ps2017-057-01-004-003.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2020-08-19 ps2017-057-01-004-003 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Pojďme se podívat blíže na situaci v Bělorusku. Lukašenko nedovolil dokončit scénář opakovaný v mnohých východoevropských zemích. Po rozpadu SSSR přistoupilo Bělorusko, tak jako Ukrajina a tehdejší Rusko, na takzvaný západní ekonomicko-politický model a podepsalo takzvaný Washingtonský konsenzus, což pro Bělorusko znamenalo propad průmyslové výroby o třetinu, obří inflaci a snížení životní úrovně občanů takovým způsobem, že jich 60 % žilo pod hranicí životního minima. Začala standardní postsovětská privatizace devadesátých let, tedy rozkrádání a rozprodávání běloruského státního majetku. Lukašenko privatizaci zastavil, nechal pod kontrolou státu 70 % tamních podniků a za pár let stabilizoval ekonomiku takovým způsobem, že si vedla nejlépe ze všech bývalých postsovětských zemí. Podobně jasno jako teď s Běloruskem to bylo například i s Ukrajinou, Sýrií a Libyí. Pokaždé to také prý byl lid toužící po svobodě a západnímu pojetí demokracie, což "my musíme podporovat", protože je to versus ošklivý diktátor. A výsledek byl pokaždé stejný. Z relativně stabilního státu se stane stát rozvrácený, kde dělají nejlukrativnější byznys západní korporace, většinou s ropou či zemním plynem, a běžným lidem zůstává jen rozkradená nestabilní země. A my ve vyspělejší Evropě to následně schytáme vlnou migrace, což negativně dolehne i na naše občany. V posledních letech je to stále stejný scénář. Pokud chce Evropská unie a premiér Babiš hájit práva občanů na svobodné volby a na právo pokojně demonstrovat - což hnutí SPD samozřejmě bojuje a prosazuje svobodné volby a právo pokojně demonstrovat - tak by bylo fajn, kdyby Evropská unie, lídři Evropské unie včetně premiéra Babiše, zaměřili svoji pozornost třeba také do Katalánska, kde španělská vláda zavírá do vězení lidi, kteří zorganizovali referendum o sebeurčení země, a to s tresty přes deset let vězení, kde španělská policie mlátí lidí a střílí do nich gumovými projektily za to, že chtějí právo hlasovat o svobodě svého názoru a země. Jen loni v říjnu během katalánských protestů bylo 600 zraněných a čtyři z nich přišli o oko po policejní střelbě gumovými projektily. Proč Evropská unie a premiér Babiš nezaměřili pozornost také do Francie, kde prezident Macron brutálně potlačoval demonstrace nespokojených občanů z Hnutí žlutých vest? Naše hnutí SPD odmítá jakékoliv násilí, ať je to na východě, nebo na západě. To, jak Evropská unie a premiér Babiš měří selektivně dvojím metrem, je skutečně do očí bijící. Když se jim to hodí, tak násilí a brutalitu tolerují a podporují. Ale není to jen tak. Za hnutí SPD říkám, že bychom měli měřit všem stejným spravedlivým metrem, jelikož lidský život má stejnou hodnotu ve Francii, ve Španělsku i v Bělorusku. Když si tedy premiér Babiš hraje na ochránce demokracie, tak proč nežádá volby v zemích arabských spojenců, kde diktátorské rodinné klany ani volby o své vládě nepřipustí? Co odlišuje poměrně civilizované Bělorusko od takové Saúdské Arábie, kde se vraždí a mučí a kde neplatí lidská práva a hlasování o hlavě státu ani nepřipadá v úvahu? Ano, já vám řeknu, co odlišuje Saúdskou Arábii od Běloruska. Jsou to peníze a výhodné kšefty, kdy jedna země je se Západem dělá - se Západem, s USA, s Evropskou unií - a ta druhá je nedělá. Chápu, když takové vidění světa má vláda USA nebo ta v Bruselu, ale proč se k takové zvrácené optice ponížil i český premiér Babiš, je opravdu záhada. Být lokaj přece už dávno není žádná přednost. Proběhla informace o tom, že běloruská tajná služba zachytila telefonické hovory z České republiky, které měly organizovat protesty v běloruských ulicích po zvolení Alexandra Lukašenka. Český ministr Petříček to odmítl. Podle zdrojů běloruské tiskové agentury Belta mělo jít o zaměstnance státního média a pracovníky české mezinárodní neziskové organizace bez uvedení konkrétních jmen nebo názvů. Asi každého napadne, o které médium a neziskovku by mělo jít. A já bych se tedy tady veřejně rád ministra Petříčka zeptal - který tady ze záhadného důvodu není přítomen, přestože je to zásadní zahraničněpolitické téma dnešních dní. Takže já se pana Petříčka stejně alespoň na dálku chci zeptat, ať nám tedy vysvětlí jednu věc. Politická neziskovka s názvem Občanské Bělorusko měla v roce 2019 příjmy 5,529 milionu korun. Ministerstvo zahraničí České republiky jim z těchto peněz zaslalo 4,485 milionu korun; 4,5 milionu korun z veřejných peněz zaslalo této politické neziskové organizaci s názvem Občanské Bělorusko Ministerstvo zahraničí České republiky. A já se tedy pana ministra Petříčka i členů vlády ptám - i když je tady prázdno v lavicích, tak někdo by na to odpovědět mohl, nebo ať pan ministr Petříček mi na to odpoví písemně. Ovšem by bylo potřeba co nejrychleji, ne do 30 dnů, jak to tady bývá podle pravidel interpelací. A já se tedy, pane ministře, ptám a žádám vás tady o vysvětlení, na co byly ty peníze konkrétně určené, těch 4,5 milionu z veřejných peněz této neziskové organizaci Občanské Bělorusko. Jelikož je podezření, že tyto peníze českých daňových poplatníků byly využity na vyvolávání akcí proti prezidentovi Běloruska Lukašenkovi. Já se vůbec nezastávám běloruského režimu, říkám, že je to autoritář. Ale ptám se, na co byly využity a poslány ty 4,5 milionu z veřejných peněz této neziskové organizaci, z peněz Ministerstva zahraničí. Jelikož jak říkám, je tady to podezření. A já bych tímto rád požádal veřejně premiéra Andreje Babiše, aby pověřil Bezpečnostní informační službu, BIS, šetřením, zda za organizací protestů v Bělorusku nestojí i lidé a organizace z České republiky placené z peněz českých daňových poplatníků. Podílet se veřejnými penězi na rozvracení jakékoliv cizí země bez vědomí Sněmovny či jejích orgánů, to by byl skutečně mezinárodní skandál, ať si o tom myslíme, co chceme. A teď se pojďme blíže podívat na podstatu dění v Bělorusku. Přestože je to dění v Bělorusku v centru pozornosti světových médií, tak situace je stále velmi nepřehledná a je to třeba i z toho důvodu, že tam blokují internet. Je to také samozřejmě částečně z důvodu, že u těch voleb nebyli přítomni zahraniční pozorovatelé, což celou tu situaci a to její hodnocení pochopitelně ztěžuje. Myslím, že je potřeba rozlišovat dva pohledy, a to geopolitický a vnitropolitický. Určitě z těch informací vyplývá, i z dosavadní historie - když se podíváme na dosavadní vývoj v Bělorusku a ta jednání za uplynulé roky - že je rozhodně daleko od pravdy to, že je Lukašenkův režim mezinárodně izolovaný a že běloruský prezident je Putinův člověk. Tito dva lídři mají podle všeho velmi komplikované osobní vztahy a samotný Alexandr Lukašenko se dostal do této situace mimochodem také díky tomu, že hrál na obě dvě strany a přepočítal se. Ale to ještě podrobněji rozeberu. Hrál jak na stranu USA, Evropské unie, tak na stranu Ruska. Bělorusko má s Ruskem podepsanou dohodu o užší spolupráci v oblasti ekonomiky a obrany od roku 1997 a je na Moskvě závislé v dodávkách ropy s nižšími cenami. Prezident Putin tlačil od svého nástupu k moci prezidenta Lukašenka do užší integrace, čemuž se Lukašenko vzpíral, nebo se tomu podvoloval velmi pomalu a neochotně. Nové příležitosti mu ale dal ukrajinský Majdan. Lukašenkova úloha při zprostředkování minských dohod mu vylepšila mezinárodní pozici a běloruský prezident začal více vyjednávat se Západem a do Minska jako na běžícím pásu - ne že by byl izolovaný prezident Lukašenko, naopak tam jak na běžícím pásu začali jezdit západní politici. Přicestovali tam lídři Francie a Německa, představitelé Evropské komise tam zavítali dokonce několikrát ročně. A před dvěma lety při návštěvě eurokomisaře pro rozšíření Evropské unie - navštívil Bělorusko - Johannese Hahna Lukašenko prohlásil, že Bělorusko je připravené sbližovat se s Evropskou unií a projevilo zájem o členství ve Východním partnerství. Jako podmínku si ale Lukašenko kladl, aby vztahy mezi Evropskou unií a Běloruskem byly založené na ekonomickém základu. V rámci toho přislíbil, že potom by bylo na programu dne pro něj i reformování běloruského politického systému. V tom stejném okamžiku Lukašenko odložil podpis nových integračních dohod s Ruskem a zatím odmítl vybudování ruské vojenské základny na území Běloruska. Bystří pozorovatelé se už tehdy vyjadřovali, že Lukašenko blafuje a že tato slova jsou určena především pro Putina. Západ však na tuto hru přistoupil a po jistý čas utichla kritika běloruského režimu. Dokonce Západ Lukašenka pochválil za zmírnění tlaku na běloruskou opozici, cituji.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
