Když se roku 1902 F. V. Krejčí ohlížel za Českou modernou, byla mu "náběhem k novému typu nejen literárnímu, ale i k novému typu českého života vůbec, širokému, plnému, na veliké základně budovanému". Neměla ovšem dlouhého trvání a za nezdar v úsilí sjednotit literární generaci devadesátých let byl považován i vzápětí následující pokus s Almanachem secese. Přesto ať pod prohlášením Moderny nebo v Neumannově Almanachu nacházíme jména prakticky všech významných literátů, generace (snad pouze s výjimkou manželů Svobodových). Modernost nebo secesnost obou skupin má společné prvky; zrodila se z obdobných pohnutek a pramení v samém počátku let devadesátých, kdy se na potřebě důrazného odlišení od svých předchůdců formovala tvářnost literatury konce století.