Pískovcový reliéf: nahý Herkules drží jednou rukou Kentaura za krk a druhou za nohu, koňočlověk se snaží sevření uvolnit, přestože již klesl na zem. Za Herkulem je strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev nezobrazuje Herkula s Kentaurem Nessem, kterého zabil na dálku šípem, ale některý z hrdinových bojů s Kentaury, o nichž se zmiňuje Ovidius v Proměnách (12, 536-531).
Malířská výzdoba stropu. Figurální výjev v krajině, na vrcholu kopce kruhový antický chrám, pod kopcem zleva doprava: zapálený oltář, nad ním vojáci s praporci, Deukalion a Pyrrha, malý faun, Faun, Satyr a Satyrka s kozou, Bakchantka, Kentaur.
Monumentální nástropní freska, alegorie mytologické epochy. Figurální výjev v krajině, na vrcholu kopce kruhový antický chrám, pod kopcem uprostřed Bakchantka (široký klobouk), Kentaur (toulec se šípy a luk)..
Dva muži v antické zbroji, pravý se žezlem, překračuje padlého Kentaura. Levý ukazuje dolů na vlčici u jeho nohou, u níž sedí nahé dítě. V pozadí charakteristické stavby antického Říma (chrámy, pyramida, sloup s reliéfní výzdobou)., Fučíková 1997#, I/135., Fusenig 2010#, 3., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě, 2. patro, mezi 1. a 2. oknem (srov. Exemplum: Palazzo Milesi). Výjev zobrazoval bezesporu mýtické postavy. Vzhledem k charakteristickým římským stavbám v pozadí to mohl být Romulus a Remus, ale u vlčice je jenom jedno dítě a pod druhým válečníkem leží zabitý Kentaur, který v tomto mýtu nevystupuje. Vzhledem k těmto skutečnostem se patrně nejednalo o ilutraci mýtu, ale o alegorický výjev oslavující mýtické počátky Říma, což by odpovídalo ideové koncepci celé fasády.
Postava Kentaura, s rukama za zády, otáčí hlavu ke Kupidovi, ten sedí na jeho hřbetě a v pravé ruce drží hada., Rajna 1989, č., and Socha byla vytvořena podle antické sochy Kentaura s Kupidem (Paris, Louvre, mramor, 1.47m, římská kpoie z hadriánské epochy podle řeckého originálu ze 4. stol. př. Kr.). Socha byla nalezena v 17. století v Římě, bronzová kopie ve vstupní hale Památkového úřadu v Budapešti byla údajně původně umístěna v některé šlechtické zahradě, pochází patrně z 18. století.
Olejomalba na plátně (112 x 82 cm): nahý Herkules (lví kůže, toulec) sedí a drží v náručí nahou Déianeiru (perlová čelenka), vedle leží na zemi mrtvý Kentaur Nessus. V pravém dolním rohu luk a kyj, v levém horním rohu Amor (luk, toulec), špehuje dvojici zpoza stromu, gestem pozdviženoé pravé ruky (cornuto) se Herkulovi vysmívá., Kaufmann 1988#, 20.6., and Spranger se po formální stránce inspiroval rytinou (Gian Jacopo Caraglio podle Perino del Vaga) z roku 1527 zobrazující stejné téma.
Bronzová soška (42, 4 cm): Kentaur drží oběma rukama na zádech gestikulující ženu (možná Nessos unášející Déianeiru)., Fučíková 1997#, I/119, and Replika podle Giambolognovy sochy z doby okolo roku 1575, která je známá z celé řady exemplářů. Kvalitní práce Susiniho byla s největší pravděpodobností součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II.