měly patrně naznačit, že Matyášovo vítězství je i triumfem kultury a civilizace.
Reliéf ze zlaceného stříbra na spodku těla konvice, shromáždění olympských bohů s palmovými listy (při uchu konvice směřujícím doprava, proti směru hodinových ručiček): Jupiter (koruna, blesk) na orlu, u jeho nohou dvě nádoby, Neptun (trojzubec), Pán (rohy, syrinx), Kybele (koruna z hradeb), Pluto (dvojzubec), tři Grácie, Mars (zbroj), nahá Venuše, Amor (toulec, šíp, páska na čele), Merkur (okřídlená čapka, caduceus) nese nahou Psýché, Bakchus (věnec z vinné révy, číše), Herkules (lví kůže, palmová ratolest), Saturn (nahý, polyká dítě), Diana (měsíční srpek), Apollón (záře okolo hlavy, lyra), Vulkán (čepice, kladivo) a neidentifikované božstvo., Irmscher 1999#, 212-226., and Shromáždění bohů evokuje svatbu Amora a Psýché. Postavy olympských božstev se vztahují k triumfům nad nimi: Jupiter je pod Triumfem Cudnosti, tři Grácie pod Triumfem Smrti, Merkur a Psýché pod Triumfem Slávy. Herkules, Saturn a Apollón, božstva související bezprostředně s Rudolfem II. a jeho obnovou Zlatého věku, jsou pod Triumfem Času. Předlohou pro Jupitera byl Jupiter z rytiny Herkules na rozcestí (Johann I Sadeler, návrh Friedrich Sustris), dvě nádoby u Jupiterových nohou jsou nádoby s dobrým a špatným osudem, o nichž se zmiňuje Homér (Ilias 24, 527-528). V rámci vladařské ideologie se téma objevuje na fresce Rossa Fiorentina ve Fontainebleau, kde do Jupiterova chrámu vstupuje František I. s mečem a knihou v ruce. Po straně vchodu jsou velké dádoby s dobrem a zlem. Do chrámu nemají přístup personifikace sedmi smrtelných hříchů s páskami na očích. K rozšíření Rossovy malby přispěla rytina z téhož roku (nápis "OSTIUM IOVIS" nad vchodem, na váze nalevo "MALI", napravo "BONI". Vzorem pro tři Grácie byla známá rytina Marcantonia Raimondiho ze začátku 16. století, jejich význam souvisel patrně s Ficinovým novoplatónským výkladem, současně byly pravděpodobně symbolem svornosti, což bylo v habsburské říši aktuální politické téma. Vzorem pro skupinu Merkura a Psýché byla rytina ze školy Marcantonia Raimondi. Merkur unášející Psyche na nebesa v kontextu Trionfi-lavabo odkazuje na poslední stupeň novoplatónské pouti k bohu, remeatio. Psyché symbolizuje lidskou duši, která dosahuje nesmrtelnosti láskou k věčné kráse, kterou představuje dcera Amora a Psyché, Voluptas.