Tíhové pole Země je složeno z gravitačního pole zemského tělesa a pole odstředivé síly zemské rotace [1]. Předmětem gravimetrických měření jsou tíhové zrychlení a gradienty tíhového zrychlení. Tíhové zrychlení je měřeno relativními a absolutními gravimetry, Relativními gravimetry se měří rozdíly tíhového zrychlení v prostoru a v čase, zatímco pomocí absolutních gravimetrů se měří plná hodnota tíhového zrychlení s přesností až 10-9 g. První přesná absolutní tíhová měření lze datovat od první poloviny 19. století, kdy bylo tíhové zrychlení určováno pomocí kyvadlových přístrojů s přesností okolo 100 μm s-2. Tyto metody, využívající vztahu mezi dobou kyvu kyvadla o známé délce a tíhového zrychlení, byly používány až do 60tých let 20. století s maximální dosaženou přesností 3 μm s-2. Nástup přesného určování tíhového zrychlení z měření délky a času při pohybu tělesa ve vakuu (tzv. balistické metody) lze datovat od 50tých let 20. století. Již pomocí prvních přístrojů tohoto typu bylo dosahováno přesnosti 10 μm s-2. Vývoj přesných absolutních balistických gravimetrů (nejdříve pouze laboratorních a pak i přenosných) probíhal zejména ve Francii, USA, SSSR, Japonsku a Itálii. Nejpřesnějšími absolutními balistickými gravimetry jsou v současnosti gravimetry FG5, které jsou výsledkem téměř 40 let výzkumu započatého prof. Fallerem z University of Colorado [2] a které jsou vyráběny firmou Micro-g Solutions. Přesnost gravimetrů FG5 je 10-20 nm s-2 [3], což znamená, že během padesátiletého vývoje absolutních balistických gravimetrů došlo ke zvýšení přesnosti v určení tíhového zrychlení o tři řády., Jakub Kostelecký, Vojtěch Pálinkáš., and Obsahuje seznam literatury
K poznání podpovrchových partií zemského tělesa lze přispět jednak nepřímo - extrapolací povrchových geologických měření a pozorování, interpretací geofyzikálních a geodetických měření či využitím výsledků laboratorních experimentů, jednak přímo - pomocí hlubokých vrtů do svrchních partií zemské kůry. Metoda hlubokého vrtání má sice řadu nevýhod (vysoká cena; získaná informace je vztažena k jedinému bodu na zemském povrchu a její zobecnění je tudiž problematické), omezení (maximální dosažená hloubka 12262 m v r. 1989 na poloostrově Kola v Rusku; v České republice 6506 m v r. 1982 v moravské části vídeňské pánve - [1]) a provázejí ji mnohá technologická úskalí (vysoká teplota a tlak ve velkých hloubkách), je však neodmyslitelnou součástí výzkumu zemského tělesa jako korektiv geologických a geodynamických modelů, vycházejících z nepřímých pozorování a jejich interpretace., Aleš Špičák., and Obsahuje seznam literatury
Celestial pole offsets are the displacements between the observed position of the Earth’s spin axis in space and its position predicted by the adopted models of precession and nutation. At present, the models are IAU2006 and IAU 2000, respectively. The celestial pole offsets are regularly measured by Very Long-Baseline Interferometry (VLBI), the observations being coordinated and published by the International VLBI Service for Geodesy and Astrometry (IVS). These offsets contain a mixture of several effects: the unpredictable free term, Free Core Nutation (FCN) that is due to the presence of the outer fluid core of the Earth, forced motions excited by the motions in the atmosphere and oceans, and also imperfections of the adopted precession-nutation models. The geophysical excitations are also available, as determined by several atmospheric and oceanographic services. The aim of this paper is to compare the time series of these integrated excitations with the observed celestial pole offsets and estimate the level of coherence between them., Cyril Ron and Jan Vondrák., and Obsahuje bibliografii
The mathematical model and algorithms for calculating the position of GLONASS satellites by means of their broadcast ephemeris is presented in the paper. The algorithms are based on the generalized problem of two fixed centers. One of the advantages of the analytical solution obtained from the generalized problem of two fixed centers is the fact that it embraces perturbations of all orders, from the second and also part ly from the third zonal harmonics (Aksenov, 1969). GLONASS broadcast ephemeris - provided every 30 minutes - contain satellite position and velocities in the Earth fixed coordinate system PZ-90.02 (ICD, 2008), and acceleration due to luni-solar attraction. The GLONASS Interface Control Document recommends that a fourth order Runge-Kutta integration algorithm shall be applied. In the Department of Geomatics (AGH UST) a computer program has been established for fitting position and velocity of GLONASS satellites using their broadcast ephemeris. Intermediate GLONASS satellite orbits are calculated consider ing also the second and third zonal harmonics in the gravitational potential of the Earth. In this paper results of the analytical integration of the equation of the motion of the GLONASS satellites compared to the numerical solution are provided., Władysław Góral and Bogdan Skorupa., and Obsahuje bibliografické odkazy
A method of determination the apparent resistyvity of the ground’s near-surface la yers from measurements of the mutual impedance of a loop antenna system operating at a high frequency is presented. An analysis of the sensitivity of mutual impedance to variation in the parameters of conducting half space at different frequencies had been carried out. Additionally influence of displacement current on measured mutual impedance values was discussed. A frequency of measuring system was selected in order to obtain a high sensitivity of the measuring system to detection inhomogeneities characterised by small dimensions and low apparent resistyvity contrast. The measuring system and the method of interpreting measurement results were described. The results of field measurements were presented., Grzegorz Beziuk and Remigiusz Mydlikowski., and Obsahuje bibliografické odkazy
Elektrická vodivost v zemské kůře závisí jen málo na konkrétním horninovém složení geologických útvarů, často však velmi citlivě indikuje zóny s anomálními geochemickými a termodynamickými podmínkami či zóny mechanického porušení horninového prostředí. Elektromagnetická pole indukovaná přirozenými variacemi zemského magnetického pole extraterestrického původu a měřená na povrchu Země umožňují vymezit tyto anomální zóny v měřítku celé zemské kůry, a rovněž hlouběji v zemském plášti. Magnetotelurický a magnetovariační výzkum, který z těchto poznatků vychází, se tak stává cenným zdrojem geofyzikální informace o vnitrozemském prostředí. Elektrický model zemské kůry na přechodu mezi Českým masivem a Západními Karpatami zřetelně ukazuje, jak povrchová geologická stavba pokračuje v hlubinných změnách v rozložení elektrické vodivosti v rámci jednotlivých regionálních geologických jednotek., Josef Pek., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek se zabývá modelováním elektromagnetické indukce v nehomogenní Zemi za použití observatorních a satelitních dat. Současný nárůst výkonu výpočetní techniky a dostupnost geomagnetických měření ze satelitů na nízkých oběžných drahách otevírají této tradiční geofyzikální metodě zkoumání zemského nitra nové možnosti. V první části článku je studován vliv vodivostních nehomogenit v litosféře na pozorování satelitů Ǿrsted a CHAMP během klidných dní v letech 2001-2002. Ukazuje se, že trojrozměrný model, který zahrnuje vysoký vodivostní kontrast mezi oceány a kontinenty, vystihuje satelitní data o 10-15 % lépe než nejlepší sféricky symetrický model. Ve druhé části článku modelujeme EM indukci excitovanou geomagnetickými bouřemi v komplikovaném trojrozměrném modelu pláště, odvozeném z laboratorních měření vodivosti a ze seismické tomografie. Provedené simulace poukazují na význam laterálně nehomogenní vodivosti ve středním plášti. Anomálie ve výškách typických pro nízko letící satelity predikujeme ve velikosti jednotek nT. Tyto hodnoty jsou v souladu s výsledky nedávné analýzy dat ze satelitu Magsat., Jakub Velímský, Zdeněk Martinec, Mark E. Everett., and Obsahuje seznam literatury