Z letohrádku v královské oboře nedaleko sídelního města jsou dochovány pouze základy a fragmenty článkoví. Jednalo se o podélnou dvoupatrovou stavbu s arkádami obíhajícími okolo všech stran, nad arkádami byla terasa. Arkády byly podepírané toskánskými sloupy, mezi nimiž bylo zábradlí s kuželkovou balustrádou. Reprezentační charakter stavby dokazují znaky uherského království umístěné na pilířcích zábradlí. Stavba je současná s obdobně koncipovaným letohrádkem Vladislava II. v královské oboře ve Stromovce a obě tyto stavby mohly být jedním ze vzorů pro letohrádek Ferdinanda I. v Královské zahradě na Pražském hradě., Feld 2002#, 311-312., and Jedna z první vil ve střední Evropě.
Na stavbě pracoval nejdřív Hans Spiess z Frankfurtu (1493), je autorem žebroví v podobě suchých větví. Na projektu konstrukce stavby však patrně spolupracoval s Benediktem Riedem. Oratoř má vztah k přestavbě zámku Křivoklát, kde Spiess také pracoval až do roku 1511 (1490 - 1522). Jeho skupina kameníků ze Saska pracovala také na rekonstrukci Karlštejna., Günther 2003#, 65-68., and Originální záalpská reflexe antické teze o původu klenby v přírodě. Původ je patrně v Burgundsku kolem roku 1400, nejstarší doklad je zachován v Paříži (Tour Jean-Sans-Peur, bývalý Hotel de Bourgogne, 1409-1411). Antická teze, že umění má imitovat přírodu (Plinius, nat.hist. 35, 64 etc.), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia (Decameron 6,5).
Třípatrový palác obrácený k městu je zbudovaný z hladce otesaných a neomítnutých kvádrů. V posledním patře je jedna velká místnost, ostatní patra jsou rozdělena na dvě místnosti sklenuté již bez gotických žeber, s výjimkou druhého patra, které je v úrovni gotického Vladislavského sálu, a proto místnosti mají síťovou klenbu. Pravidelné vnitřní rozdělení se odráží v průčelí, typizovaná okna všech tří pater mají společné osy a jsou umístěna ve stejné rovině, výjimku tvoří zdvojená okénka schodiště na východní fasádě. Na fasádě jsou podle antických vzorů jednotlivá patra jsou oddělena římsami, které tvoří podnož pravoúhlých oken s kamenným křížem. Na fasádě obrácené k městu je kříž vertikálně zdvojen. V profilaci ostění oken dominuje neklasický úprvek - překřížený oblý prut., Krčálová 1989#., and První obytný palác v českých zemích v antickém stylu. Inspirací mohl být římský palác Palazzo Venezia z let 1455-1467, jenž v době vzniku Ludvíkova křídla sloužil jako papežská rezidence.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořila dlouhá chodba na místě starší stavby z doby Karla IV., která sloužila stejnému účelu. Nyní však byla zpřístupněna nejen ze dvorku před severním průčelím paláce, ale novým hlavním chodem, který byl obrácen na východ, k bazilice sv. Jiří. Venkovní portál má půlkruhový záklenek s profilovanou archivoltou, je umístěný v edikule tvořené korintskými polosloupy s kladím a hladkým vlysem. Sloupy jsou kanelované s píšťalami, hlavice se hlásí k raně gotickým vzorům - jsou bez volut a tvoří je listy v jedné, v rozích ve dvou vrstvách, rohové listy se stáčejí v bobule a přejímají tak funkci volut. Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi a je nejstarší ze skupiny portálů z huti Benedikta Rieda, ke které patří kromě portálů Pražského hradu i portál Novoměstské radnice, portál radnice v Nymburce. Vnitřní portál jezdeckých schodů je umístěný ve spojovací chodbě, kterou se vcházelo do Vladislavského sálu a je ještě více poplatný gotické tradici. V korintské edikule s kladím je vstupní otvor se záklenkem tvaru oslího hřbetu., Mencl in: Homolka 1985#, s. 106-124 (datuje portály do let 1493-1500)., and První antikizující portály v Praze.
Portál složen z edikuly tvořené stočenými polopilastry s kanelováním doplněním píšťalami, hlavice jsou korintské, kombinace typu z oken a z hlavního vstupu do sálu. Hlavice tvoří listy, ale v rozích jsou voluty s rozetami, nad nimi je kladí s kazetami v podhledu, na němž spočívá archivolta s prázdným tympanonem. Lze předpokládat, že v tympanonu archivolty měl být reliéf jako v obdobně koncipovaném portálu do kostela sv. Jiří z doby kolem roku 1520. Do této edikuly je vložena edikula tvořená stláčenými polosloupy s kladím, hlavice jsou podobné hlavicím pilastrů vnější edikuly, patky mají v rozích románské drápky. Gotickými prvky jsou stáčené pilastry a polosloupy a dále zapuštění portálu od zdi., Mencl in: Homolka 1985#, 120-121 (datuje do roku 1493), and Jeden z prvních antikizujících portálů v Praze.
Portál mezi první a druhou místností druhého patra má pravoúhlý záklenek profilovaný gotickým oblým prutem, edikulu tvoří korintské polosloupy, jež jsou jsou opatřeny kanelami s píšťalami a stojí na trnožích s rozetami. Hlavici sloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou na oknech Vladislavského sálu a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Sloupy nesou kladí s kazetami opatřenými rozetami v podhledu. Uprostřed vlysu jsou dva lvi podepírající prackami kolčí štít s korunovaným L (Ludvík byl korunován v roce 1509). Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi. Místnost ve druhém patře je nejbohatěji vyzdobena, protože se nachází v úrovni Vladislavského sálu, žebra jsou dole zakončena listy a vousatou mužskou hlavou. Portál v prvním patře je koncipován obdobně jako ve druhém, ale bez figurálního vlysu a rozet na trnožích sloupů. Dříky sloupů jsou zato tordované a další románskou reminiscenci představují listy na patkách sloupů. and Jedny z prvních antikizujících portálů v Praze.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořily tzv. jezdecké schody s nízkými stupni, na něž navazovala lodžie, z níž se vstupovalo do sálu. Byla to krátká chodba, jejíž západní stěnu obrácenou do dvorku panovnické rezidence tvořila dvě velká okna s vertikálně zdojeným křížem. Okna v edikule byla pojata obdobně jako okna do Vladislavského sálu. Celá tato část je dnes zakryta přístavbou z doby kolem roku 1570., Mencl in: Homolka 1985#, 106-1108 (datuje do let 1493-1500)., and První antikizující lodžie v Praze.
Portál je trojdílný. Vnější edikula s korintskými kanelovanými tříčtvrtečními sloupy bez píšťal, hlavice tvoří v mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na oknech Vladislavského sálu. Sloupy nesou architráv s patrně až v 19. století přidaným tympanonem. Sloupy spočívají na hranolových trnožích. Vnitřní prostor se v hloubce zdi zužuje a podhled je opatřen kazetováním.Toto řešení nemá obdobu v italské architektuře, ale často se s ním setkáváme na reliéfech. Vnitřní edikula je zmenšenou verzí vnější až na to, že nad vlysem je nasazena archivolta s kopií reliéfu sv. Jiří v boji s drakem. Ve cviklech nad archivoltou jsou akantové trojúhelníky. Vnitřní edikula rámuje pravoúhlé ostění vlastního vchodu do kostela., Homolka 1985#, s. 120-123 (datováno kolem 1500), s. 191 (datováno po 1509)., and Antikizující portál sv. Jiří měl starobylou basiliku propojit s Vladislavovým palácem.
Na stavbě zpočátku pracoval Hans Spiess z Frankfurtu (1493), je autorem žebroví v podobě suchých větví. Na projektu konstrukce stavby však patrně spolupracoval s Benediktem Riedem. Oratoř má vztah k přestavbě zámku Křivoklát, kde Spiess také pracoval až do roku 1511 (1490 - 1522). Jeho skupina kameníků ze Saska pracovala také na rekonstrukci Karlštejna., Günther 2003#, 65-68., and Originální záalpská reflexe antické teze o původu klenby v přírodě. Původ je patrně v Burgundsku kolem roku 1400, nejstarší doklad je zachován v Paříži (Tour Jean-Sans-Peur, bývalý Hotel de Bourgogne, 1409-1411). Antická teze, že umění má imitovat přírodu (Plinius, nat.hist. 35, 64 etc.), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia (Decameron 6,5).
Ve svatováclavském cyklu byla do scény setkání s dánským králem Erikem začleněna podobizna architekta charakterizovaného úhelníkem, s největší pravděpodobností portrét královského stavitele a kameníka, Benedikta Rieda. and První portrét architekta v nástěnném malířství českých zemí.