Za tři desetiletí se technika in vitro oplození proměnila z oboru, v který věřil jen málokdo, na techniku, která je pevnou součástí moderní medicíny. Obavy, které s ní byly spojovány, se nenaplnily. Naopak, in vitro oplození našlo uplatnění i tam, kde to nikdo nepředpokládal. V kombinaci s předimplantační genetickou diagnostikou se využívá jako prevence dědičných onemocnění. Potřeba oplození in vitro se ukázala i v zemích třetího světa, které se potýkají s důsledky populační exploze. V současnosti se rozvíjejí nové biotechnologie, které narážejí na odpor veřejnosti. Historie se opakuje. Jsou zdůrazňovány především jejich možná i ryze hypotetická rizika a mnohé jejich budoucí přínosy nejsou a za současného stavu poznání ani nemohou být předvídány. Rozvoj in vitro oplození nabízí lekci pro hodnocení nastupujících biotechnologií. Jejich výrazné omezení nebo dokonce zákaz by zjevně znamenaly pro budoucnost lidstva závažná omezení., During the past three decades, human in vitro fertilization (IVF) has changed from disdained technique to one which constitutes a respected branch of modern medicine. Concerns connected with human in vitro fertilization have not materialized. On the other hand, in vitro fertilization has demonstrated benefits in unexpected areas. When combined with techniques of molecular genetics such as preimplantation genetic diagnostics, it can prevent the occurrence of hereditary diseases. In vitro fertilization is greatly needed even in developing countries, despite the fact that the Third World is heavily confronted with the impacts of population explosion. At present, many new and promising biotechnologies are fighting strong opposition from the public. The history of human IVF recurs. Even hypothetical risks are emphasized, and many future benefits are not recognized or cannot be recognized at the present state of knowledge. The significant progress of human IVF provides us with a lesson for the evaluation of impending biotechnologies. The setting of rigid limits or imposing bans on new biotechnologies can significantly restrict the future prosperity of mankind., and Radko Rajmon, Miroslava Krejčová, Jaroslav Petr
Horizontální přenos genů a genové inženýrství vyústily v celou řadu případů, kdy došlo k překročení hranic oddělujících lidský genom od genomů jiných organismů. Horizontální přenos genů je ryze přírodní proces, který nedokážeme potlačit. Genové inženýrství je vys- oce prospěšná lidská aktivita, jíž se nemůžeme vzdát. Navíc se ukazuje, že naši předci „pošpinili“ náš genom sekvencemi několika vymřelých druhů člověka. Je proto nezbytné přijmout jako fakt, že hranice lidského genomu nejsou jasně vytyčené a že v budoucnu budou jeho obrysy ještě nejasnější., The horizontal gene transfer and genetic engineering resulted in many crossings of the boundary dividing the human genome from the genomes of other organisms. The horizontal gene transfer is a natural process and cannot be stopped. The genetic engineering is a highly beneficial human activity and we cannot abandon it. Moreover, our ancestors “spilled” our genome with sequences of DNA from seve- ral extinct human species. It is necessary to accept that the border of the human genome is not sharply delineated. In the future, the contours of our genome could become even much fuzzier., Jaroslav Petr, and Literatura
Existuje dlouhá řada zpráv o kojících mužích. Samci mnoha savčích druhů vykazují určitý potenciál pro produkci mléka. Laktaci samců se ale staví do cesty závažné překážky a ta se proto u žádného druhu savců nevyvinula. Jediné výjimky – dva druhy tropických kaloňů – jsou i nadále sporné., There have been many descriptions of breastfeeding men and males of many mammalian species have the potential to produce milk. However, there are the formidable barriers to the male lactation and this has never evolved in mammalian species. The only exceptions – two species of tropical fruit bat – remain dubious., and Jaroslav Petr