Monumentální nástropní freska. Alegorie, antické starořecké epochy, představované vládci, filosofy a učenci této doby. Figurální scéna v krajině, nad postavami fragment antické architektury, oblouk a sokl se sochou sfingy. Postavy zleva doprava: Bucefalus a Alexandr Veliký, Aristoteles, Krates, Demokritos, Diogenes, Fainias, Sokratés a Xantipa, Kleobúlos s dcerou, Platón, Pythagorás, Solón z Athén, Lykurg, Archimédés, Anaxagorás, Apellés, Thálés, Apellés, Aeskulap, Hippokratés, Galén.
Monumentální nástropní freska. Alegorie, antické starořecké epochy, představované vládci, filosofy a učenci této doby. Scéna na mořském břehu, mezi figurami uprostřed stojící muž v antické zbroji (přilba s chocholem, meč) - Alexandr Veliký.
Na západní stěně Lehkomyslnost (jede na vlkovi se zakousnutou husou v tlamě, ve znaku má straku, na helmu pták a nakorouhvi pečeně na rožni), Pýcha (meč v ruce a na hlavě tiáru, jede na koni, pod jehož kopyty je lev, ve znaku má lva, na helmu páv a na korouhvi orel), Prchlivost (jede na medvědovi, napíná luk se třemi šípy, ve znaku má kance, na helmu očkubaného kohouta a na korouhvi klovajícího ptáka). Na východní stěně je Nenáviost (hubená, drží se za nohu, jede na beranovi s drápy a hadím ocasem, ve znaku má štíra, na helmu netopýra a nakorouhvi dva hady), Nestřídmost (jede na praseti, ve znaku má kočku, na helmu sovu a na korouhvi sysla), Lenost (jede na kulhavém oslu, ve znaku má kohouta s kachním zobákem držícího podkovu, na helmu opice s podkovou v ruce), Chlípnost (jede na koni s drápy a medvědíma ušima, ve znaku žába, na helmu kohout, na korouhvi liška). Ve dveřních špaletách dveří na západě ozbrojenec a na severu Alexandr Veliký (štít s gryfem) a král Artuš (štít s trojicí královských korun). Na klenbě jsou rozviliny s groteskami (cvičící postavy, lidské hlavy a koňské hlavy, sova, opice) a erby rodů z Hradce a z Valdštejna., Chamonikola 1999#, č. 115., and Cyklus hříchů je vytvořen podle rytin Heinricha Aldengrevera z roku 1552 (Lejsková-Matyášová 1959).
Olej na plátně (210 x 175 cm): Apellés (paleta, štětce, malířská hůlka) sedí u plátna, na němž obraz Venuše s delfínem. Před malířem stojí nahá Kampaspé, kterou odhaluje za ní stojící služka. U malíře stojí Amor (luk, toulec) a probodává ho šípem. Za malířem stojí Alexandr Veliký (koruna, orientální oděv). Pod malířským stojanem je pes, výjev je situován do antického paláce., Prag um 1600#, II, č. 598 s. 126-128., and Obraz je ilustrací anekdoty o nejslavnějším řeckém malíři Apellovi a Kampaspé (nebo Pankasté: Ael. VH 12.34), která byla známá z Pliniových Kapitol o přírodě.
Reliéf na dně mísy: v popředí je řada trojrozměrně pojatých zajatců Amora z řad římských císařů (všichni ruce svázané za zády). První tři jdou doleva, všichni jsou v antikizující zbroji s mečem u pasu. Průvod vede Caesar (vavřínový věnec na hlavě, na pancíři orel), dále Augustus (vavřínový věnec) a Nero (lví hlava na nárameníku, licousy), jejich hlavy fyziognomické portréty podle dochovaných antických zobrazení. Uprostřed řady je Karel Veliký (vousy, koruna, antikizující zbroj, na nohou středověké brnění) a Konstantin Veliký (knír, přilba s chocholem, antikizující zbroj). Napravo je polonahý španělský král Filip II. jako Samson, který se sklání k sedícímu nahému císař Rudolfovi II., který je zobrazen jako Herkules (lví kůže na klíně). Ve druhé řadě Amorových zajatců jsou tři postavy, Hadrian (nebo Marcus Aurelius), Šalamoun a Alexandr Veliký. Za zajatci je čtyřspřežím tažený vůz, na němž sedí vepředu Pán s opratěmi v jedné a bičem ve druhé ruce. Za Pánem je spoutaný nahý Jupiter s rysy Rudolfa II., na konci vozu trůn ve tvaru Sfingy, na kterém sedí Amor (pásku na čele, toulec) s lukem v levici a šípem a palmovým listem ve zdvižené pravici. Za Amorem jde muž v brnění s praporem, na němž jsou oči a srdce. V zadním plánu jde v čele, za koňským spřežením, okřídlená Hora jara (Ver) v průsvitných šatech a se závojem, jedné ruce kytice, ve druhé větev (myrta). Vedle Ver kráčí na jedné straně žena v brnění se zapálenou pochodní na tyči, na druhé straně je postava s kopím, na němž nabodnuté srdce a girlanda. Za touto skupinou je žena s mečem, na němž jsou tři srdce, je oblečená podle pozdně středověké módy, patrně francouzská královna Isabela Bavorská. Je obrácená do protisměru, k ženě s měsíčním srpkem na čele, která patrně představuje Dianu z Poitiers, milenku francouzského krále Jindřicha II. Za nimi další standarty s nabodnutými srdci, Amorovým lukem a šípy, hořícím probodnutým srdcem, za Jupiterem je líbající se pár, za Amorem Merkur se standartou s okřídleným srdcem, kterému brání ve vzletu kruhové závaží. V pozadí postavy ve středověkých brněních, mezi nimi standarta s nabodnutým srdcem a praporem s nápisem SPQR, za mužem s praporem s očima a srdcem je v profilu bavorský vévoda Albrecht V. (vousy). Na pravé straně průvodu vousatý muž v přilbě krytý oválným štítem. Za průvodem krajina, nad spřežením na obzoru kruhový chrám Venuše s obeliskem, cíl procesí., Irmscher 1999#, 89-116, and Literární inspirací byly Jamnitzerovi "I trionfi" Francesca Petrarcy z let 1356-1374. Sedm zajatců Amora v popředí představuje čtvrtou světovou říši, kterou založil Caesar a která vyvrcholila Rudolfem II. Jako literární i výtvarná předloha Jamnitzerovi posloužil německý překlad Petrarcových Trionfi doplněný dřevoryty (Federmann 1578), z nichž převzal kompozici triumfu i jednotlivé postavy (Augustus). Jména připojená k postavám na dřevorytu identifikují antické římské císaře v čele Jamnitzerova průvodu. Postavy s tyčemi s pochodní a kořistí (v tomto případě ukořistěná srdce) byly inspirovány Mantegnovým antickým triumfem, z něhož Jamnitzer převzal i postoje mužů v popředí. Amor s páskou zakrývající oči nemá v antice obdobu, tato představa koření ve středověku, na Jamnitzerově reliéfu si Amor si sundal pásku z očí a dívá se na stranu, na Rudolfa II.- Herkula. Ten se právě snaží osvobodit ze zajetí profánní lásky, aby mohl dosáhnout svého cíle prostřednictvím nebeské lásky, na kterou odkazuje prapor s očima a srdcem.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém slony jede Sláva (dlouhý oděv, na křídlech oči, nad hlavou plamen), na jednu troubu troubí, druhou drží v ruce. Před slony muž v antikizujícím brnění (přilba s orlem) se štítem a kopím, Konstantin Veliký (?). Za slony muž s praporem, na němž jsou oči, ústa, ucho a dvě překřížená psací pera, symboly smyslových orgánů a nástrojů šíření slávy. Na pravé straně jsou slavní umělci (vita contemplativa), zleva doprava: Raffael, Pietro Bembo, Giambologna, Petrarca, Michelangelo, Dürer, Hans von Aachen (?), Wenzel I Jamnitzer a Johann I Neudörfer. Na levé straně jsou slavní válečníci (vita activa), první zleva je Julius Caesar (antická zbroj, vavřínový věnec), který je na dřevorytu u Federmanna označený jako "Iulius". Další tři válečníci představitelé zbývajících tří světových říší z Danielova proroctví: Alexandr Veliký (řecká říše), Kyros (perská říše) a Ninus (babylónská říše). V pozadí je panorama Norimberka. Nad reliéfem postava anděla s jednou rukou na lebce (Vanitas)., Irmscher 1999#, 151-160., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale postavy okolo vozu jsou jiné. Na dřevorytu je nalevo "Josua", "Mose" a "Plato", Jamnitzer tyto postavy nahradil umělci, mezi nimiž jsou zastoupeni i představitelé záalpské renesance. Ve skupině napravo se Jamnitzerův výber shoduje s dřevorytem pouze v postavě Caesara.
Zámek pův. renesanční, upraven v poslední čtvrtině 17. století; Vnitřní úprava na náklad cís. Ferdinanda V.; 20 pokojů 2. patra v letech 1850 - 1851; úpravy vedl pražský architekt J. Bělský (malíři J. Navrátil, V. Kandler, J. Amort, sochař V. Levý, řezbář J. Schubert, štukatér J. Effenberger, kameník K. Svoboda; původní nástropní malba: Alexandr Veliký a Roxana (1851 přemalba od J. Navrátila): Další malby blíže neurčeny: alegorie, mythologické scény, zátiší, ornamenty). Další malby v jídelně (17. stoeltí (?), miniaturní obrazárna - neuvedeno jaké obrazy a jaké náměty. V zahradě bohaté terasy se sochařskou výzdobou z poslední čtvrtiny 17. století: tritoni a tritonky jako kariatidy. and Poche 1982#, s. 330-333.
HZT: Zámek 1632, 1670-1683 Domenico Orsi přestavba Giulio Broggio, terasová zahrada hariatidy z konce 17. stol. sochy Jeremias Süssner. Zámek 1670-1683, G.D.Orsi, G. Broggio; 1835-1848 interiéry-nástropní malby J. Navrátil, V. Kandler, V. Levý. Malby Alexandr Veliký a Roxana - Navrátil Jos. (1798-1865) z roku 1850- 1851. V parku Nymfeum se sochami (1680-1690) podle návrhů Jer. Süssnera. and Hrady, zámky a tvrze III, 1984