Objectives. The study comprehensively analy-zes selected demographic, personality and con-textual factors and their role in relation to the subjective evaluation of feelings of happiness and satisfaction in 1,975 children/adolescents aged 10–18.Methods. The research sample was compiled in primary and secondary schools, facilities for protective and institutional education, diagnos-tic institutes as well as children’s homes and asylum shelters in the Czech Republic. Happi-ness and overall life satisfaction were assessed using the Subjective Happiness Scale (SHS; Lyubomirsky & Lepper, 1999) along with the Student’s Life Satisfaction Scale (SLSS; Hueb-ner, 1991). Data collection was carried out by the completion of online questionnaires in 2020 before the onset of the covid-19 pandemic.Results.Multiple linear regression analysis showed that happiness and satisfaction tended to decline in middle and late adolescence. Lower levels of happiness and satisfaction were also found among those who had experienced grow-ing up at home in a single-parent family or in an institutional setting, who considered the en-vironment in which they grew up to be danger-ous and dull, who did not feel accepted by the caregiver and who self-evaluated as “choleric” and “melancholy.”Conclusions.The respondents’ subjective evalu-ation of their own temperament along with the feeling of acceptance by the caring person con-tributed most to the prediction of happiness and satisfaction. Very weak effects were found with respect to gender and spirituality. The adaptation and psychometric analysis of the SHS and SLSS carried out in this study showed that the Czech versions of both instruments can be considered valid and reliable to identify happiness and sat-isfaction in a given population of adolescents.Study limitations.The limitations relate to the cross-sectional design of the research as well as the fact that the sample was not representative. The psychosocial data, i.e. assessments of tem-perament, spirituality and the feeling of accep-tance by the caregiver, were obtained from the young people’s subjective statements through single-item scales. and Cíl. Studie komplexně analyzuje vybrané demo-grafické, osobnostní a kontextuální faktory a je-jich roli ve vztahu k subjektivnímu hodnocení pocitů štěstí a spokojenosti u 1975 dětí/dospíva-jících ve věku 10–18 let.Metody. Výzkumný vzorek byl sestaven oslove-ním základních a středních škol, zařízení pro vý-kon ochranné a ústavní výchovy, diagnostických ústavů, dětských a azylových domovů v Česku. Míra štěstí a celková životní spokojenost byla zjišťována pomocí Subjective Happiness Scale (SHS; Lyubomirsky a Lepper, 1999) a Studen-t’s Life Satisfaction Scale (SLSS; Huebner, 1991). Sběr dat byl uskutečněn vyplněním on--line dotazníků v roce 2020 před vypuknutím pandemie covid-19.Výsledky. Mnohonásobnou lineární regresní ana-lýzou bylo zjištěno, že míra štěstí a spokojenos-ti má tendenci klesat v období střední a pozdní adolescence. Nižší míra štěstí a spokojenosti byla zjištěna u respondentů, kteří prožívali dospívání doma v neúplné rodině, v institucionálním za-řízení, považovali prostředí, v němž vyrůstali, za nebezpečné a nepodnětné, nepociťovali přijetí ze strany pečující osoby a sami sebe považovali za „choleriky“ a „melancholiky“.Závěry. K predikci štěstí a spokojenosti nejví-ce přispívalo subjektivní hodnocení vlastního temperamentu a pocitu přijetí pečující osobou. Velmi slabé efekty byly nalezeny s ohledem na pohlaví a spiritualitu. V této studii realizovaná adaptace a psychometrická analýza SHS a SLSS poukázala, že obě české verze nástrojů lze pova-žovat za validní a spolehlivé k identifikaci štěstí a spokojenosti u dané populace dospívajících.Limity studie. Omezení se vztahují k průřezo-vému charakteru výzkumu a ke skutečnosti, že vzorek nebyl reprezentativní. Psychosociální data, jako hodnocení pocitu přijetí pečující oso-bou, temperament či spiritualita, byla získána ze subjektivních vypovědí dospívajících prostřed-nictvím jednopoložkových škál.
Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla "štěstí“ poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně náboženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později (někdy jen dočasně) u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology "omezoval“ vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, "sociologie vedoucí ke štěstí“ nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projektech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu., The engagement of contemporary social sciences in happiness studies blurs the fact that, originally, it was sociology that offered to provide “happiness” with the intention of replacing religious approaches. The implicitly religious nature of the “happiness” movement was characteristic of early Czech sociology (e.g. Emanuel Makovička) and it was adopted by certain followers and epigones of T. G. Masaryk as late as during the interwar years (Ladislav Kunte, R. I. Malý, Alexandr Sommer-Batěk, Jindřich Fleischner and Jan Dušek). Whereas Masaryk himself and academic sociologists as a whole were “restricted” by the rules of scholarly work, or they made a clear distinction between their academic and social-reformist engagement, the afore-mentioned, predominantly amateur, sociologists fully employed “sociology as a way to happiness” in their ambitious visions and reformist projects. Th eir largely stillborn eff orts had (fortunately) a minimal impact on both society and the study thereof, but their efforts should not be forgotten entirely since they represent an important element of early Czech sociology., and Zdeněk R. Nešpor.