Článek se věnuje fungování kanceláře České akademie věd a umění a jejím písemnostem. První část práce je zaměřena na funkcionáře. Nejprve je popsán způsob volby a počty členů Akademie, dále následuje přehled o funkcionářích, předsedech a prezidentech, generálních sekretářích (později generálních tajemnících), jejich pravomocích a faktickém podílu na vyřizování dokumentů. Každý z funkcionářů je zde krátce představen. U generálních sekretářů (později tajemníků) si můžeme povšimnout, že stejnou funkci zastávali zpravidla i ve své třídě, což jim bylo dobrou průpravou. Druhá část se věnuje pracovníkům kanceláře Akademie, počínaje ředitelem kanceláře, přes tajemníka a další zaměstnance až k manipulantovi. Jsou popsány jejich kompetence a podíl na tvorbě písemností. Taktéž i zde jsou jednotlivé osoby krátce představeny. Poslední část popisuje oběh, způsob evidence, vyřizování a následné ukládání písemností. Charakterizuje základní typy písemností Akademie. Snaží se zachytit a popsat všechny úkony, které byly s dokumentem provedeny od chvíle, kdy byl doručen do Akademie, až po jeho vyřízení a odeslání. Stejně tak popisuje vznik dokumentů vlastních. Všímá si též původního uložení, možností vyhledávání ve spisech a následného uspořádání dokumentů v dnešním archivním fondu České akademie věd a umění. Jednou z příloh je seznam nejvýznamnějších funkcionářů celé Akademie, jednotlivých tříd a správní komise, tedy všech těch, kdo se podíleli na tvorbě zásadních dokumentů Akademie., The article deals with the functioning of the Offices of the Czech Academy of Sciences and Arts and its documents. The first part is devoted to the officials. First is described the method of electing and numbers of members of the Academy, followed by an overview of the officers, chairmen and presidents, general secretaries, their authority and describes their real participation on handling of documents. Each of the officials is briefly introduced. For general secretaries we can note that they normally held the same function in its class, allowing them to good preparation. The second part deals with the office staff of the Academy, from the director of the office, through the secretary-general and other staff to the handler. It describes their skills and shear in the formation of the document. Also, here are individuals briefly introduced. The last part describes the circulation, the method of recording, processing and subsequent storage of documents. It describes the basic types of documents. It tries to capture and describe all acts that were made with the document since it was delivered to the Academy, to its processing and dispatch. Similarly it describes the formation of own documents. Also notes the original order, the search options in the files and the subsequent arrangement of documents in today´s archival resources of the Czech Academy of Sciences and Arts. One of the attachments id a list of the most important functionaries throughout the Academy, the classes and the Administrative Commission, that all those who participated in the creation of key documents of Academy. (Translated by Martina Šumová.), and Překlad resumé: Martina Šumová
Na počátku ustavení Místopisné komise České akademie věd a umění byla idea instituce koordinující mezioborový výzkum (na poli historie a filologie) a řešící praktické (revize a přejmenování místních jmen) i vědecké úkoly (zachycení vývoje místních jmen). Komise byla složená z odborníků různých oborů (filologové, historici a geografové), z výzkumu i z praxe. Fungovala téměř kontinuálně v letech 1913-1952 především díky aktivitám několika výrazných osobností (předsedové Josef Zubatý, Josef Janko, Josef Dobiáš, jednatelé Josef Vítězslav Šimák a Antonín Profous). Věnovala se převážně praktickým úkolům - vypracovávala expertní posudky k návrhům změn resp. ustálení místních jmen. Trvalou hodnotu má vědecké dílo Antonína Profouse Místní jména v Čechách. Jejich vznik, význam a původní změny (vyd. 1947-1957), které vznikalo zčásti za podpory Místopisné komise. Zmapování historie komise přispívá k poznání institucionalizace bádání v pomezních vědních oborech, na pozadí česko-německého soupeření. Otázky revizí a úprav místopisného názvosloví byly pozorně sledovány představiteli státní správy a samosprávy, jejichž vliv na úkoly Místopisné komise byl velký v porovnání s nepatrnou dotací výzkumu., In the early days of the establishment of the Topographic Committee at the Czech Academy of Sciences and Arts the idea behind the institute was to coordinate interdisciplinary research (involving history and philology) and to deal with practical (review and renaming of local names) and scholarly tasks (recording the development of local names). The committee was made up of specialists from various fields (philologists, historians and geographers) both in research and in practice. It operated almost continually between 1913 and 1952, thanks in particular to the activities of several prominent figures (chaired by Josef Zubatý, Josef Janko and Josef Dobiáš, with secretaries Josef Vítězslav Šimák and Antonín Profous). It focused primarily on practical tasks - drawing up expert reports on proposals for local names to alter or become fixed. Of permanent merit is the scholarly work by Antonín Profous Místní jména v Čechách. Jejich vznik, význam a původní změny - Local names in Bohemia. Their origin, meaning and original changes (published 1947-1957), which came about in part with the support of the Topographic Committee. Charting the history of this committee helps us to understand the institutionalization of research within marginal fields and within the context of Czech-German rivalry. Questions surrounding the review of, and alterations to, topographical nomenclature were carefully followed by state administration and local government representatives, whose influence on Topographical Committee tasks was great in view of the tiny grants for research., and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Tato studie je příspěvkem k prvním létům fungování České akademie věd a umění. Její vznik byl vnímán jako dosažení dlouholetého vytouženého cíle - národní akademie. Instituce ale vznikla již v době, kdy byla česká společnost politicky i umělecky diferencovaná, a tak reflexe jejího zrodu, na němž měl zásluhu především Josef Hlávka, nebyla jednoznačná. Výmluvným a veřejným projevem nesouhlasu bylo několik odmítnutí členství hned na samém počátku její existence. Motivace těch, kteří členství nepřijali, byly různé a zaslouží si obecnější pozornost. Jedním z nich byl Julius Zeyer. Jeho vztahu k České akademii a k Josefu Hlávkovi se věnovala tato studie podrobněji. Julius Zeyer a Josef Hlávka, dvě výjimečné a zároveň rozdílné osobnosti, se sblížily až v polovině devadesátých let. Julius Zeyer trávil na zámku v Lužanech, sídle Josefa Hlávky a jeho ženy Zdeňky letní měsíce. Ačkoli se Julius Zeyer nikdy nestal členem České akademie, odmítal ji a nepřijal od ní ani výroční cenu, přesto se stal jejím mecenášem, protože ve své závěti určil právě Českou akademii dědičkou jeho autorských práv v době, kdy o jeho díla začal výrazně stoupat zájem. Prostřednictvím své pramenné základy - korespondence - poukázala studie ale i na dobové konvence, hledání kompromisů, způsoby komunikace mezi jednotlivými osobnostmi spjatými s Josefem Hlávkou i šíři jejich sociálních kontaktů. and This study is a paper on the first years of operation at the Czech Academy of Sciences and Arts. Its creation was conceived as the achievement of a long yearned-for goal - a national academy. However, the institution was created at a time when Czech society was politically and artistically differentiated, so that reflections of its birth, which Josef Hlávka was primarily responsible for, were not straightforward. A very telling and public display of disagreement involved several membership rejections at the very start of its existence. The motivation for those who did not accept membership was various and deserves more general attention. One of these was Julius Zeyer. His relationship to the Czech Academy and to Josef Hlávka has been examined in detail by this study. Julius Zeyer and Josef Hlávka, two outstanding but very different personalities, did not have a rapprochement until the mid-1890s, when Julius Zeyer spent the summer months at the chateau in Lužany owned by Josef Hlávka and his wife Zdeňka. Although Julius Zeyer never became a member of the Czech Academy, rejected it and did not even accept its anniversary award, he nevertheless became its sponsor, as in his will he passed on his copyright rights to the Czech Academy at a time when interest in his works was beginning to grow significantly. By means of its source bases, i.e. correspondence, the study also referred to period conventions, quests for compromise, the methods of communication between the individuals associated with Josef Hlávka and the breadth of their social contacts.
Rokem 1945 začíná období velkých přeměn struktur vědy a vysokoškolského vzdělávání v Československu. Obnovuje se provoz na českých a slovenských vysokých školách, naopak německé vysoké školství v Československu je zcela zrušeno. Výrazně se za podpory regionálních politických elit rozšiřuje síť vysokých škol nebo alespoň jejich fakult i mimo tradiční Prahu a Brno. Zároveň se začíná diskutovat o nové úloze České akademie věd a umění (ČAVU), respektive o zcela novém uspořádání mimouniverzitní vědy a vědeckých společností. V období před svoláním Prozatímního národního shromáždění (první schůze 28. října 1945) měl i v oblasti vědní a vysokoškolské infrastruktury poměrně rozsáhlé pravomoci prezident republiky Edvard Beneš, který vydával tzv. prezidentské dekrety s účinností zákonů (byť podléhaly tzv. ratihabici, tedy zpětnému schválení, parlamentem po jeho svolání). K informaci prezidenta sloužil důvěrný materiál o stavu české vědy v ČAVU a na vysokých školách zachycující stav k 10. září 1945, který připravil kulturní rada prezidentské kanceláře a prezidentův osobní tajemník Mojmír Vaněk (1911-1992), působící v letech 1937-1945 jako prezidiální tajemník ČAVU. Právě tato zpráva je zde editována. M. Vaněk ji rozdělil na dvě části - první nazvaná vědecké ústavy se koncentruje na situaci v ČAVU, kterou považoval za instituci, kolem níž se měla soustředit všechna mimouniverzitní badatelská pracoviště. Stávající ČAVU ovšem kritizoval za nízkou aktivitu ve vědní oblasti i za výrazný pragocentrismus a faktické úzké provázání s Univerzitou Karlovou v Praze. V oblasti vysokých škol poté se soustředil na aktuální otázku zřizování nových vysokých škol a na problém akutního nedostatku vědeckého dorostu i na sociální problematiku zabezpečení přednášejících na vysokých školách. Materiál nabízí zajímavé svědectví o stavu české vědy v jakémsi bodu nula, kdy do její struktury ještě nedopadly bouřlivé změny následujících let. Již od října 1945 se situace kvůli novým dekretům prezidenta republiky a následně novým zákonům začala rapidně měnit., The year 1945 saw the beginning of a period of great transformations of the structures of science and university education in Czechoslovakia. Czech and Slovak universities began to resume their operations while German university education in Czechoslovakia was completely abolished. The network of universities or at least their departments was greatly expanded with support from regional political elites outside Prague and Brno. Debates were started about a new role for the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA), and completely new organisation of non-university science and scientific societies. In the period before the Provisional National Assembly was convened (first sitting on 28.10.1945) President of the Republic Edvard Beneš had considerable powers in respect of the scientific and university infrastructure, and issued presidential decrees with the effect of laws (though they were subject to ratihabitio, which is ratification by Parliament after its convention). The president was informed by a confidential report on the state of Czech science at CASA and at universities summarising the situation as of 10 September 1945 drafted by cultural counsellor and the president’s private secretary Mojmír Vaněk (1911-1992), working in 1937-1945 as the president’s secretary to CASA. This report is edited here. Mojmír Vaněk divided it into two parts: the first, titled scientific institutes, focuses on the situation at CASA, which he regarded as an institution around which all non-university academic institutions were to concentrate. He levelled criticism at CASA for a lack of activity in the field of science as well as significant pragocentrism and its close connection with Charles University in Prague. In the field of higher education he focused on the pressing problem of the establishment of new universities and acute shortage of junior scientific and lecturers’ social security issues at universities. The document is an eloquent testimony to the state of Czech science in a sort of ground zero, where its structure had not been affected by the momentous changes in the following years. As early as October 1945 the situation began to change rapidly as a result of new decrees issued by the president and followed by new laws. Translated by Paul Sinclair, and Překlad resumé: Paul Sinclair