V minulosti bylo možné vyšetřit prostatu pouze palpačně a biopsie byla prováděna naslepo. Současná diagnostika karcinomu prostaty je založená na vyšetření prostaty per rectum a hodnocení hladiny prostatického specifického antigenu v séru. Byly vyvinuty postupy sonograficky cílené biopsie. Metody mají mnoho nedokonalostí i v případě, že se používají společně. Nízká senzitivita často vede k opakování biopsie. Jedinou možností jak překonat tuto nepříznivou situaci je objevování jiných metod detekce karcinomu prostaty., Historically, the prostate was evaluated for cancer by simple digital rectal examination, and biopsy to obtain a tissue diagnosis of cancor was performed blindly. Current dignosis of prostate cancer is based on digital rectal examination and testing of prostate specific antigen level in serum. Biopsy techniques were developed to incorporate ultrasound guidance. Methods have several shortcomings even if used in combination. Low sensitivity often leads to repeat biopsy. The only possibility how to overcome this unfavourable situation is to discover different methods of prostate cancer detection., Ondřej Kaplan, Kamil Belej, Oto Kőhler, and Lit.: 16
Pro mladé pacientky s hormonálně dependentním karcinomem prsu je adjuvantní hormonální léčba klíčovou léčebnou komponentou, která zajistí nemocné významné zlepšení šance na úplnou úzdravu. Její správné složení i sekvence k ostatním léčebným modalitám (chemoterapie, radioterapie, biologická léčba) zajistí její maximální účinnost., Adjuvant hormonal therapy is a key component of treatment for young patients with estrogen receptor positive breast cancer, ensuring patients a significant improvement in the chances of full health. Its right composition and sequence to other therapeutic modalities (chemotherapy, radiotherapy, biological therapy) ensure maximum efficiency., Petra Tesařová, and Lit.: 36
Výsledkem screeningového vyšetření prsu je neustále se zvyšující podíl duktálního karcinomu in situ (DCIS) v sestavě nově zjištěných karcinomů prsu. Jedná se o heterogenní skupinu nádorů. DCIS bez mikroinvaze neproniká přes bazální membránu a nemetastazuje. Přestože v zemích s vyspělým screeningem tvoří až 20 % nádorů prsu, existuje řada kontroverzí v jeho klasifikaci a léčení. Konzervativní výkony na prsu, které jsou alternativou mastektomie u časného karcinomu prsu, byly zařazeny i do léčby DCIS. Přetrvávají rozpory v rozsahu resekčního lemu. Biopsie sentinelové uzliny (SLNB) je indikována u mastektomie. Kontroverzní je indikace SLNB u konzervativních výkonů. SLNB je prováděna v případech, kdy existuje riziko výskytu ložisek DCIS s mikroinvazí, eventuálně riziko invazivního karcinomu., Breast screening results in an ever-increasing proportion of ductal carcinoma in situ (DCIS) in the spectrum of newly detected breast cancers. It is a heterogeneous group of tumours. DCIS without microinvasion does not extend beyond the basal membrane and metastasize. Although it accounts for up to 20 % of breast cancers in countries with advanced screening programmes, there is a lot of controversy over its classification and treatment. Breast conservative procedures that are an alternative to mastectomy in early breast cancer have been included in the treatment of DCIS as well. There is still no consensus on the width of the resection margin. Sentinel lymph node biopsy (SLNB) is indicated in mastectomy. The indication of SLNB in conservative procedures is controversial. SLNB is performed in cases when there is a risk of DCIS with foci of microinvasion and/or a risk of invasive carcinoma., Jiří Gatěk, and Lit.: 35
V posledních 10 letech došlo k zásadnímu posunu v léčbě metastatického karcinomu ledviny. Pokroky molekulárně cílené léčby zaměřené na dráhu vaskulárního endoteliálního růstového faktoru a molekuly mTOR (mammalian target of rapamycin) umožnily zavedení řady nových preparátů, včetně sunitinibu, sorafenibu, bevacizumabu, temsirolimu a everolimu do léčby tohoto nádorového onemocnění. Další léky jsou v konečné fázi vývoje a v současné době je pozornost výzkumu zaměřena na definici optimálního algoritmu použití cílené léčby v terapii tohoto nádoru., The last 10 years have witnessed a fundamental progress in the therapy of metastatic renal cell carcinoma. The development of targeted therapy against vascular endotheial growth factor and mammalian target of rapamycin pathways has lead to the introduction of a number of new agents, including sunitinib, sorafenib, bevacizumab, temsirolimus and everolimus into the treatment of this tumor. Other drugs are in final phase of development and, currently, the research is focused on defining the optimal algorithm of targeted therapy in this tumor., Bohuslav Melichar, Hana Procházková-Študentová, Michaela Zezulová, and Lit.: 30
The Purpose of the study: define the indications and contraindications to sphincterpreserving operation in lowerampullar cancer of rectum. The Materials and methods: In coloproctological branch of National Oncological Scientific centre (NOSC) in 20052009 years 142 patients were performed radical operations, 64 (45,1%) patients were performed sphincterpreserving operations abdominoanal resection of rectum (AARR), medium age of patients 59,8 years, beside 78 (54,9%) patients were performed abdomeno perineal extirpation of rectum (APER), medium age 54,2 years. The Results: Studied results of the morphological research of removed preparation by histological structure of tumors and by form of the growing, depending on locations of the tumors on toothed line. The remote postoperative results studied beside 51 (79,7%) patient with AARR and beside 63 (80,1%) patients with APER. The Findings: sphincterpreserving operations (SPO) of the rectum can be the operation of the choice in treatment of high differentiated adenocarcinoma (HDA) and medium differentiated adenocarcinoma (MDA) in stages T23 in localization of the lower pole of tumors, not below 1 centimeter of toothed line (TL) and carries combined character, in location of the lower edge of tumors on toothed line in patients with HDA MDA in 4% and 2,2% cases are shown that completing intrasphincternal resections of rectum, in connection with particular aggressiveness LDA question about choice of the method of the treatment under their localizations directly on TL must be solved in favour of complete APER, in exophytic tumor located onto and above TL is indication for sphincterpreserving operation in type of AARR, indices recurrencefree and not metastatic period, oneyear deathrate, threeyear survivability after SPO at inferior ampular cancer of rectum has not an essential distinction from results after APER., A. M. Hakimov, H. B. Bobokulov, and Literatura
Cíl studie: V USA je pro určení diagnózy diabetes mellitus možné užít stanovení koncentrace glykovaného hemoglobinu vedle dosud doporučované glykémie nalačno či glukózového tolerančního testu (oGTT). Cílem studie bylo srovnat citlivost oGTT a glykovaného hemoglobinu v diagnostice diabetu, tedy dosud užívaného a navrhovaného způsobu, a to na vlastním souboru nemocných. Typ studie: Observační srovnávací retrospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni. Materiál a metody: Bylo vyšetřeno 255 nemocných, kterým byl proveden oGTT s výsledkem diabetes mellitus nebo porušená glukózová tolerance a současně stanovena hladina glykovaného hemoglobinu. Nemocní byli zařazeni do těchto diagnostických skupin podle hladiny glykovaného hemoglobinu a zařazení bylo srovnáno s původní diagnózou podle oGTT. Výsledky: U nemocných diagnostikovaných pomocí oGTT jako diabetici byla nalezena shoda podle glykovaného hemoglobinu jen ve 44,4 %, v 16 % nebyla odhalena ani porucha glukózové tolerance. U nemocných, zařazených podle oGTT jako porucha glukózové tolerance, byla shoda v 37,9 %, ve 12 % případů byl diagnotikován diabetes, v 46,0 % pak normální glukózová tolerance. Snižování diagnostického kritéria pro poruchu glukózové tolerance vede k vyššímu procentu pozitivních výsledků, ale dá se očekávat větší překrývání se zdravou populací. Závěr: Užití glykovaného hemoglobinu pro stanovení diagnózy diabetes mellitus nedává výsledky srovnatelné s dosud užívaným oGTT. I když má ve většině případů nižší diagnostickou senzitivitu, v určitém počtu případů dává naopak falešně pozitivní výsledky. Bude třeba zhodnotit, zda se jedná o nesprávné stanovení diagnózy, či zda stanovení glykovaného hemoglobinu lépe odráží riziko budoucích diabetických komplikací., Objective: In USA it is possible to use determination of glycated hemoglobin (HbA1c) for diagnostics of diabetes mellitus in addition to hitherto recommended fasting plasma glucose or oral glucose tolerance test (oGTT). Aim of the study was to compare sensitivity of oGTT and HbA1c determination in diagnostics of diabetes mellitus, i.e. up to now used and proposed way, namely in our group of patients. Design: Observational comparative retrospective trial. Settings: Institute of Clinical Biochemistry and Hematology, Faculty of Medicine, Charles University and Faculty Hospital, Pilsen, Czech Republic. Material and Methods: In 255 patients, oGTT was carried out with the result of diabetes mellitus or impaired glucose tolerance (IGT); at the same time, concentration of HbA1c was determined. The patients were then classified into these diagnostic groups according to HbA1c and their categorization was compared to that according to oGTT. Results: In patients with diabetes mellitus according to oGTT, the concordance with the categorization according to HbA1c was found only in 44.4 %, in 16 % of patients normal glucose tolerance was diagnosed. In a subgroup of patients with IGT according to the results of oGTT, the concordance was in 37.9 %, in 12 % of these patients diabetes mellitus was diagnosed and 46.0 % of the cases normal glucose tolerance was assessed. Lowering diagnostic criterion for IGT leads to higher percentage of positive results but we can assume higher overlapping with the healthy population. Conclusion: Diabetes mellitus diagnostics according to HbA1c level is not comparable with the results according to oGTT. Although it is less sensitive in most cases, in some cases it offers even false positive results. It will be necessary to decide whether it is a false diagnosis or it reflects better risk of future diabetic complications., Racek J., Růžičková V., Rajdl, D., and Lit.: 16
Průtoková cytometrie hraje významnou roli v charakterizaci krevních destiček a v analýze jejich funkcí ve vztahu k riziku trombózy a krvácení. V klinické praxi se uplatňuje v diagnostice vrozených poruch funkce destiček, imunitních a megakaryocytárních trombocytopenií, v analýze polymorfie systému lidských trombocytárních antigenů (HPA) ve vztahu k aloimunizaci, neonatální trombocytopenii, potransfuzní purpuře nebo refrakternosti na trombocytární přípravky. Klinicky významná je analýza aktivity cirkulujících destiček a stanovení trombocytárních mikročástic u pacientů s tranzitorní ischemickou atakou, akutním koronárním syndromem, kardiopulmonálním bypassem. V posledních letech se průtoková cytometrie uplatňuje úspěšně v měření účinnosti antiagregační léčby inhibitory receptoru P2Y12 a antagonisty komplexu IIb/IIIa. Relativním nedostatkem běžně používaných metod je nedostatečná standardizace a reprodukovatelnost. Cílem této práce je poskytnout přehled současných možností vyšetření krevních destiček a jejich funkcí metodou průtokové cytometrie v kontextu zavedených standardních postupů na našem pracovišti., Flow cytometry is a significant tool for platelet characterization and functional analysis in relation to the risk of bleeding and thrombosis. In clinical practice it is useful for the diagnosis of inherited platelet disorders, immune and megakaryocytic thrombocytopenias, for platelet HPA-1 polymorphism analysis in association with alloimmunization, neonatal alloimmune thrombocytopenia, post-transfusion purpura or refractoriness to platelet infusion. The analysis of platelet reactivity and platelet microparticles in patients with transitory ischemic attack, acute coronary syndrome or cardiopulmonary bypass is clinically significant. In recent years, flow cytometry plays an increasing role in monitoring of antiplatelet therapy with P2Y12 receptor inhibitors and IIb/IIIa antagonists. Relative limitation of the majority of methods in use is poor standardization and reproducibility. The aim of this work is to review the potential role of flow cytometry analysis of platelets and their function in the context of the standardized techniques adopted in our laboratory., Marinov I., Luxová A., Tkáčová V., and Lit.: 19
Cíl: Minireview podává přehled aktuálního stavu měření 25-hydroxyvitaminu D v krevním séru. Metoda: Hodnocení analytické kvality měření 25-hydroxyvitaminu v programech externího hodnocení kvality. Výsledky separačních a imunochemických metod, stav metrologické reference a standardizace, předměty měření (analyty), preanalytická stabilita. Závěr: Je nutná standardizace měření jako podmínka vyšší úrovně srovnatelnosti mezi metodami a mezi laboratořemi využitím a rozvojem referenční metodiky a aplikací již existujících referenčních materiálů., Objective: A mini-review on the current state in serum 25-hydroxyvitamin D measurement. Methods: The review of used routine methods for the measurement the 25-hydroxyvitamin D in serum. The assessment of analytical quality by means of inter-laboratory comparison programs is presented. The current state of metrological reference and standardization is outlined. The methods, based on separation, with immunochemistry methods are compared. Problem of suitable analytes as subjects of measurement. Stability of analyte is described. Conclusion: There is the necessity of standardization for achieving the interlaboratory comparability and clinical utility by means of using reference material and reference method in routine practice., Friedecký B., Vávrová J., and Literatura 18