Ke spokojenému lidskému životu patří, že svět má smysl. Téměř v každém detailu svého života i život a společenství, v němž prožívá jednotlivé epizody svého bytí, musí člověk pociťovat sounáležitost s širším celkem. Svět, v němž žije, musí v jeho očích tvořit jednotu. Ambivalentnost moderní doby spočívá v jejím tlaku na individualizaci, která však na druhou stranu vede k hledání jednoty. Tato dynamika není ničím ojedinělým, avšak pro lepší pochopení některých jevů současnosti je přínosné odhalit ji v jednotlivých sférách života dnešních lidí. Existuje několik oblastí lidského myšlení, kde toto téma hraje klíčovou roli. Většinou to jsou různé formy ideologie, v nichž se uplatňuje představa světa jako smysluplného celku. Mezi ty, jejichž legitimizační síla hledání jednoty je velmi silná, patří bezesporu náboženství a ekologie. Publikace Hledání ztracené jednoty se snaží najít některá místa, v nichž dochází k prolínání těchto dvou vizí světa. Soustřeďuje se na některé moderní verze náboženství a environmentalismu, tj. na vybraná nová náboženství a na některé proudy v současném environmentálním myšlení, které z náboženství čerpají a nacházejí v něm vhodný nástroj k výkladu světa.
Publikace předkládá základní přehled sociologických teorií modernizace a sekularizace. Sleduje vývoj teoretické reflexe změny postavení náboženství v moderní společnosti od vzniku sociologie (Comte, Marx, Durkheim, Weber) až po současné pokusy o začlenění problematiky globalizace do sociologie náboženství (Robertson). Pojednává o pojetí sekularizace jako vzrůstající racionalizace (0'Dea), ústící ve snižování sociálního významu institucionalizovaného náboženství (Wilson) a v privatizaci náboženství (Luckmann). Tento trend je kladen do souvislosti s pokračující pluralizací náboženského života, která má za následek jak pokles věrohodnosti náboženství (Berger), tak náboženské oživení (Stark, Bainbridge). Kniha otevírá nejen otázku platnosti teorie strukturální diferenciace (Bellah, Lash) a sekularizace v podmínkách politizace náboženství (Casanova, Juergensmeyer), ale také otázky kulturní podmíněnosti základních sociologických konceptů náboženství.
The article deals with the possibilities of reflecting certain phenomena that are often omitted by the academic study of religions. One of these phenomena is by the author labelled as "neoshamanism", because among its typical characteristics are extatic experiencies. Means of neoshamanism are psychedelic drugs, specific type of music and dance; its goal is personal and cultural transformation. Beginnings of neoshamanism are connected with religious experimentations of counterculture of 1960s and a typical example of the contemporary neoshamanism is a movement called rave. As an integral part of New Age Movement, neoshamanism tries to awake pre-modern religions and to unite them with high technology of present info-culture.
Publikace představuje pokus uchopit fenomén nových náboženských hnutí jako specifickou reakci na význačné sociokulturní procesy současnosti (modernizace, sekularizace a globalizace), které jsou nedílnou součástí náboženského života pluralitních demokratických společností. Poukazuje na řadu problémů, které jsou s působením nových náboženských hnutí spjaty. Otevírá otázky konverze, typu náboženských skupin, vůdcovství ve skupině, náboženského konfliktu, legislativy apod. Podává též orientační přehled nejvýznačnějších hnutí. Kniha je opatřena seznamem doporučené studijní literatury a podrobným rejstříkem.
Publikace předkládá ukázky z děl významných autorů minulosti i přítomnosti, jejichž ideje významnou měrou ovlivnily či dosud ovlivňují sociologické uvažování o náboženství. Základní tezí publikace je idea, že náboženství konstruuje univerzální řád světa, který tento svět obdařuje smyslem. Náboženství pak vznáší nárok na takové společenské a kulturní uspořádání, které odpovídá univerzálnímu řádu světa. Vybrané texty proto popisují nejen základní sociologickou perspektivu, ale také procesy konstruování tohoto univerzálního řádu světa, producenty a udržovatele této konstrukce. Publikace se také věnuje procesům, které dnes tento řád zpochybňují, a snahám, které se jej naopak snaží obnovit. Vybrané texty Maxe Webera, Émila Durkheima, Karla Marxe, Petera Bergera, Thomase Luckmanna, Clifforda Geertze, Marka Juergensmeyera, Mika Featherstona, Rolanda Robertsona, Gillese Kepela, Miloše Mendela a Pavla Barši jsou doplněny úvodní studií editora publikace.