Nástropní malba. Po stranách oválného medailonu da obdélné štukové rámce, v nich vlevo scéna v krajině, dvě postavy zahalené do drapérie, za sebe hází kameny, vpravo pokračuje výjev zrozením lidí z těchto kamenů., Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66., and Druhá část výjevu byla interpretována jako vzpoura Gigantů, ale jmohlo by se jednat spíše o pokračování scény předešlé, která se vztahuje k příběhu Deukaliona a Pyrrhy. Autor se inspiroval některým z ilustrovaných vydání Ovidiových Metamorfóz (tisky podle předloh J. W. Baura).
Grisaille: Deukalión a Pyrrha., Togner 2010#, 57., and Soubor štukových kartuší s výjevy příběhů z Ovidiových Metamorfóz malovaných technikou okrové a hnědavé grisaille. 4. klenební pole: Herkules a Achelóos, Únos Ganymeda, Deukalión a Pyrrha. Cyklus výjevů je inspirován ilustacemi Johanna Wilhelma Baura.
Kresba tužkou na papíře. Scéna v krajině, ze země ční lidská noha a ruka. V pozadí náznak vegetace a architektura., Bydžovská, Srp 2006#, s. 104-109, obr. 92, 94-97., and Antická tématika zajímala Šímu delší dobu, a to již od konce třicátých let. Navázal na motiv částí lidského těla čnících z vody (Pád Ikarův) a vytvořil řadu studií pro pozdější obraz s námětem osudu Prométheova syna Deukalióna, který byl považován za zachránce lidského pokolení po potopě. Kresby jsou inspirovány Ovidiovým textem - "Kameny hozené Deukalioném se změnily v muže, Pyrrhou v ženy" (Ovidius, Proměny, Praha 1935, s. 21). První byla iniciála J k básni A la France v knize P. J. Jouva Kyrie (1938), v letech 1941-1943 následovaly studie k pozdějšímu obrazu s názvem Lidé Deukaliónovi.
Freska: Pyrrha (hnědá dlouhá tunika, bílý šátek na hlavě) a Deukalión (kožené boty, zlatá suknice, bílá košile a červený plášť) jdou doleva, v jedné ruce si tisknou k prsoum kameny, druhou házejí kámen za sebe. Za nimi vyrůstají ze země dvě nahé postavy. Na obzoru vlevo stromy., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Pískovcový reliéf: nalevo Pyrrha a napravo Deukalión (plášť přetažený přes hlavu), oba za sebe házejí kameny. Nalevo od Pyrrhy dvě děti a mezi ní a Deukaliónem je dítě a žena. U levého okraje strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev se odchyluje od kanonické ikonografie v tom, že Deukalión a Pyrrha nekráčí vedle sebe a lidé, kteří se z hozených kamenů rodí nejsou za nimi, ale vedle nich. Navíc je tu vedle tří dětí i ženská postava, která opakuje gesto Pyrrhy. Braun se na fasádě Clam-Gallasova paláce se i na dalších reliéfech inspirovaných antickými mýty odchyluje od zavedené normy, což byl zjevně záměr. Sochaři na zakázce velmi záleželo, což dokazují sochy na atice, které jsou velmi pečlivě a detailně propracovány, přestože ne ně nebylo zezdola vidět.