Safe and effective loading of nuclear reactor fuel assemblies demand qualitative and quantitaive analysis of the relations between the coolant temperature in the fuel assembly outlet, measured by a thermocouple, and the mean temperature of the coolant in the thermocouple plane position. In the laboratory at the Institute of Thermal Power Engineering of the Slovak University of Technology in Bratislava, an experiemental physical fuel assembly model of the VVER 440 nuclear power plant with V 213 nuclear reactors was installed The aim of the measurements on the physical model was to analyze the temperature and velocity profiles in the fuel assembly outlet. The following article deals with the analyses of these measurements based on different mass flow of the water through a physical model of the fuel assembly outlet. The following arficle deals with the analysis of these measurements based on different discontinuity generated by cold water flowing through triplet tubes and central tube in plane 1, and the positioning of the mixing CFD grid simulations of a fuel assembly outlet. All analyses were validated by means of measurements on the physical model of the fuel assembly. and Obsahuje seznam literatury
Some steps in the isolation method of photosystem 2 (PS2)-enriched partícles (BBY) influenced the Cu content of the finál preparation. In particular, the centrifugation at 10 000 X g ušed to remove starch after Triton X-100 treatment of the thylakoids, yielded starch-free BBY with a low copper content. This contrasted with the high Cu content of the starch-containing BBY. Differences in Cu levels of both preparations seemed thus to be related to the starch content of the sample. Four imidentifíed proteins were found in the starch fraction. They are probably new copper binding sites in the photosynthetic cell.
Some digeneans and cestodes parasitic in a population of the white-faced ibis Plegadis chihi (Vieillot) from Buenos Aires province, Argentina, arc presented. The digeneans Dietziella egregia (Dietz, 1909), Patagifer bilobus (Rudolphi, 1819), Ascocotyle (Leighia) hadra Ostrowski de Núfiez, 1992 and Posthodiplostomum nanum Dubois, 1937 from the intestine; Prosthogonimus ovatus (Rudolphi, 1803) from the cloaca; Athesmia heterolecithodes (Braun, 1899) from the bile ducts and the cestode Hymenolepis megalops (Nilzsch in Crcplin, 1829) from the cloaca, were recorded. The discovery of D. egregia, P. ovatus, A. heterolecithodes and P. nanum constitute new host and/or new geographical records. Adults of A. (L.) hadra, previously described in experimental definitive hosts, are first reported from a naturally infected bird. Hymenolepis megalops, a cestode of Anseriformes is first reported from Ciconiiforines.
a1_Příspěvek navazuje na předešlý a doplňuje se s ním. Potažní nástroje pro jeden kus skotu byly obvyklé zejména v západním
Maďarsku, sousedícím s Rakouskem, Československem a Jugoslávií; jejich rozšíření souviselo s etnickýmsložením
obyvatelstva. Šlo hlavně o jednoduché kohoutkové jařmo (jařmičku)
a tzv. jařmo chomoutové. Západního původu je čelní zápřah, kterého
se užívalo v bývalých německých vesnicích a v přilehlých maďarských. V německých a chorvatských obcích zapřahal se skot
také do chomoutů, zatímco maďarští rolníci dávali přednost
určitému druhu šlí.
Čelo (u nás též známé pod názvem náčelník a rozšířené hlavně u
bývalého německého obyvatelstva v západní a jižní části českých
zemí) se používalo především v západním pohraničí Maďarska. Autor popisuje jeho vzhled. a výzdobu, ohýbání dřeva, jeho pobíjení
plechem a některé technické náležitosti. Jednoduché kohoutkové
jařmo (jařmička) bylo dříve v západním Maďarsku zcela všeobecné.
Autor prozkoumal 63 obcí; jen v 9 je neznali, ve 26 s ním tahá dobytek dodnes. Vyskytl se i případ zvláštní varianty, funkčně blízké
chomoutu. and a2_Mezi kohoutkovými jařmičkami lze vydělit dva typy. První, obvyklý v
maďarských vesnicích, odpovídá v základě párovému kohoutkovému jařmu, a to jak po stránce genetické, tak jazykové.
Druhý typ, oblíbený v německých vesnicích a v maďarském sousedství, měl název chomoutkové jařmo, ač jde o čistý typ
jednoduchého kohoutkového jařma. Autor pak popisuje výrobu těchto nástrojů, jejich materiál a výzdobu. Tvary součástí a způsoby upevnění vykazují řadu rozdílů, jež nelze ani etnicky ani územně přesně určit.
Autor se pak zmiňuje ve stručnosti o zapřahání, řízení a některých
pověrách, vztahujících se k potažním nástrojům.
Dobytek se zapřahal v západním Maďarsku také do chomoutů a do
speciálnich chomoutků, přizpůsobených skotu, jež přišly sem z
Bavorska a Burgenlandu. Konečně posledním způsobem zápřahu
jednoho kusu byly kohoutkové šle (kšíry) hlavně u kravičkářů. Tzv.
kravský postroj nebyl ničím jiným než opotřebovaným koňským
postrojem.
Ještě dnes jmenované druhy zápřahu nevymizely docela a udržely se především při práci na malých pozemcích, ba někdy došlo i k jejich znovuoživení, ale jde jen o přechodné stadium na cestě k maďarskému socialistickému, plně mechanizovanému zemědělství.