Search

Start Over Subject DNA

13. structure of the agamic complex of Hieracium subgen. Pilosella in the Šumava Mts and its comparison with other regions in Central Europe

Creator:
Krahulec, František, Krahulcová, Anna, Fehrer, Judith, Bräutigam, Siegfried, and Schuhwerk, Franz
Type:
article and TEXT
Subject:
apomixis, chloroplast haplotype, chromosome number, cytotype, DNA, fingerprinting, hybridization, polyhaploids, polyploidy, and reproduction
Language:
English
Description:
We studied the agamic complex of Hieracium subgen. Pilosella in the Šumava/Böhmerwald, the borderland between the Czech Republic and Germany. Their DNA ploidy levels/chromosome numbers, breeding systems, chloroplast haplotypes as well as the clonal structure of apomicts were determined. The complex consists of the following basic and intermediate species and recent hybrids. Basic species: H. aurantiacum L. (tetraploid and pentaploid, both apomictic), H. caespitosum Dumort. (tetraploid, apomictic), H. lactucella Wallr. (diploid, sexual), H. pilosella L. (tetraploid, sexual); intermediate species: H. floribundum Wimm. et Grab. (tetraploid, apomictic), H. glomeratum Froel. (tetraploid and pentaploid, both apomictic), H. scandinavicum Dahlst. (tetraploid, apomictic); recent hybrids: H. floribundum × H. pilosella (partly corresponding to H. piloselliflorum – tetraploid and hexaploid; tetraploid sexual or apomictic), H. glomeratum × H.pilosella (aneuploid, 2n = 38), H. aurantiacum × H. floribundum (tetraploid, almost sterile or apomictic), H. lactucella × H. pilosella (H. schultesii, triploid sterile, tetraploid sexual), H. aurantiacum × H. pilosella (H. stoloniflorum, tetraploid, sexual), H. aurantiacum > H. pilosella (H. rubrum, hexaploid). The hexaploid hybrids between H. pilosella and H. floribundum or H. aurantiacum produced mainly polyhaploid progeny. Two trihaploid plants were found growing in the neighbourhood of their putative hexaploid maternal parent H. rubrum, which is the first record of polyhaploids of this subgenus in the field. Comparison with other mountain ranges (especially the Krušné hory/Erzgebirge, and Krkonoše) with an almost identical composition of basic species, revealed that the structure of the agamic complexes differ.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/

14. Synopse populační genetiky evropského pravěku

Creator:
Černý, Viktor, Hofmanová, Zuzana, and Květina, Petr
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
populační dějiny, archeogenetika, DNA, migrace, population history, archaeogenetics, and migration
Language:
Czech
Description:
Dějiny lidských populací (změny v počtu obyvatel a jejich původu) jsou jednou z domén biologické antropologie, resp. archeogenetiky. Za poslední desetiletí došlo k významnému rozvoji molekulárně-genetických a biostatistických postupů, jejichž prostřednictvím bylo možné rekonstruovat demografické změny minulých populací v nejrůznějších částech světa. V době, kdy se genetické postupy při rekonstrukci pravěku utvářely, jsme vycházeli z limitovaného množství vzorků a studia jen části lidské genetické variability. Dnes se ocitáme v éře genomiky, a měli bychom tedy mluvit spíše o archeogenomice, která pracuje s nepoměrně větším počtem dat a dosahuje mnohem spolehlivějších výsledků. Nepochybujeme ale o tom, že v následujícím období se bude rekonstrukce populačních dějin ještě přepisovat a doplňovat, např. i díky novým poznatkům v oblasti epigenomiky a mikrobiomu. V tomto příspěvku bychom chtěli přiblížit přístupnou formou současné výsledky genetických studií pravěku Evropy, jež spolu s kulturními dějinami vytvářejí ucelenější obraz naší sdílené, ale nikým nezapsané minulosti. and History of human populations (changes in the number of inhabitants and their origin) represent one of the domains of biological anthropology, or more precisely archaeogenetics. The recent decade has seen significant advances in molecular-genetic and biostatistical methods that allowed reconstruction of demographic changes in past populations in different parts of the world. At the time of development of genetic methods for reconstruction of prehistory, we had at our disposal a limited number of samples enabling us to study only certain parts of human genetic variability, while today we find ourselves in the era of genomics, and we should therefore rather refer to archaeogenomics, working with incomparably bigger amount of data and achieving far more reliable results. Furthermore, there is no doubt that the upcoming periods will complete the population history reconstruction, e.g. with new knowledge achieved in the fields of epigenomics and microbiome. This article nonetheless aims to present in a reader-friendly way the recent results of genetic studies of European prehistory, which together with the cultural history give a more complete picture of our shared yet unwritten past.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public