ps2017-040-07-002-285.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2020-01-30 ps2017-040-07-002-285 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Dovolím si teď shrnout hlavní body závěrečné zprávy. Jednou z částí, kterou se vyšetřovací komise samozřejmě detailně zabývala, byla správa majority. Zde jsme získali, a to bych chtěl poděkovat paní ministryni financí, velké množství dokumentů, které byly získány v archivu Ministerstva financí. V tomto případě jsme zjistili, že na základě žádosti představenstva společnosti OKD bylo na doporučení tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého rozhodnuto na Ministerstvu pro správu státního majetku a jeho privatizaci o snížení základního jmění o 3,5 mld. Kč. Toto rozhodnutí vyšetřovací komise považuje za značně problematické. Už i samotné nastavení rozdělení, které bylo rozepsáno v privatizačním projektu, bylo dosti zvláštní. Zde se počítalo s tím, že bude vyhrazena rezerva na útlum dolu zhruba ve výši 12,5 %, což právě odpovídalo těm 3,5 mld. Kč, které byly soustředěny v akciích. Ovšem vyšetřovací komisi se nepovedlo z prověřovaných podkladů zjistit, z jakého důvodu bylo rozhodnuto, že úhrada nákladů spojených s útlumem důlní činnosti bude řešena pomocí snížení základního jmění společnosti pouze na úkor podílu Fondu národního majetku. Předmětné náklady totiž mohly být hrazeny i jiným způsobem, zejména pomocí dotací, které se k tomuto účelu také běžně využívaly. Jen v letech 1993-1996 čerpala OKD dotace na útlum těžby ve výši okolo 2 mld. Kč ročně, v roce 1996 šlo dokonce o 2,5 mld. Kč. Vyšetřovací komisi tedy není zřejmé, a nepodařilo se nám to zjistit ani z výpovědi svědků, proč nebyla daná problematika řešena pomocí dotací i v tomto případě. Uvedeným rozhodnutím totiž sice stát zajistil, že náklady na útlum dolů nenesli ostatní akcionáři, což bylo zřejmě od počátku politické zadání privatizace, ale současně, což je horší, se týmž rozhodnutím připravil o svoji většinovou účast na společnosti. Důsledky tohoto kroku byly dalekosáhlé a dá se říci, že šlo o klíčový zlom, protože ztrátou většiny přišel stát v podstatě o veškeré účinné prostředky, jak pozitivně ovlivňovat jak hospodaření OKD, tak celkové dopady její činnosti na region, v němž tato společnost působí. Ke dni 22. 12. 1995 Fond národního majetku ještě vlastnil necelých 54 % základního jmění OKD. Dne 28. 2. 1996 vláda vyslovila souhlas s uzavřením smlouvy mezi Fondem národního majetku na straně jedné a OKD na straně druhé, v níž se Fond národního majetku zavazuje k úhradě nákladů na vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací ve smyslu zásad uvedených v příloze usnesení. Jedná se o to, že Česká republika se zavázala, že uhradí tyto škody až do výše základního jmění společnosti OKD, což tou dobou přesahovalo přes 27,8 mld. Kč. Je proto zvláštní, že v té samé chvíli, tedy konkrétně ve dnech 1.-2. 3. 1996, zasedalo představenstvo společnosti OKD, které posoudilo pokračující útlum těžby uhlí a průběh restrukturalizace OKD a dospělo k závěru, že v zájmu zreálnění hodnoty majetku OKD a v zájmu uklidnění minoritních akcionářů by mělo dojít ke snížení základního jmění OKD právě o zmiňovanou částku 3,5 mld. Kč se současným zvýšením zvláštního likvidačního fondu OKD ve stejné výši. Ve skutečnosti však šlo o zvýhodnění minoritních akcionářů, zejména se jednalo o banky, fondy či jiné vlastníky akcií OKD. Paradoxně po roce 1999 vláda Miloše Zemana na základě svých usnesení, která se týkala útlumu těžebního průmyslu, poskytla dotace na tuto činnost a celou řadu ekologických závazků převedla z OKD na státní podnik Diamo, a. s. Dnem 19. 4. 1996 je datovaná žádost Fondu národního majetku o revokaci schváleného privatizačního projektu, a to tak, aby bylo sníženo základní jmění společnosti OKD o 3,5 mld. Kč a zároveň aby bylo ještě 1,3 % akcií ze základního jmění společnosti převedeno na 11 dalších obcí. Na základě tohoto rozhodnutí se stát vlastně ve své podstatě zbavil majority ve společnosti. Vyšetřovací komise došla k názoru, že rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu a ministra pro privatizaci, kteří s tímto vyslovili souhlas, nese znaky trestněprávní činnosti, a proto se rozhodla v této oblasti podat trestní oznámení. V tomto případě si dovoluji ještě podotknout, že z hlediska dalšího vývoje považovala vyšetřovací komise za důležité poznamenat, že podle prostudovaných dokumentů se dne 2. 7. 1996 uskutečnilo jednání mezi vedením OKD na straně jedné a společností Patria Finance, a. s., za niž se jednání účastnil mj. i pan Zdeněk Bakala. Společnost Patria Finance na jednání přislíbila vedení společnosti OKD monitorování pohybu akcií a jeho informování o případných změnách ve složení akcionářské struktury. Z dostupných podkladů však není zřejmé, k čemu tato činnost sloužila, když stát se již o několik týdnů dříve své většinové účasti ve společnosti OKD vzdal a nemohl rozumně předpokládat, že dokáže zabránit kumulaci většinového balíku akcií v jiných rukách. K tomu následně došlo opravdu v letech 1997-1998, kdy různými osobami, jednajícími pravděpodobně ve shodě, bylo skoupeno velké množství akcií. Ty nakonec skončily v rukou podnikatele Stanislava Prose, který společnost OKD prakticky převzal. Nebyl zde však dlouho, jelikož došlo k tomu, že tento svůj podíl společnost v září roku 1998, společnost Prosper Trading, která byla vlastněna Stanislavem Prosem, prodala svůj většinový podíl OKD společnosti KARBON INVEST s tím, že představenstvo OKD těsně poté, ke konci září, ještě schválilo nákup společnosti K. O. P., a. s. vlastněné pánem Koláčkem, Otavou a Przybylou. V listopadu roku 1998 se Viktor Koláček stal předsedou představenstva společnosti KARBON INVEST, která v té době již ovládala OKD. Mimořádná valná hromada OKD schválila smlouvu o zásadách vzájemných vztahů mezi společností KARBON INVEST, OKD a Českomoravskými doly, s tím, že toto vlastně přesouvalo do společnosti OKD na základě čtyř mandátních smluv a smlouvy o obchodním zastoupení mezi KARBON INVEST a OKD na dobu neurčitou dosti značné pravomoci. Bylo tam třeba, že budou vykonávat veškeré právní poradenství, a to i přesto, že společnosti KARBON INVEST na toto neměla živnostenské oprávnění a nemohla tyto věci poskytovat. Nejpozději od roku 1997 byl stát ze strany některých dalších akcionářů upozorňován, že vedení OKD určitými svými aktivitami společnosti neprospívá, ale naopak ji poškozuje a zvýhodňuje ovládajícího akcionáře. Vyšetřovací komise považuje za důležité poukázat na skutečnost, že stát v souvislosti s možným poškozováním společnosti OKD zcela rezignoval na uplatňování svých práv akcionáře, v této době již tedy menšinového. Vyšetřovací komise nezaznamenala, že by státní orgány zformulovaly a z pozice akcionáře podaly byť jedinou žalobu na náhradu škody ze strany představenstva, a to ani v pozdějších letech, i když to výše státního podílu stále a po celou dobu umožňovala, až do privatizace menšinového podílu, to znamená do roku 2004. Malým, ale důležitým kamínkem v mozaice privatizačního příběhu se stala privatizace Dolu ČSM. Stonavský důl ČSM byl perspektivním dolem OKD, ve kterém byly před rokem 1989 provedeny rozsáhlé investice, a tento důl měl zajistit OKD vysoké výnosy a rentabilitu. V roce 1990 byl ministrem hospodářstvím Vladimírem Dlouhým vyčleněn z OKD a vložen do společnosti ČMD, a. s., v níž během vyčlenění v roce 1990 stál v čele dolu ČSM Ing. Viktor Koláček, pozdější důležitá osoba privatizace a celého našeho příběhu. ČMD byla poté částečně privatizována, přičemž státu zůstal podíl ve výši 45 % na základním kapitálu. Akciový podíl státu měl být posléze v roce 1996 privatizován. Ministerstvo pro privatizaci původně zamýšlelo prodej na základě soutěže účastníků, nicméně Vladimír Dlouhý osobně podpořil přímý prodej za cenu akcií na kapitálovém trhu společnosti K. O. P., která vlastnila majoritní podíl v ČMD.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
