a1_The pastoral opera L’Amor non ha legge (premiered in Jaroměřice, 1728) was composed by the vicekapellmeister Antonio Caldara, based on libretto by Domenico Bonlini. It is the first attested dramatic musical composition written at the direct order of Count Johann Adam Questenberg (1678-1752), a connoisseur of music, skilled lute player, an occasional composer, and - above all - a passionate promoter of the Italian opera seria. The present article concerns with the generic examination of the plot of opera seria, with regard to its superior genre, favola pastorale. In L’Amor non ha legge, living in harmony with the Nature gains general appraisal, the Idyllic merry-making in the countryside being sharply contrasted with life in the city and at the (imperial) court. As a result, the main character, young aristocrat, having become enamoured with a shepherdess, leaves for the country where he is allowed to repose and forget the hustle and bustle of the city, as well as its corruptness. These characteristics seem to be fitting the personality of Count Questenberg himself, who sought a refuge from the city to his castle of Jaroměřice, set in the rural region of Southern Moravia. As Bonlini states in his introductory argomento, the aim of the opera is, primarily, to celebrate simple, undemanding Love. Not coincidentally, both meanings of the word ’Amor’ are made use of in the libretto; the abstract ’Love’, as well as the personified name of the God of Love - Amor. Love verses and lovely affections are abundant in the language and the plot of the opera; what Bonlini is most concerned with, especially in the arias, is to depict as many aspects of Love, hence the affects, as possible: constant love, love suffering, requited love, noble love, miserable love, vain love, martyred love, jealous love, despising love, even paternal love., a2_The message of the opera L’Amor non ha legge, therefore, is the imperative of symbiosis between Man and the Laws of Nature; the Law of Love, superior even to the obstacles of social inequality, should - according to Bonlini - always be in accordance with the Reason. Favorizing the pastoral environment over the court and city, in particular, can be read as a laud of the castle of Jaroměřice, which the Count was justly proud of, and which he identified with considerably., Jana Perutková., and Obsahuje bibliografické odkazy
a1_Studie na základě textů z dobových československých časopisů a denního tisku ukazuje, jak se od padesátých do osmdesátých let dvacátého století v Československu proměňoval obraz jaderné energie a energetiky a jaké místo v něm v této souvislosti zaujímaly otázky životního prostředí. V padesátých letech zde v publicistice převládala představa ovládnuté a přetvářené přírody a očekávaný nástup jaderných elektráren byl prezentován jako přirozené nahrazení elektráren uhelných, jehož nezbytnost vyplývala z omezených zásob uhlí. O ,,čistotě'' a bezpečnosti jaderných elektráren přitom nebylo pochyb. V následujících dekádách, jak odezníval ,,atomový optimismus'', se strategie autorů, často oborových expertů a popularizátorů vědy, změnila. Začali sice opatrně připouštět možnost jaderných havárií a negativního vlivu na životní prostředí i lidské zdraví, avšak s odvoláním na exaktní data toto riziko zároveň bagatelizovali jako vysoce nepravděpodobné., a2_Autorka československý diskurz o jaderné energii kontextualizuje a ukazuje, že zatímco v padesátých letech se nijak zásadně nelišil od všeobecného ,,atomového optimismu'', vládnoucího stejně tak v Sovětském svazu, Spojených státech nebo Francii, od druhé poloviny šedesátých let, a zejména následující dekády se podoba tohoto diskurzu v sovětském bloku a na Západě značně diferencovala. V Československu byla jeho produkce monopolizována a texty zpochybňující československou orientaci na jadernou energetiku nemohly být oficiálně publikovány. Setrvačnost pozitivního obrazu jaderné energetiky v československé publicistice byla umožněna podmínkami socialistické diktatury, ale také personální kontinuitou autorů. Otázka zde nikdy nezněla, jestli jaderná energetika ano, či ne, ale jak při jejím rozvoji zajistit dostatečnou ochranu životního prostředí a bezpečnost jaderných elektráren., Based on textx excerpted from Czechoslovak periodicals and dailies of that time the study shos changes of the image of nuclear power and nuclear energy in Czechoslovakia between the 1950s and the 1980s, as well as the position of environmental issues in it. In the 1950s, the image prevailing in periodicals and dailies was that of harnessed and transformed nature, with the anticipated arrival of nuclear power plants presented as a natural replacement of coal-fired plants necessitated by limited coal reserves. At that time there were no doubts about the ''cleanliness'' of nuclear power plants. In the decades that followed, the strategy of authors, often experts in the field and promoters of science, changed, as the ''nuclear optimism'' was ebbing. They started, albeit cautiously, admitting a possibility of health; however, referring to accurate data, they were also downplaying the risk, claiming it was highly unlikely. The authoress contextualizes the Czechoslovak nuclear energy discourse, showing that there were no significant differences from the general ''nuclear optimism'' prevailing in the Soviet Union, United States or France; however, since the mid-1960s, and particularly since the following decade, the shape and form of the discourse in the Soviet Bloc diverged from that in the West considerably. In Czechoslovakia, the discourse was monopolized and no texts questioning the Czechoslovak orientation on nuclear energy could be officially published. The inertia of the positive image of nuclear power in Czechoslovak journalism was made possible not only by the socialist dictatorship, but also by a continuity of authors. In this respect, there were never a question whether to use nuclear power or not; the question was how to develop it in a way guaranteeing a sufficient level of environmental protection and safety of nuclear power plants., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Již pošesté se sešla odborná porota složená z fotografů a zároveň vědců, aby zhodnotila příspěvky zaslané do soutěže Věda je krásná. Do ročníku 2014 bylo zasláno celkem 529 příspěvků. Z celkového počtu 7 kategorií patřilo pět výhradně zaměstnancům a studentům Univerzity Karlovy. Objevitelskou kategorii a nově ustavenou kategorii Instagram, otevřenou široké veřejnosti, hodnotila porota složená z pracovníků Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Diváci pak rozhodli o vítězi ve vlastním hlasování. V uplynulém ročníku zaujaly nejvíce mikrofotografie a snímky využívající složité postupy. Věda je krásná ale není jen soutěží mikrofotografií, velký prostor zůstává vymezen klasickým fotografiím a ilustracím, v r. 2014 poprvé také snímkům pořízeným ve výše zmíněné mobilní aplikaci., A specialist panel made up of photographers and scientists assessed 529 contributions sent in to the Science is Beautiful competition 2014. Five out of seven categories belonged exclusively to employees and students of Charles University in Prague. Over the last year microphotographs and shots making use of complex techniques have been the most popular. However, Science is Beautiful is not just a microphotography competition, but much room also remains for classic photography and illustrations, while even photos taken by mobile applications were included in 2014., and Michal Andrle, Alena Ječmíková, Martin Černý.