Rakovina je druhá nejčastější příčina smrti v rozvinutých i rozvíjejících se zemích světa. Vyskytuje se u lidí různého věku, ale zatížení se zvyšuje zejména s věkem. Psychologické, behaviorální a sociální faktory hrají důležitou roli v etiologii rakoviny a její léčbě a slouží i jako účinné nástroje při jejím zvládání. Článek proto vede k lepšímu porozumění psychologických a sociálních procesů ovlivňujících rakovinu a jejich efekt na zdraví jedince. V úvodu popisuje biopsychosociální model rakoviny a obhajuje ho jako důležitou vědeckou a klinickou metodu. Dále diskutuje roli psychologických faktorů při propuknutí rakoviny, jejím průběhu a léčbě a jejich vliv na mortalitu. Ukazuje normální a maladaptivní psychologické reakce v jednotlivých stadiích onkologického onemocnění a komorbiditu s psychiatrickými onemocněními. Článek tak ilustruje nutnost multidisciplinárního přístupu v diagnostice i léčbě., Cancer is the second leading cause of the death in the world´s developed and underdeveloped countries. Occurs in people of all ages, but the incidence increases with the age. Psychological, behavioral and social factors play critical roles in cancer etiology and its treatment and are instrumental in an individual´s adjustment to cancer. This article consequently leads to better understanding of the psychological and social processes influencing cancer and health outcomes. Describes in introduction biopsychosocial model of cancer and defends it as a necessary contribution to the scientific clinical metod. Farther discusses the role of psychological factors in breakout of cancer, in its history and treatment and its influence on mortality. Indicates common and maladaptive psychological reactions in single stages of oncological illness and comorbidity with psychiatric disorders. The article that way illustrates the importace of multidisciplinary approach in assessment and also in treatment of cancer., Jaroslava Raudenská, and Lit.: 20
Cílem práce je ukázat v průběhu 18letého sledování kognitivní, emoční a behaviorální změny u pacientky s roztroušenou sklerózou mozkomíšní (RS). Předkládaná kazuistika dokumentuje maladaptaci na diagnózu RS a dlouhodobé maladaptivní zvládání, prolínání a vliv afektivních složek na inhibici kognitivních schopností a psychického stavu, vliv stresu na vznik „pseudoatak“ RS, psychosociální problematiku a kvalitu života. Diagnóza RS měla negativní vliv na pacientku a rodinu. Nepředvídatelný průběh ovlivňoval potíže v adaptaci a v plánování podpory. Vliv stresu souvisejícího s onemocněním a zároveň vedlejší negativní efekt léčby vedli k mnoha psychosociálním potížím, které snížily kvalitu života pacientky a měly negativní vliv na její spolupráci při léčbě a rehabilitaci. Součástí komprehensivní diagnostiky i léčby RS byla opakovaná neuropsychologická vyšetření a v závěru sledování, ve fázi chronicko‑progresivní RS, i kognitivně‑behaviorální terapie cílená na snížení zátěže způsobené chronicitou nemoci a zlepšení kvality života., The aim of the paper is to show cognitive, emotional and behavioural changes in a multiple sclerosis (MS) patient over eighteen years of observation. Case study documents maladaptation to MS diagnosis and prolonged maladaptive coping, diffusion and influence of affective components on inhibition of cognitive abilities and mental health status, the contribution of stress to development of „pseudo-relapses“ of MS, psychosocial problems and quality of life. The diagnosis of MS was devastating for the patient herself and her family. Its unpredictable course complicated adjustment and created difficulties in planning for support. Effects of disease-related stress as well as a negative side-effect of treatment led to many psychosocial problems that impaired the patient’s quality of life and affected compliance with treatment and rehabilitation. Repeated neuropsychological assessment was a part of a comprehensive diagnostic process and treatment of MS and, at the end of observation, in chronic-progressive phase of MS, was complemented with cognitive-behavioural therapy aimed at reducing burden of disease and improving the quality of life., and A. Javůrková, J. Amlerová, J. Raudenská
Cílem práce je ukázat v průběhu 18letého sledování kognitivní, emoční a behaviorální změny u pacientky s roztroušenou sklerózou mozkomíšní (RS). Předkládaná kazuistika dokumentuje maladaptaci na diagnózu RS a dlouhodobé maladaptivní zvládání, prolínání a vliv afektivních složek na inhibici kognitivních schopností a psychického stavu, vliv stresu na vznik „pseudoatak“ RS, psychosociální problematiku a kvalitu života. Diagnóza RS měla negativní vliv na pacientku a rodinu. Nepředvídatelný průběh ovlivňoval potíže v adaptaci a v plánování podpory. Vliv stresu souvisejícího s onemocněním a zároveň vedlejší negativní efekt léčby vedli k mnoha psychosociálním potížím, které snížily kvalitu života pacientky a měly negativní vliv na její spolupráci při léčbě a rehabilitaci. Součástí komprehensivní diagnostiky i léčby RS byla opakovaná neuropsychologická vyšetření a v závěru sledování, ve fázi chronicko‑progresivní RS, i kognitivně‑behaviorální terapie cílená na snížení zátěže způsobené chronicitou nemoci a zlepšení kvality života., The aim of the paper is to show cognitive, emotional and behavioural changes in a multiple sclerosis (MS) patient over eighteen years of observation. Case study documents maladaptation to MS diagnosis and prolonged maladaptive coping, diffusion and influence of affective components on inhibition of cognitive abilities and mental health status, the contribution of stress to development of „pseudo-relapses“ of MS, psychosocial problems and quality of life. The diagnosis of MS was devastating for the patient herself and her family. Its unpredictable course complicated adjustment and created difficulties in planning for support. Effects of disease-related stress as well as a negative side-effect of treatment led to many psychosocial problems that impaired the patient’s quality of life and affected compliance with treatment and rehabilitation. Repeated neuropsychological assessment was a part of a comprehensive diagnostic process and treatment of MS and, at the end of observation, in chronic-progressive phase of MS, was complemented with cognitive-behavioural therapy aimed at reducing burden of disease and improving the quality of life., and A. Javůrková, J. Amlerová, J. Raudenská
Pokroky současné medicíny výrazně zvýšily šance na léčbu onkologických onemocnění a přispívají k prodloužení života pacientů. O to více prostoru vzniká v rámci komplexní léčby pro psychoterapeutické intervence. Lidé, kteří čelí konci svého života v důsledku onkologického onemocnění, tak činí v různém prostředí. Mohou se rozhodnout zůstat doma, žít s rodinou nebo druhými lidmi, nebo se přestěhovat např. do zařízení následné péče, domova pro seniory, nebo léčebny dlouhodobě nemocných. Mohou být jakéhokoli věku, od mladých dospívajících až po starce. Lidé, kteří se náhle ocitnou v nemocničním prostředí, se musí vyrovnat s významnými změnami tělesných schopností, prostředí, běžných denních činností. Navíc se musí vypořádat s problémy konce života, častokrát mnohem dřív, než předpokládali. Tyto mnohonásobné ztráty se skládají ze ztrát přátel, domácích mazlíčků, všedních denních činností a produktivního, prospěšného a aktivního životního stylu. K těmto záležitostem musí psychoterapeut přihlédnout během terapie. Článek se proto věnuje užití kognitivně behaviorální terapie (KBT) u pacientů čelících konci života. Je popsána komorbidita, indikace, překážky, techniky a doporučeny další návrhy., Progresses of recent medicine markedly increased opportunities to treat oncological illnesses and support extension of patients´ lives. All the more space rises for psychoterapeutical interventions in terms of comprehensive treatment. People who face the end of the life due to oncological illness do so in many different settings. They may choose to remian at home, live with the family or others or move into extended care facilities, senior homes, or long term facilities. They may be of any age, from early teens to the indiem elderly. People, who find themselves suddenly living in hospital settings are faced with significant changes in their physical abilities, environment, daily routines and control over even minor decision in addiciton to dealing with end of life issues, many times much earlier than they anticipated. These multiple losses are compounded by losses of friends, pets, familiar routines and productive, useful and busy lifestyle. As a resulst must psychotherapist take these issues into concideration during therapy. That is why the article focuses on the use of cognitive-behavioral therapy (CBT) with persons facing the end of life. Commorbidity, indications, barriers and techniques are outlined and future direction recommended., Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková, Jiří Kozák, and Literatura
Virtual reality is used to treat a variety of mental health problems. However, it is not only another technological stage in the use of games in the therapeutic process, but it also brings with it a number of new psychic phenomena (e.g. pres-ence, including embodiment), which change the nature of the game experience. On the other hand, the degree of experienced presence de-pends on a certain level of technological level, the current peak of which is the so-called fully immersive virtual reality. One of the ways to use virtual reality in the treatment of mental disorders is through direct or indirect therapeu-tic games. There are already many therapeutic games also in various degrees of virtual reality towards fully immersive virtual reality. The aim of this article is to present the use and creation of therapeutic games in virtual reality and an-other aim is to present a model composed of three components – player, game and therapy by Mader et al. (2012) for the creation of thera-peutic games in virtual reality on the example of the development of an application for reducing procedural pain in patients with burns on the ex-ample of our own application Cold river. and Virtuální realita se používá při léčbě celé řady psychických zdravotních obtíží. Není však jen dalším technologickým stupněm využívání her v terapeutickém procesu, ale přináší sebou i řadu nových psychických fenoménů (např. prezenci včetně embodimentu), které promě-ňují povahu zážitku ze hry. Na druhou stranu je míra zakoušené prezence závislá na určitém stupni technologické úrovně, jejíž dosavadní vr-chol představuje tzv. vysoce imerzivní virtuální realita (fully immersive virtual reality). Jednou z možností, jak virtuální realitu při léčbě psy-chických obtíží využívat, je pomocí přímých nebo nepřímých terapeutických her. Existuje již velké množství terapeutických her také v růz-ných stupních virtuální reality směrem k vysoce imerzivní virtuální realitě. Cílem tohoto článku je představit využívání a vytváření terapeutic-kých her ve virtuální realitě a dalším cílem je představit model složený ze tří komponent – hráč, hra a terapie – autorů Mader et al. (2012) pro tvorbu terapeutických her ve virtuální realitě na příkladu vývoje aplikace pro snižování pro-cedurální bolesti u pacientů s popáleninami a na příkladu naší vlastní aplikace Cold river.