Text se věnuje nutnosti jednoznačného vymezení pojmů v souvislosti s eutanazií, zabývá se lékařskou etikou a tradicí, na níž je postavena (tato etika nemůže být vydána zcela na pospas aktuálně panujícím myšlenkovým proudům ve filosofii), rozebírá uvažování některých sekulárních bioetiků, kteří pošlapávají důstojnost člověka. Zdůvodňuje také, proč je třeba právě dnes připomínat akci eutanazie za nacismu, a zdůrazňuje nezbytnost širokého pohledu na celou problematiku, která nemůže být vyřešena pouhým sterilním racionálním uvažováním. Podrobně se zabývá historií holandského modelu eutanazie od jeho počátku až do dnešních dnů a upozorňuje na evidentní kluzký svah. (Jsou zde uvedeny i poznámky k citovanému článku dr. Hříbka v daných souvislostech.), The text focuses on the need for a straightforward defining of concepts in connection with euthanasia; it concerns itself with medical ethics and the tradition on which it is built (such ethics cannot be left to the tender mercies of the dominant currents of thought in contemporary philosophy); it examines the reflections of certain secular bio-ethicists who ride roughshod over the dignity of man; it demonstrates why it is necessary, particularly today, to remind ourselves of the practice of euthanasia during Nazism; and it emphasises the indispensability of a broad view of the whole question, which cannot be resolved by mere sterile rational reflection. It looks in detail at the history of the Dutch model of euthanasia from its beginning to the present, and it draws attention to the self-evident slippery slope. (Remarks are made here on an article by Dr. Hříbek, cited in the given context.), and Marta Munzarová.