Předkládaný text přibližuje komplikovanou historii a koncepci česko-německého projektu, jehož cílem byl výzkum a komparace poválečných právních norem, jimiž jednotlivé evropské země řešily situaci německých menšin na svém území, a především podává vlastní interpretaci výsledků projektu a pokouší se o určité shrnutí problematiky na pozadí jejích historických souvislostí. Hlavním výsledkem projektu, který nakonec zahrnul poválečné německé menšiny v Polsku, Československu, Maďarsku, Jugoslávii, Itálii a jižním Tyrolsku, Belgii, Francii (Alsasku), Dánsku a severním Šlesvicku a situaci ve Spojenci okupovaném Německu, byly paralelní česká a německá publikace, sestávající ze studií a vybraných dokumentů k příslušným zemím: Německé menšiny v právních normách 1938–1948: Československo ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi (Brno – Praha, Doplněk – Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2006) a Deutschsprachige Minderheiten 1945: Ein europäischer Vergleich (München, R. Oldenbourg 2006). Editory obou publikací jsou Jiří Pešek s Oldřichem Tůmou a Manfred Kittel s Horstem Möllerem. Během projektu se mezi českou a německou stranou vyskytly rozpory v interpretaci jeho výsledků, které znemožnily nejen sepsání společné úvodní studie k těmto sborníkům, ale – pro odpor německé strany – i společnou publikaci české a německé verze úvodu; německá verze z pera Kittela a Möllera vyšla německy pod názvem „Die Beneš-Dekrete und die Vertreibung der Deutschen“ ve Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte (roč. 54, č. 4, (2006), s. 541–581) a česky má vyjít v revue Střední Evropa, česká verze vyjde německy v časopise mnichovského Collegia Carolina Bohemia a její české znění přinášejí Soudobé dějiny. Autoři české verze kladou důraz na historické a mocenskopolitické kontexty, v publikacích nedostatečně zohledněné, v nichž se – jak na mezinárodní (spojenecké), tak na národní úrovni – odehrávala rozhodnutí a přijímala legislativní opatření vůči německým menšinám v poválečné Evropě. Relativizují přitom jednoduchou platnost teze, že zatímco státy na východ od Německa postupovaly vůči německým menšinám nespravedlivě (vyháněly je na základě principu kolektivní viny) a snažily se na úkor Německa dosáhnout územních zisků, západní demokratické státy se chovaly opačně. Poukazují přitom na vypuzení německé menšiny z Nizozemí okamžitě s koncem války nebo na francouzské a nizozemské nároky na anexi německých území, které s ohledem na stabilizaci Německa a počínající studenou válku zablokovali Američané. Připomínají také historický vývoj německých menšin po první světové válce, kdy se staly – již za, výmarské republiky, a zejména po Hitlerově nástupu – předmětem říšskoněmecké manipulace a indoktrinace. Během následující války pak vítězné státy opustily koncept integrace menšin ve prospěch jejich eliminace jako záruky politické stability. Dále se autoři zabývají obecnými souvislostmi a znaky utváření právních norem ve vztahu k Němcům a k potrestání válečných zločinů. Západní spojenci koncipovali, nebo alespoň přijali, tehdejší principy řešení; platí to především o principu kolektivní viny, jenž byl odmítnut teprve Chartou lidských práv OSN v roce 1948. Široká mezinárodní komparace v rámci výše uvedeného projektu podle autorů ukázala pozoruhodně vysokou míru shody v situaci a vývoji ve vztahu k německým menšinám ve sledovaných zemích, jakož i mezinárodní provázanost provizorní trestněprávní legislativy z válečných a těsně poválečných let. Závěrem autoři připomínají, že cílem projektu nebylo hledání „nejmenšího společného jmenovatele“ a interpretačních kompromisů, nýbrž vytvoření názorového fóra pro uplatnění rozdílných interpretačních pozic., This article discusses the complicated history and conception of a Czech-German project, the aim of which is the research and comparison of post-war legislation used by individual European countries to resolve the problems faced by the German minorities living on their territory. The article mainly provides its own interpretation of the project results, and attempts a summary of the topic in the broader historical context. The main result of the project, which eventually included the post-war German minorities of Poland, Czechoslovakia, Hungary, Yugoslavia, Italy and South Tyrol, Belgium, France (Alsace), Denmark and Schleswig-Holstein, and Allied-occupied Germany, is publications, in parallel Czech and German editions, comprising articles and documents related to the relevant countries: Německé menšiny v právních normách 1938–1948: Československo ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi (Brno and Prague: Doplněk and the Institute of Contemporary History, 2006) and Deutschsprachige Minderheiten 1945: Ein europäischer Vergleich (Munich: Oldenbourg, 2006). The editors of the two volumes are Jiří Pešek with Oldřich Tůma and Manfred Kittel with Horst Möller. During the project, conflicting interpretations arose between the Czech and German sides, making it impossible not only to write joint introductions to the volumes, but also – owing to the resistance of the German side – to publish jointly the Czech and German introductions. The German version, by Kittel and Möller, was published as ”Die Beneš-Dekrete und die Vertreibung der Deutschen,” in Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, vol. 54, (2006) no. 4, pp. 541–81. The Czech translation will come out in Střední Evropa. The Czech version will be published in German translation in Bohemia, the periodical of the Collegium Carolinum, Munich, and in the original Czech in Soudobé dějiny. The authors of the Czech version put the emphasis on the hitherto largely neglected context of history and power politics, in which – at both the international level (amongst the Allies) and national level – the decisions were made and legislation passed regarding the German minorities in post-war Europe. The authors demonstrate the relative nature of the thesis that while the states east of Germany had acted unjustly towards German minorities (expelling them on the principle of collective guilt) and tried to gain territory at the expense of Germany, the Western democracies fairly. They point to the expulsion of the German minority from the Netherlands at the end of the war, and also to the French and Dutch claims to German, territory, which were blocked by the Americans in view of the need to stabilize Germany and the beginning of the Cold War. They also point out the historical development of the German minorities after the First World War, when Germany – even during the Weimar Republic, and particularly after Hitler’s coming to power – used them to manipulate and indoctrinate the public. During the Second World War the victorious powers abandoned the idea of integrating the minorities, and instead took up the policy of moving them out of the majority countries in an attempt to guarantee political stability. The authors then discuss the general context and common features of making laws concerning the Germans and the punishment of war criminals. The Western Allies conceived, or at least adopted, principles for a solution, mainly the principle of collective guilt, which was rejected first by the UN Charter of Human Rights in 1948. The broad international comparison made in this project shows, the authors argue, a remarkably large measure of similarity in the attitudes to the German minorities in these countries and how these attitudes developed, as well as the international interconnections between provisional criminal law from the years during the war and just after it. In conclusion the authors point out that the aim of the project was not to find the lowest common denominator and compromises in interpretation, but to create a forum for various views., and Diskuse