Primary graft dysfunction (PGD) is a life-threatening complication among heart transplant recipients and a major cause of early mortality. Although the pathogenesis of PGD is still unclear, ischemia/reperfusion injury has been identified as a predominant factor. Both necrosis and apoptosis contribute to the loss of cardiomyocytes during ischemia/reperfusion injury, and this loss of cells can ultimately lead to PGD. The aim of our prospective study was to find out whether cell death, necrosis and apoptosis markers present in the donor myocardium can predict PGD. The prospective study involved 64 consecutive patients who underwent orthotopic heart transplantation at our institute between September 2010 and January 2013. High-sensitive cardiac troponin T (hs-cTnT) as a marker of minor myocardial necrosis was detected from arterial blood samples before the donor’s pericardium was opened. Apoptosis (caspase-3, active + pro-caspase-3, bcl-2, TUNEL) was assessed from bioptic samples taken from the right ventricle prior graft harvesting. In our study, 14 % of transplant recipients developed PGD classified according to the standardized definition proposed by the ISHLT Working Group. We did not find differences between the groups in regard to hs-cTnT serum levels. The mean hs-cTnT value for the PGD group was 57.4±22.9 ng/l, compared to 68.4±10.8 ng/l in the group without PGD. The presence and severity of apoptosis in grafted hearts did not differ between grafts without PGD and hearts that subsequently developed PGD. In conclusion, our findings did not demonstrate any association between measured myocardial cell death, necrosis or apoptosis markers in donor myocardium and PGD in allograft recipients. More detailed investigations of cell death signaling pathways in transplanted hearts are required., O. Szarszoi, J. Besik, M. Smetana, J. Maly, M. Urban, J. Maluskova, A. Lodererova, L. Hoskova, Z. Tucanova, J. Pirk, I. Netuka., and Obsahuje bibliografii
Cíl: Cílem práce bylo posouzení dlouhodobé účinnosti při udržení sinusového rytmu (SR) po provedení chirurgické kryoablace při současné intervenci na mitrální chlopni u pacientů s předoperační chronickou fibrilací síní (FS). Metodika: Do souboru bylo zařazeno 47 pacientů (31 žen), průměrného věku 67,3 ? 7,3 let, u nichž byla provedena chirurgická kryoabalce pro chronickou FS při chirurgické intervenci na mitrální chlopni pro závažnou mitrální regurgitaci. Mitrální valvuloplastika byla provedena u 21 pacientů, náhrada mitrální chlopně u 26 pacientů. U 35 pacientů byl proveden kombinovaný výkon; u 16 pacientů byl současně proveden aorto-koronární bypass, u 20 pacientů pak plastika trikuspidální chlopně (TVP) a u 5 pacientů pak současně náhrada aortální chlopně (AVR). Výsledky: Průměrná doba sledování byla 19 ? 10 měsíců. Po 6, resp. po 12 měsících bylo hodnoceno 36, resp. 32 pacientů. Stabilní SR byl po 6, resp. 12 měsících sledování zaznamenán u 23 (64 %), resp. 22 (69 %) pacientů. V podskupině 24 pacientů se současnou intervencí na jiné chlopni (TVP nebo AVR) bylo po 6, resp. 12 měsících stabilního SR u 14 (74 %), resp. u 15 (83 %) pacientů. Dva pacienti podstoupili v pooperačním období úspěšnou katétrovou ablaci pro flutter síní I. typu, resp. pro reziduální atypický levosíňový flutter. Závěr: V prezentovaném souboru pacientů bylo metodou kryoablace pro chronickou FS provedené v rámci operace na mitrální chlopni dosaženo příznivé dlouhodobé účinnosti při udržení SR, zvláště ve skupině pacientů, u nichž byla provedena současná intervence na jiné chlopni., Radek Neuwirth, M. Fiala, Piotr Branny, and Lit. 15