K poznání podpovrchových partií zemského tělesa lze přispět jednak nepřímo - extrapolací povrchových geologických měření a pozorování, interpretací geofyzikálních a geodetických měření či využitím výsledků laboratorních experimentů, jednak přímo - pomocí hlubokých vrtů do svrchních partií zemské kůry. Metoda hlubokého vrtání má sice řadu nevýhod (vysoká cena; získaná informace je vztažena k jedinému bodu na zemském povrchu a její zobecnění je tudiž problematické), omezení (maximální dosažená hloubka 12262 m v r. 1989 na poloostrově Kola v Rusku; v České republice 6506 m v r. 1982 v moravské části vídeňské pánve - [1]) a provázejí ji mnohá technologická úskalí (vysoká teplota a tlak ve velkých hloubkách), je však neodmyslitelnou součástí výzkumu zemského tělesa jako korektiv geologických a geodynamických modelů, vycházejících z nepřímých pozorování a jejich interpretace., Aleš Špičák., and Obsahuje seznam literatury
Téměř celé jedno století vystačila seismologie s modely zemského nitra, které byly izotropní, tj. vlastnosti prostředí v každém jeho bodě záležely jen na poloze tohoto bodu, nikoliv na směru. Zemské nitro však v mnohých částech vykazuje seismickou anizotropii, to znamená, že vlastnosti seismických vln šířících se v těchto částech jsou závislé nejen na poloze daného bodu, ale i na směru, ve kterém do tohoto bodu vlna přichází. V posledních přibližně dvaceti letech se seismická pozorování natolik zahustila a zkvalitnila, že je možné projevy seismické anizotropie pozorovat. Aby mohly být tyto projevy vysvětleny a využity při studiu zemského nitra, je třeba poznat zákonitosti šíření seismických vln v anizotropních prostředích. I když je v zemském nitru anizotropie většinou slabá, tj. blízká k izotropii, ovlivňuje výrazně vlastnosti střižných vln., Vlastislav Červený, Luděk Klimeš, Ivan Pšenčík., and Obsahuje seznam literatury