Kniha je zaměřena především kritickou analýzu typologie nových náboženských hnutí. Vedle rozboru klasických pojmů jako sekta, kult, církev, se věnuje také diskuzím ohledně geneaologických klasifikací či problematice vlivu sociálního napětí na reflexi a klasifikaci nových náboženských hnutí.
Sborník je výsledkem interdisciplinární spolupráce archeologů a etnologů. Analýzou různých jevů každodenního života bylo zjištěno, že mnohé artefakty tzv. tradiční lidové kultury mají své kořeny v období středověkém a raně novověkém.
Kniha mapuje historii buddhismu v Burjatsku, popisuje rozvoj klášterní sítě a částečně zachycuje i současný stav obnovy buddhistického náboženského života. V první části je nastíněn přehled dějin šíření a usazování buddhismu v Burjatsku se zvláštním zřetelem na vztah ruského státu k tomuto "cizímu" náboženství. Z tohoto hlediska vychází i nová periodizace dějin burjatského buddhismu. Druhá část přináší podrobný geograficko-historický přehled rozvoje burjatské klášterní sítě. Jedná se o vlastně o religionistickou paralelu k tibetskému buddhistickému písemnictví näjig /gnas-jig/, tj.popisu poutních a jiných posvátných míst, včetně jejich pamětihodností. Zvláštní pozornost je věnována současnému stavu obnovy klášterů a chrámů. Použité údaje pocházejí především ze tří autorových badatelských pobytů v burjatských klášterech (1993, 1994, 2000) a částečně také z výsledků jiných expedic.
Publikace Tradiční agrární kultura v kontextu společenského vývoj střední Evropy a Balkánu je výsledkem mezinárodní spolupráce badatelů z České republiky, Polska, Slovenska a Srbska. Obrací pozornost k agrárním jevům, které se podílely na formování tradiční lidové kultury mnoha zemí a potažmo spoluvytvářely identitu evropského kontinentu. Zejména ve střední Evropě a na Balkánském poloostrově měly rolnické a pastýřské tradice dlouhodobě stabilní pozice i společensky normotvorný charakter; teprve s nástupem industriální civilizace došlo k rozrušování jejich systémů a k modernizaci života provázené zánikem tradičních forem. Mezigenerační transmise a ruční práce byly nahrazeny jinými komunikačními médii a strojovou mechanizací využívající nové energetické zdroje. Odborné etnologické texty pěti autorů z uvedených zemí se snaží uvedené teze osvětlit na konkrétním materiálu historické povahy nebo pomocí recentních dokladů získaných terénním výzkumem.
V květnu 2012 se v Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně konal seminář "Výzkumné a metodické postupy současné slovenské etnologie", na kterém vystoupili pedagogové Katedry etnologie a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, aby na vybraných tématech z oblasti sociální kultury demonstrovali jejich řešení na domácím, tj. slovenském, etnologickém poli, ale také v návaznosti na širší vývojové trendy evropské. Z přednesených referátů byla sestavena tato příručka, která svým zaměřením má povahu učebního textu pro studenty etnologie a dalších sociálních věd.
Buddhismus je dnes globálním fenoménem, a to nejen díky svému geografickému rozšíření. V "globální vesnici" je buddhismus silně internacionalizován – buddhisté z Asie šíří dharmu na Západě a západní buddhisté zase přinášejí podporu a nové impulsy pro oživování buddhismu v asijských zemích. V době globalizace sílí v buddhismu také reflexe globálních problémů (rozpor mezi bohatým Severem a chudým Jihem, otázka lidských práv či problém znečišťování životního prostředí) a snaha o jejich vysvětlení a řešení na základě buddhistických principů. Publikace Zelení bódhisattvové se snaží zachytit tento zřetelný obrat buddhismu k sociálním a environmentálním problémům a ilustrovat jej na příkladě několika význačných představitelů angažovaného buddhismu druhé poloviny 20. století.