Authore P. Francisco Pomey e Societate Jesu, Nunc denuo ingratiam praecipue Scholarum Humaniorum Societatis JESU, per Provinciam Bohemiae, recusus.
Číslování arabské v horních rozích. Signatury. Písmo lat. antikva, kurs. Iniciálka bílá konturová v černém listoví 1,8x1,8 cm, černé přes 2 a 3 ř. Živá záhlaví na linkách. Poznámky pod čarou. Kustody. Ozdobné linky a linky jednoduché. Viněty z rostlin a andílků. JHS. Vazba: tmavě hnědá na dřevě, intarsie, hřbet šedě natřen; černý nápis., Číslování arabské v horních rozích. Signatury. Písmo lat. antikva, kurs. Iniciálka bílá konturová v černém listoví 1,8x1,8 cm, černé přes 2 a 3 ř. Živá záhlaví na linkách. Poznámky pod čarou. Kustody. Ozdobné linky a linky jednoduché. Viněty z rostlin a andílků. JHS. Vazba: tmavě hnědá na dřevě, intarsie, hřbet šedě natřen; černý nápis, and Pův. maj. býv. kl. kapucínského v Olomouci
Authore P. Francisco Pomey e Soc. Jesu..., Text tit. s. stejný jako u 600.617, obsahově stejné, sazba rozdílná. Orn. vlysy, kont. inic. Q v ozd. pozadí, rejstříky, viněty, and Collegii S. J. Olomucii Catalogo inscr. 1702 pro Bibl. Majore
Kresba perem (190x300mm, list 40/33). Návrhy na sochy čtyř stojících múz - zleva žena s loutnou, žena s amorkem, žena s harfou, žena s globem a kružítkem u nohou., Togner 2008#, 69-79, pozn. 9., and Ze souboru kresebných návrhů A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou prokazatelně jeho autorskými díly.
Kresba perem (180x300mm). Čtyři alegorické postavy mužů s různými atributy charakterizujícími lovce příslušných světadílů., Togner 2003#, 69-79, pozn. 10., and Ze souboru kresebných návrhů A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou prokazatelně jeho autorskými díly.
Kresba perem (90x320mm). Sokl v podobě nádoby, nad ní dvě ležící figury a stojící ženská postava., Togner 2003#, 69-79, pozn. 6., and Ze souboru kresebných návrhů A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou prokazatelně jeho autorskými díly. Sousoší ilustruje jednu ze sedmi epizod ze života bohyně Flory podle vydání botanické knihy G. B. Ferrariho. Dva líní bratři - Brucas a Limax, špatně pracovali v její zahradě a proto je Flora proměnila ve slimáky. V antické mytologii však příběh není doložen, zmíněna je pouze zahrada, kterou Floře věnoval jako svatební dar její manžel Zephyrus.