Those who argue that dispositional explanations are genuine explanations usually construe them as causal explanations. There are several well-known arguments against the causal efficacy of dispositions, but there are as well demonstrations that on some minimal conditions, dispositions could be viewed as causally relevant to the effects which they are taken to explain. Although the latter position is generally tenable, it may be shown that in some important cases it is not a good idea to commit to a causal construal of dispositional explanations. The argument goes as follows: (1) Dispositional explanations are valued for certain specific extra-inferences which they allow us to draw; (2) The causal construal of dispositional explanations can account for some of these extra-inferences only on the assumption that the disposition is a common cause of its manifestations; (3) However, under certain circumstances, the common cause assumption is refuted on theoretical or empirical grounds; Therefore, (4) under certain circumstances, the causal construal of dispositional explanations cannot account for what these explanations are valued for. The latter conclusion is a reason to argue that in some cases at least, the causal construal of dispositional explanations should be avoided., Ti, kteří tvrdí, že dispoziční vysvětlení jsou skutečná vysvětlení, je obvykle považují za kauzální vysvětlení. Existuje několik dobře známých argumentů proti kauzální účinnosti dispozic, ale jsou zde také demonstrace, že za určitých minimálních podmínek lze dispozice považovat za kauzálně relevantní vzhledem k účinkům, které mají být vysvětleny. I když je tato pozice obecně udržitelná, může být prokázáno, že v některých důležitých případech není dobré zavázat se k příčinnému konstruktivnímu vysvětlení. Argument jde následovně: (1) Dispoziční vysvětlení jsou oceňována pro určité specifické extra-závěry, které nám umožňují kreslit; (2) Kauzální konstrukční dispoziční vysvětlení může vysvětlit některé z těchto extra-dedukcí pouze za předpokladu, že dispozice je společnou příčinou jejích projevů; (3) Za určitých okolností je však předpoklad společné příčiny vyvrácen z teoretických nebo empirických důvodů; Proto (4) za určitých okolností nemůže kauzální konstrukční vysvětlení vysvětlení vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení. kauzální konstruktivní vysvětlení nemůže vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení. kauzální konstruktivní vysvětlení nemůže vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení., and Lilia Gurova
This paper analyses the bivariate relationship between flood peaks and corresponding flood event volumes modelled by empirical and theoretical copulas in a regional context, with a focus on flood generation processes in general, the regional differentiation of these and the effect of the sample size on reliable discrimination among models. A total of 72 catchments in North-West of Austria are analysed for the period 1976-2007. From the hourly runoff data set, 25 697 flood events were isolated and assigned to one of three flood process types: synoptic floods (including long- and short-rain floods), flash floods or snowmelt floods (both rain-on-snow and snowmelt floods). The first step of the analysis examines whether the empirical peak-volume copulas of different flood process types are regionally statistically distinguishable, separately for each catchment and the role of the sample size on the strength of the statements. The results indicate that the empirical copulas of flash floods tend to be different from those of the synoptic and snowmelt floods. The second step examines how similar are the empirical flood peak-volume copulas between catchments for a given flood type across the region. Empirical copulas of synoptic floods are the least similar between the catchments, however with the decrease of the sample size the difference between the performances of the process types becomes small. The third step examines the goodness-of-fit of different commonly used copula types to the data samples that represent the annual maxima of flood peaks and the respective volumes both regardless of flood generating processes (the traditional engineering approach) and also considering the three process-based classes. Extreme value copulas (Galambos, Gumbel and Hüsler-Reiss) show the best performance both for synoptic and flash floods, while the Frank copula shows the best performance for snowmelt floods. It is concluded that there is merit in treating flood types separately when analysing and estimating flood peak-volume dependence copulas; however, even the enlarged dataset gained by the process-based analysis in this study does not give sufficient information for a reliable model choice for multivariate statistical analysis of flood peaks and volumes.
Using ideas from John Searle, Roy Harris, Michael Reddy, and Nelson Goodman, I argue that texts, such as they are commonly conceived, lack brute existence. The common idea of texts is a conceptual construction which is useful in practical everyday contexts but not in serious theorizing, where it creates illusions and contradictions. One of these illusions is the idea of an objective textual meaning, a meaning which is ''in the text'': what we actually have in the way of textual meaning are the ideas of various persons – authors, readers, and commentators – about the meaning of the text. When applied to fictional characters, this way of viewing things explains why it makes sense to regard fictional characters as being created and as lacking brute existence., Použitím nápadů od Johna Searleho, Roy Harris, Michaela Reddyho a Nelsona Goodmana, tvrdím, že texty, tak jak jsou běžně koncipovány, postrádají hrubou existenci. Společná myšlenka textů je koncepční konstrukce, která je užitečná v praktických každodenních kontextech, ale ne ve vážném teoretizování, kde vytváří iluze a protiklady. Jednou z těchto iluzí je myšlenka objektivního textuálního významu, významu, který je "v textu": to, co vlastně máme ve způsobu textuálního významu, jsou myšlenky různých osob - autorů, čtenářů a komentátorů - o významu textu. Při použití na fiktivní postavy vysvětluje tento způsob prohlížení věci, proč má smysl považovat fiktivní postavy za vytvořené a chybějící hrubou existenci., and Anders Pettersson
The contribution focuses on the design of a control algorithm aimed at the operative control of runoff water from a reservoir during flood situations. Management is based on the stochastically specified forecast of water inflow into the reservoir. From a mathematical perspective, the solved task presents the control of a dynamic system whose predicted hydrological input (water inflow) is characterised by significant uncertainty. The algorithm uses a combination of simulation model data, in which the position of the bottom outlets is sought via nonlinear optimisation methods, and artificial intelligence methods (adaptation and fuzzy model). The task is written in the technical computing language MATLAB using the Fuzzy Logic Toolbox.
River runoff is not only a crucial part of the global water cycle, but it is also an important source for hydropower and an essential element of water balance. This study presents a system-theory-based model for river runoff forecasting taking the Hailiutu River as a case study. The forecasting model, designed for the Hailiutu watershed, was calibrated and verified by long-term precipitation observation data and groundwater exploitation data from the study area. Additionally, frequency analysis, taken as an optimization technique, was applied to improve prediction accuracy. Following model optimization, the overall relative prediction errors are below 10%. The system-theory-based prediction model is applicable to river runoff forecasting, and following optimization by frequency analysis, the prediction error is acceptable.
A one-dimensional two-zone mathematical model, comprising a pair of advection-dispersion equations coupled by a mass exchange term, is proposed to study longitudinal dispersion in channels with sequences of pools and riffles. An implicit finite-difference numerical scheme is employed, and its effectiveness is assessed with reference to known analytical solutions. Moreover, sets of longitudinal dispersion experiments were performed on various simple geometries of sequences of pools and riffles developed in a laboratory flume. The results were compared with corresponding numerical solutions to calibrate the two-zone model. and Pro studium podélné disperze v korytech s opakující se soustavou tůní a prahů byl navržen jednorozměrný dvouzónový matematický model. Model zahrnuje dvojici rovnic pro advektivní disperzi doplněných výrazem pro přenos hmoty. Byl použit implicitní model konečných diferencí a jeho vhodnost ověřena porovnáním se známým analytickým řešením. Navíc, v laboratorním žlabu byla provedena série měření podélné disperze pro různé jednoduché geometrie koryta se střídajícími se tůněmi a prahy. Pro kalibraci dvouzónového modelu byly výsledky měření porovnány s odpovídajícími matematickými řešeními.
The goal of this paper is to examine the conditions of validity for the rule of β-conversion in TIL, which is a hyperintensional, typed λ-calculus of partial functions. The rule of β-reduction is a fundamental computational rule of the λ-calculi and functional programming languages. However, it is a well-known fact that the specification of this rule is ambiguous (see, e.g., Plotkin 1975 or Chang & Felleisen 2012). There are two procedurally non-equivalent ways of executing the rule, namely β-conversion ''by name'' and β-conversion ''by value''. In the λ-calculi conversion by name is usually applied, though it is known that such a conversion is not unconditionally valid when partial functions are involved. If a procedure that is typed to produce an argument value is improper by failing to produce one, conversion by name cannot be validly applied. On the other hand, conversion by value is valid even in the case of improperness. Moreover, we show that in a typed λ-calculus the specification of λ-closure is also not unambiguous. There is an interpretation of this specification under which β-reduction by name is not valid even when the argument procedure does not fail to produce a value. As a result, we present a universally valid rule of β-reduction by value. and Cílem této práce je zkoumat podmínky platnosti pravidla β-konverze v TIL, což je hyperintenzivní, psaný λ-kalkul dílčích funkcí. Pravidlo β-redukce je základním výpočtovým pravidlem λ-kalkulů a funkčních programovacích jazyků. Je však dobře známo, že specifikace tohoto pravidla je nejednoznačná (viz např. Plotkin 1975 nebo Chang & Felleisen 2012). Existují dva procedurálně neekvivalentní způsoby provedení pravidla, a to β-konverze '' podle názvu '' a ''β-konverze'' podle hodnoty'. V kontextu λ-kalkulů se obvykle používá konverze podle názvu, ačkoli je známo, že taková konverze není bezpodmínečně platná, pokud jde o dílčí funkce. Je-li zadaný postup, který má hodnotu parametru argumentu, nesprávný tím, že jej neproběhne, nemůže být konverzace podle názvu platně použita. Na druhé straně konverze hodnotou platí i v případě nevhodnosti. Navíc ukážeme, že v zadaném λ-kalku není specifikace uzavření λ jednoznačná. Existuje interpretace této specifikace, při níž není jméno p-redukce platné, ani když proces argumentu nedokáže vytvořit hodnotu. Výsledkem je obecně platné pravidlo β-redukce hodnotou .