Cieľ: Zámerom štúdie bolo zistiť ako seniori žijúci v domácom prostredí a seniori žijúci v sociálnom zariadení vnímajú kvalitu svojho života z pohľadu nezávislosti v aktivitách denného života. Metódy: Zvolili sme medzinárodný dotazník pre meranie kvality života WHOQOL-BREF a Barthelovej test ADL. Seniori z domáceho prostredia vypĺňali dotazník doručený prostredníctvom sestier ADOS a seniori v sociálnom zariadení vyplnili dotazník doručený prostredníctvom sestier pracujúcich v sociálnom zariadení. Vzorku tvorilo 140 seniorov. Výsledky: Štatistickou analýzou sa nepotvrdil štatisticky významný vzťah medzi seniormi z domáceho prostredia a seniormi zo sociálneho zariadenia v subjektívnom vnímaní kvality života, fyzickým stavom v závislosti na sebestačnosti v aktivitách denného života. Závery: Zistené výsledky môžu uplatniť zdravotnícki pracovníci v geriatrickom ošetrovateľstve., Aim: The aim of this study is to explore the attitude of the elderly receiving health care at home and those living in care homes towards their quality of life in activities of daily living. Methods: In our study we used the internationally-known WHOQOL-BREF Questionnaire and the Barthel index of activities of daily living (ADL). The elderly living at home received the questionnaire from visiting nurses, residents of care homes from the nurses working in the care home. The study sample consisted of 140 elderly people. Results: Statistical analysis did not confirm statistically significant difference in the attitude of the elderly living at home and those living in care homes towards their quality of life in daily activities. Conclusion: The results of our study may be useful for nurses with geriatric nursing career., Jana Virgulová, Darina Schedová, and Literatura
Studie se snaţí zodpovědět otázku, jak vnímají, proţívají a hodnotí svou kvalitu ţivota ţeny v období mateřství. Nepouţívá však běţný dotazník, jehoţ znění je stejné pro všechny ţeny a je tedy zaměřen na neexistující „průměrnou ţenu“. Naopak vyuţívá individualizovaného přístupu, kdy ţena můţe sama nadefinovat a poté zhodnotit ty oblasti ţivota a ţivotní cíle, na nichţ právě jí záleţí. Cíl: 1. vyzkoušet metodu SEIQoL (Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life) v mateřství, 2. identifikovat spektrum jejich ţivotních cílů a míru jejich naplňování, 3. stanovit kvalitu jejich ţivota, 4. zjistit vztah mezi uváděnou kvalitou ţivota a volbou ţivotních cílů. Metodika: Metoda SEIQoL v úpravě J. Křivohlavého (2001), statistická analýza dat pomocí programu NCSS 8. Výsledky: U souboru 43 ţen respondentky uvedly celkem 16 ţivotních cílů. Subjektivně udávaná celková kvalita ţivota je poněkud vyšší (81,4), neţ kvalita vypočítaná u dílčích cílů (76,2). Obě stupnice spolu středně korelují (r = 0,513), rozdíl je na hranici statistické významnosti (p = 0,0862). Dále se u obou porovnávaly roz díly mezi vzděláním ţen, počtem dětí a vedením porodu. Závěr: V našem zkoumaném souboru byly ţeny v období mateřství s kvalitou ţivota spokojené. Nejfrekventovanější ţivotní cíle pro ně byly rodina, zdraví, zaměstnání, přátelé a finanční zajištění. Zajímavé zjištění bylo, ţe nebyly shledány statisticky významné rozdíly v kvalitě ţivota dle počtu dětí, vzdělání ţen a vedením porodu., The study is trying to answer the question of how women in their motherhood perceive, experience and evaluate their quality of life. Unlike a standard questionnaire which is the same for all women, an individualized approach was used, with women identifying and then evaluating their own most important areas and goals of life. Aim: (1) to test the Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life (SEIQoL) instrument in motherhood, (2) to identify the spectrum of their life goals and degree of their realization, (3) to determine the quality of their life, and (4) to determine the relationship between the stated quality of life and choice of life goals. Methods: The SEIQoL instrument adapted by Křivohlavý (2001); statistical analysis of data using the NCSS 8 software. Results: A group of 43 respondents stated a total of 16 life goals. The overall subjective quality of life is slightly higher (81.4) than the quality calculated from sub-goals (76.2). Both scales are moderately correlated (r = 0.513), the difference is on the edge of statistical significance (p = 0.0862). Differences in women’s education, number of children and management of delivery were also compared. Conclusion: In our sample, women were satisfied with the quality of life in their motherhood. The most frequent life goals were family, health, job, friends and financial security. No statistically significant differences in the quality of life were found with respect to the women’s number of children, education and management of delivery., Eva Vachková, Eva Čermáková, Jiří Mareš, and Literatura
Cíl: Cílem práce bylo zjistit a následně porovnat kvalitu života žen s přirozeným otěhotněním s kvalitou života žen po umělém oplodnění. Kvalita života byla u těchto dvou skupin žen hodnocena během těhotenství dvakrát, a to ve 20. – 28. týdnu těhotenství a před termínem porodu. Metodika: Ke sběru empirických dat byl použit standardizovaný dotazník Světové zdravotnické organizace WHOQOL – BREF. Výzkumný vzorek tvořilo 160 těhotných žen, z nichž bylo 80 žen po spontánním otěhotnění a 80 žen po umělém oplodnění. Výzkum byl realizován ve Fakultní nemocnici v Ostravě, Gyncentru v Ostravě a Gyncentru v Opavě. Výsledky: Těhotné ženy po spontánním i po umělém oplodnění hodnotily kvalitu života v těhotenství jako dobrou při prvním (20. – 28. týden těhotenství) i při druhém hodnocení (před termínem porodu). Spokojenost se zdravím hodnotily oba soubory žen při prvním i druhém hodnocení v průměru jako dobrou. Největší rozdíl v hodnocení byl v první doméně posuzující fyzické zdraví. Ve 20. – 28. týdnu těhotenství hodnotily ženy po spontánním otěhotnění své fyzické zdraví lépe než před termínem porodu (p < 0,001). Naproti tomu u žen po umělém oplodnění nedošlo k tak významnému rozdílu mezi prvním a druhým hodnocením. Při hodnocení dalších tří domén těhotnými ženami ať už po spontánním nebo umělém oplodnění nedošlo k výrazným rozdílům v hodnocení. Závěr: Kvalita života přímo nezávisí na způsobu otěhotnění, ale je velmi individuální, stejně tak i výskyt nepříjemných pocitů provázejících těhotenství., Objective: The aim of the work was to find out and consequently compare the quality of life of women who got pregnant naturally with those who underwent artificial insemination. Quality of life was evaluated twice during the pregnancy, between the 20th and 28th week and just before actual childbirth. Methods: A standardized questionnaire WHOQOL – BREF was used for empirical data collection. The sample was made up of 160 pregnant women divided into two groups: 80 women who had got pregnant naturally and 80 women who underwent artificial insemination. The research was realized at the Faculty hospital Ostrava, Gyncentre Ostrava and Gyncentre Opava. Results: Both groups confirmed quality of life as good during the first and the second evaluation and satisfaction with one's health was on average good as well. The biggest difference was related to physical health. Between the 20th and 28th week of pregnancy women who got pregnant naturally determined their physical health as better than before actual childbirth (p < 0,001). However, not so for women who were artificially inseminated, where differences were not so significant. In the other areas of the study no significant differences were found between either groups. Conclusion: Quality of life does not directly depend on the means of getting pregnant but is very much individual, as well as the occurrence of any unpleasant feelings during the pregnancy., Bohdana Dušová, Markéta Tulisová, and Literatura
Cieľ: Cieľom práce bolo zistiť, aká je kvalita života žien s karcinómom maternice vo vzťahu k veku a dosiahnutému vzdelaniu. Metodika: Súbor tvorilo 300 pacientiek, u ktorých bolo diagnostikované nádorové ochorenie maternice a bola u nich vykonaná hysterektómia. Výskum bol realizovaný prostredníctvom štandardizovaného dotazníka Quality of Life in Adult Cancer Survivors (QLASC). Výsledky: Ženy vo veku nad 50 rokov mali lepšie prežívanie kvality života ako ženy do 50 rokov. Priaznivejšie výsledky u pacientiek vo veku do 50 rokov sa preukázali len v doméne benefit z choroby. Vo vzťahu k vzdelaniu sme podľa priemerného skóre zistili v ôsmich doménach priaznivejšie výsledky u žien s vyšším vzdelaním. Zaujímavé bolo aj zistenie, že v doménach negatívne emócie a distres z opakovania mali ženy so stredoškolským vzdelaním bez maturity lepšie prežívanie faktorov kvality života než ženy so stredoškolským vzdelaním s maturitou. Záver: Na prežívanie kvality života žien s nádorovým ochorením maternice po hysterektómii vplýva biologický vek a stupeň dosiahnutého vzdelania., Aim: The aim of the paper was to ascertain the quality of life of women with uterine cancer in relation to their age and educational level. Methods: The sample consisted of 300 patients who were diagnosed with uterine cancer and underwent hysterectomy. The research was using a standardized questionnaire - Quality of Life in Adult Cancer Survivors (QLASC). Results: Women aged over 50 years reported better quality of life than women aged under 50 years. More favorable results recorded in patients under 50 years of age were only shown in the domain of Benefit of disease. In relation to educational attainment, more favorable results were recorded in women with higher education based on the average scores in eight domains. Interesting was the finding that in the domains Negative emotions and Distress of recurrence, women with lower education were experiencing better quality of life than women with higher education. Conclusion: The quality of life experienced by women with uterine cancer is influenced by their biological age and educational attainment., Ľuba Palková, Lucia Dimunová, and Literatura 15
Cíl: Zhodnocení prvních zkušeností s laparoskopickou radikální cystektomií. Soubor pacientů a metoda: Byl hodnocen soubor 12 pacientů, kteří podstoupili radikální cystektomii v období od dubna 2014 do června 2015. Jednalo se o jedenáct mužů a jednu ženu, průměrný věk byl 64,5 (54-74) let. Všem pacientům byla provedena rozšířená pánevní lymfadenektomie a cystektomie laparoskopickým přístupem. Derivace moči byla provedena pomocí minilaparotomie, a to jedenáctkrát ileální konduit a jednou kontinentní neovezika. Výsledky: Medián doby sledování byl 10 měsíců. Průměrná délka celého operačního výkonu byla 358 (279-420) minut. Průměrná krevní ztráta 266 (100-1 000) ml. Průměrná doba hospitalizace byla 16,5 dne (12-30). U žádného pacienta nebyla infekce v operační ráně. Jeden pacient zemřel osm měsíců po operaci na komplikace renální insuficience bez subrenální obstrukce. U jednoho pacienta byla nalezena nádorová infiltrace jedné pánevní uzliny. Pacient podstoupil adjuvantní a později paliativní chemoterapii, ale zemřel devět měsíců po operaci. Pacient s kontinentní neovazikou měl stenózy ureteroileálních anastomóz a uretroileální anastomózy, které musely být reoperovány. Zbylých devět pacientů je bez komplikací a v remisi. Závěr: Laparoskopická cystektomie je bezpečnou minimálně invazivní alternativou otevřené cystektomie. Byla spojena s nižšími krevními ztrátami, menším počtem raných komplikací a kratší rekonvalescencí., Aims: The evaluation of our first experience with laparoscopic radical cystectomy. Methods: A cohort of 12 patients who underwent laparocopic radical cystectomy from April 2014 to June 2015 was assessed. The cohort comprised 11 men and one woman; the mean age was 64.5 (54–74) years. All patients received extensive pelvic lymphadenectomy and cystectomy via laparoscopic approach. The diversion of urine was created extracorporally, eleven ileal conduits and one continent neobladder. Results: The median follow-up was 10 months. The mean time of surgery was 358 (279–420) minutes. The average blood loss was 266 (100–1000) ml and the mean length of hospital stay was 16.5 (12–30) days. No patient had infection in surgical wounds. One patient died 8 months after surgery from renal failure without subrenal obstruction. One patient with confirmed metastasis in one lymph node underwent adjuvant chemotherapy and palliative chemotherapy for local recurrence and died 9 months after surgery. The patient with continent neobladder developed stenosis in both ureteroileal and urethroileal anastomoses and undergo revision surgery. Nine remaining patients were without complications and in remission. Conclusion: Laparoscopic radical cystectomy is a minimally invasive and safe alternative to open procedure. We observed lower blood loss, no complication in surgical wounds and shorter convalescence., Michal Balík, Petr Hušek, Lukáš Holub, Josef Košina, Miloš Broďák, and Literatura
Úvod: V medicíně se vyskytuje řada případů méně obvyklých i raritních diagnóz, pro které neexistují standardizované doporučené postupy, a je nutné využít léčebné modality, známé z jiných častějších diagnóz. Videokazuistika: Muž, 42 let, který byl vyšet řen pro dysurické obtíže. Pomocí zobrazovacích vyšetření (USG, CT, 3T MRI) byla detekována kulovitá rezistence v oblasti trigona močového měchýře 6 cm v průměru. Nález byl ověřen cystoskopií, kdy byla současně provedena endoskopicky kontrolovaná biopsie útvaru „core“ jehlou, transkutánně přes podbřišek. Histologicky byl potvrzen leiomyom a indikováno operační řešení. Již v poloze na zádech byly nasondovány pomocí flexibilního cystoskopu oba močovody ureterálními „single- -loop“ katétry a zaveden močový katétr. Pacient byl uložen do Trendelenburgovy polohy. Veressovou jehlou bylo vytvořeno kapnoperitoneum 12 mmHg, pupkem zaveden videoport 10 mm a za kontroly zraku další tři porty (2x5 mm, 1x11 mm) transperitoneálně. Na spodině močového měchýře bylo příčně otevřeno zadní peritoneum a podélně zadní stěna močového měchýře. Při výkonu byl použit harmonický skalpel. Útvar na spodině jsme preparací postupně resekovali i s přilehlou částí stěny měchýře. Oba uretery (levý v těsné souvislosti s tumorem) se podařilo odpreparovat. Sutura defektu trigona byla provedena pokračujícím V-Loc™ 90 stehem 3–0, stejným stehem byla provedena i sutura stěny měchýře a dalším stehem bylo uzavřeno peritoneum. Čas operace byl 127 minut, bez krevních ztrát. Histologicky byla potvrzena diagnó- za leiomyomu. Po cystografii, provedené šestý pooperační den, byl odstraněn močový katétr. Pacient je sedm měsíců po výkonu zcela bez obtíží. Závěr: Laparoskopie umožňuje ošetřit i méně obvyklé diagnózy, jakou je například leiomyom měchýře lokalizovaný na trigonu, There are many cases of less common and rare diagnoses in medicine with no standardized guidelines and we have to try to take advantage of some therapeutic modality that is known from other more common diagnoses. Case report (video): A 42 y/o man, investigated for dysuria, on US, CT and 3T MRI was found to havea round mass 6cm in diameter in the bladder trigone. The finding was verified endoscopically and a biopsy under endoscopic control was taken using a “core” needle through the lower abdomen. Histology confirmed leiomyoma and surgery was planned. We intubated both ureters with singleloop stents using flexible cystoscope in supine position and introduced a urinary catheter. The patient was placed head down (Trendelenburg position). We used Veres needle for creation of pneumoperitoneum (12 mmHg), transumbilically introduced videotrocar 10 mm and under visual control other trocars – 2x5 mm and 1x11 mm. Transperitoneally at the base of the bladder we opened the posterior peritoneum transversally and urinary bladder longitudinally on the posterior wall. We used a harmonic scalpel during the surgery. The mass was gradually reflected from surrounding tissue including adjacent bladder wall. Both ureters (the left running along the mass) were freed. We sutured the trigone defect using V-Loc™ 90 3–0, the bladder wall with the same suture and then peritoneum with another suture. The operation time was 127 minutes with no blood loss. The specimen was extracted, histologically again evaluated as leiomyoma. We removed the urinary catheter after cystography on day 6 postoperatively. This man has now been 7 months after the surgery without any difficulty., Milan Hora, Petr Stránský, Viktor Eret, Kristýna Kalusová, Tomáš Pitra, Ondřej Hes, and Literatura
Karcinom prostaty je nejčastěji se vyskytujícím karcinomem, který postihuje Evropany mužského pohlaví. Toto onemocnění představuje v současné době závažný zdravotní problém, a to zejména v rozvinutých zemích se zvyšujícím se podílem star- ších mužů v celkové populaci (1). Při konfrontování pacienta s diagnózou lokalizovaného nebo lokálně pokročilého karcinomu prostaty (KP) se pacient dostává do situace, kdy musí volit a upřednostnit jednu léčebnu metodu před druhou. V tomto procesu je informovanost a poučení pacienta zásadním krokem. To klade na nás, kteří tuto léčbu indikujeme, odpovědnost konat plně podle zásad etiky a morálky a v plném přesvědčení, že konáme pro pacienta maximum na základě dostupných důkazů. Jelikož každá inovace v léčbě je spojená s vysokými ekonomickými náklady, které se posléze promítají i při jejím uvedení v marketingovém procesu do praxe, může tak ovlivnit i naše rozhodovaní i přes absenci důkazů podporující její případný benefit. Nadále však platí, že zlatým standardem chirurgické léčby lokalizovaného karcinomu prostaty zůstává radikální prostatektomie., Prostate cancer is the most common cancer, which affects male Europeans. The disease currently represents a serious health problem, especially in developed countries with an increasing proportion of older men in the general population (1). When a patient is diagnosed with localized or locally advanced prostate cancer (PCa), the patient gets into a situation where they have to choose one treatment method over another. In this process, awareness and patient education are very important. This places great responsibility on us physicians, to act fully in accordance with the principles of ethics and morality, and in full conviction that we provide the patient with the best care based on the available evidence. We must consider the fact that every innovation in treatment is associated with high economic costs, which are also reflected in their introduction into regular practice through marketing processes and this can affect our treatment decision despite the absence of evidence supporting its potential benefit. However, the gold standard of surgical treatment for localized prostate cancer remains radical prostatectomy, Gabriel Varga, Pavel Krupa, Pavel Šlampa, Dalibor Pacík, and Literatura
Rozvoj paliatívnej starostlivosti v bývalom Československu je možné v modernej podobe sledovať až po roku 1989. Prvý hospic na území Českej republiky bol založený v roku 1995, na Slovensku až v roku 2002. Toto oneskorenie vývoja, spôsobené historickými udalosťami, sa odráža aj v legislatíve upravujúcej danú problematiku. Medzinárodnoprávna úprava a ústavnoprávna úprava sú v obidvoch krajinách v zásade rovnaké. Ako Česká, tak aj Slovenská republika sa hlásia k ochrane ľudských práv a slobôd i k ochrane zdravia. K ochrane zdravia patrí okrem mnohých iných aspektov aj poskytovanie paliatívnej starostlivosti, pričom táto starostlivosť je mnohokrát vnímaná ako okrajová. Dopyt po nej však vzhľadom k demografii obidvoch štátov zrejme bude stúpať a preto je namieste zaoberať sa právnym stavom tejto reality. Paliatívna starostlivosť zasahuje do zdravotnej a sociálnej sféry spoločnosti, pričom ale spolupráca medzi týmito sektormi nie je ani zďaleka ideálna. Súčasná medzinárodnoprávna úprava je neefektívna, čo je spôsobené jej špecifickým charakterom, vnútroštátna úprava je roztrieštená, neprehľadná a neúplná, čo poskytuje priestor pre vznik problémov v každodennej praxi. Orientácia v predmetnej právnej úprave nie je jednoduchá ani pre odborníka. Vzhľadom na fakt, že väčšina zdravotníckych pracovníkov pôsobiacich v oblasti poskytovania paliatívnej starostlivosti, sú laici, je pre nich táto úloha takmer nemožná. Cieľom tohto článku je poskytnúť prehľad predmetnej právnej úpravy s niekoľkými poznámkami ohľadom právnej úpravy sledovanej problematiky v Nemecku a v Rakúsku., The development of palliative care in former Czechoslovakia can be noticed only after the year 1989. The first hospice in the territory of the Czech Republic was founded in 1995, in the Slovak Republic in 2002. This delay of development, caused by historical events, is also reflected in the legislation regulating the given area. Regulation on international and constitutional level in both countries is essentially the same. Both Czech and Slovak Republic declare their support of the protection of human rights and freedoms, as well as protection of health. However provision of palliative care, although a part of health protection, is in reality often perceived as marginal and therefore neglected. Demand for palliative care, especially due to the demographic perspectives of the two countries, will most probably rise, and therefore addressing the legal aspects of this fact is most definitely in place. Palliative care in general closely connects both health and social care sectors of a society, but the actual cooperation between these sectors in the Czech Republic and the Slovak Republic is far from ideal. The current international regulation is ineffective, which is caused mainly by its specific nature, while the national regulation is fragmented, confusing and incomplete. This fact allows for the emergence of problems in everyday practice. The orientation in the related regulation is not easy even for a legal professional. Considering the fact that the majority of health professionals working in the area of providing palliative care are laymen, their orientation therein is virtually impossible. The aim of this article is to provide a basic overview of the relevant legislation in the Czech Republic with a couple of remarks regarding the legal regulation in Germany and Austria., Veronika Oškerová, and Literatura
The purpose of this study was to investigate the content neurospecific markers protein S-100 and neuroenolaza in blood serum and tear fluid of patients with ocular ischemic syndrome. Material and methods. We observed 43 patients aged 57 to 79 years, mean age 67.3 ± 2.7 years. Control group consisted of 11 volunteers without ophthalmic symptoms. The main group consisted of 32 patients with OIS. The neurospecific proteins S100 and NSE were investigated in blood serum and tear fluid. Results. The study found that in patients of the control group the content of protein were within the normal range: S -100 in the tear fluid – 0,0662 ± 0,00335 mkg/l, in the blood serum 0,0508 ± 0,00241 mkg/l. In patients of the main group the indicators of protein in the tear fluid were elevated in all patients - 3,12 ± 0,246 mkg/l ( p<0.005). The normal evels in blood serum of marker S-100 was in 30 patients - 0,0589 ± 0,00303 mkg/l, while, in 2 patients protein S-100 were raised and averaged 0,2175±0,00725 mkg/l. It was found that in patients of the control group content of protein NSE in the tear fluid and blood serum were within normal values - 15,86 ± 0,148 Ng/ml, 15,60 ± 0,202 Ng/ml respectively. In the main group the amount of protein NSE tended to increase in the tear fluid in 23 patients and averaged 33,012 ± 3,2626 Ng/ml (p<0.005), a significant decrease the quantity of protein was observed in 9 patients, which amounted to 5,166 ± 0,8301 Ng/ml. At normal levels in the blood serum protein NSE detected in 30 patients and averaged 14,48 ± 0,263 Ng/ml, whereas, in 2 patients there was a significant increase of content of protein NSE and was 27,47 ± 3,068 Ng/ml. Conclusions. Thus, changes in the concentration of S100 and neuroenolaza in the tear fluid in patients with ocular ischemic European Medical, Health and Pharmaceutical Journal ISSN 1804-5804 syndrome allow to identify as marker of nerve cells damage of the eye, contributing to the definition in conjunction with other signs of stage and etiology of the disease., Halidjan Kamilov, Munirahon Kasimova, Dilbar Makhkamova, and Literatura
Článek Lidské embryo v perspektivě bioetiky se podrobně věnuje současné bioetické diskuzi o morálním statusu lidského embrya. Nejdříve si klade otázku, zda je lidské embryo od okamžiku oplození individuálním jedincem lidského druhu a kriticky hodnotí některé námitky proti individualitě lidského embrya. Poté se zaměřuje na problematiku kritérií personální identity a jejich relevanci pro bioetickou diskuzi. Kriticky se vyrovnává rovněž s tzv. konstitucionalizmem. Metafyzickou reflexi uzavírá obhajoba animalismu. V poslední části článku se hodnotí etický relativismus, utilitarismus a předkládá se nárys etické teorie Johna M. Finnise. Závěr práce tvoří teze, že lidské embryo je od okamžiku svého vzniku lidskou osobou obdařenou inherentními, nezcizitelnými lidskými právy., The article The Human Embryo from a Bioethical Perspective devotes in detail to the contemporary bioethical discussion on the moral status of the human embryo. First, it rises an issue whether a human embryo is an individual being of a human kind since the moment of fertilization and it critically assesses some objections against individuality of the human embryo. Following that it focuses on criteria of personal identity and its relevance for bioethical discussion. It critically deals with the so called constitutionalism. Metaphysical reflection is concluded by a defense of animalism. The last part of the article evaluates ethical relativism, utilitarianism and brings in an outline of an ethical theory of John M. Finnis. The conclusion of the work consists of the thesis that the human embryo is a human being since the moment of its creation, abounding in inherent, inalienable human rights., and David Černý