V popředí zájmu těch pokrokových literárních vědců, kteří se zabývají řešením theoretických problémů uměleckého realismu, stojí v současné době zejména problém typičnosti jako jedné z nejdůležitějších zákonitostí pravdivého zobrazení skutečnosti v literárním díle. A. Mjasnikov poukazuje na to, že pro konečné zpracování této otázky jsou podstatně významné "1. práce klasiků marxismu-leninismu; 2. práce vynikajících představitelů estetického myšlení a především ruských revolučních demokratů; 3. výroky velkých umělců slova o těchto otázkách; 4. rozbor samotných uměleckých děl a literárního procesu vcelku". Nebude snad proto neužitečné, budeme li se v tomto článku zabývat poznámkami, jež k uvedenému problému i k jiným theoretickým otázkám uměleckého realismu napsala George Eliotová (1819-1880), význačná představitelka anglického kritického realismu 19. století. Její úvahy o umění a literatuře jsou spíše příležitostného rázu. Eliotová nevypracovala ucelenou theorii realistického románu, věnovala však problémům uměleckého realismu větší pozornost než většina anglických realistů její doby.