Slavíček 1993#, 215. and V nostické sbírce doloženo 1819, v roce 1945 převedeno do NG. Kopie podle Tiziana (originál: Edimburgh, The National Gallery of Scotland).
Figurální scéna v krajině s vodním tokem, architekturou (sokl s reliéfem, na něm váza) a skupinou koupajících se nymf. Za skupinou dívek mezi stromy přihlíží Aktaión. and Protějšek k obrazu Diana a Kallistó.
Freska: nalevo skalní grota s krápníky, z níž vystupuje kamenná nádrž s vodou, ve které stojí Diana (nahá, srpek nad čelem), za ní dvě nymfy, pravá k Dianě vztahuje ruce, aby ji ochránila. Diana právě pravou rukou stříká vodu na Aktaióna (červený plášť, fialový antikizující kožený pancíř, bílá košile, vysoké kožené boty. Aktaión má v pravici oštěp, levici zdvihá překvapeně vzhůru. Na hlavě už má paroží. Před Aktaiónem bílý pes štěkající na Dianu., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. Na výjevu s Aktaiónem v pátém poli Baccio del Bianco zkombinoval motivy z ilustrací Antonia Tempesty a Virgila Solise. Vzhledem k tomu, že ani na jedné grafické předloze výjevu s Aktaiónem není zobrazena skalní grotta s krápníky, je možné tento motiv chápat jako narážku na grotty ve Valdštejnské zahradě, jež je tak definována jako říše Dianina.
Kresba perem (17, 2 x 11, 9 cm): Diana a čtyři nymfy se koupají v jezírku pod vodopádem. Nahoře na můstku Aktaión opřený o oštěp, dívá se na koupající se ženy, vedle Aktaióna pes., Fučíková 1997#, I/180, and Příběh z antické mytologie je sekundární, kresbě dominuje zobrazení divoké přírody.
Olej na mědi (40 x 49 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Kaufmann 1988#, 7.20., and Podle obrazu zhotovil rytiny Aegidius Sadeler a J. Th. de Bry, jedná se o nejčastěji kopírované Heintzovo dílo. Inspirací mohla být Heintzovi varianta Titianova londýnského obrazu na stejné téma, která byla součástí Rudolfovy pražské sbírky.