ps2017-034-03-007-314.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2019-09-12 ps2017-034-03-007-314 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Pokud se bavíme o té personální stránce věci, tzn. zajištění personálu v českých nemocnicích a obecně ve zdravotnictví, tak souhlasím s tím, že skutečně situace ne vždy je dobrá, také to není plošná otázka, ale skutečně každá nemocnice má trošku jiné problémy, někde je větší problém se sestrami, někde s lékaři, někde ten problém není nijak zásadní. Ale druhá věc je ta, kdo jak to kdy řešil. My dneska víme, a to není nic překvapivého, že lékařská populace stárne. Že skutečně tak jak se vyvíjí populace celková, tak i lékařská populace stárne. A na druhou stranu nikdo vlastně nikdy neplánoval, jak tu stárnoucí lékařskou populaci obnovit. Jak ji nahradit novou mladou generací. Mimochodem, my jsme vyřešili po mnoha letech to, že jsme skutečně v tomto akademickém roce začali podporovat medicínské školství, systematicky, všechny lékařské fakulty, tak aby tam byli učitelé, kteří mohou učit mladé lékaře - protože to byl také problém, nikdo nechtěl na těch lékařských fakultách ani učit, zejména v těch základních oborech -, a abychom měli více absolventů. Od tohoto roku a vlastně už minulého akademického roku, ale tento rok to začalo naostro, lékařské fakulty přijímají o 15 % studentů víc, mohou zaplatit lépe učitele na lékařských fakultách, celkově je to desetiletý akční plán, pardon, jedenáctiletý akční plán za 7 mld. korun. A to je ten cíl. My musíme skutečně podpořit medicínské školství. A stejně tak jdeme cestou podpory u středních zdravotnických škol. Když se podíváme na data, tak ta neukazují úplně špatnou vyhlídku, protože jak u těch lékařských fakult, kde se zvyšuje zájem a jsme schopni nyní vzít více studentů, tak i u těch středních zdravotnických škol se výrazně zvyšuje zájem o studium. Mezi roky 2017 až 2018 vzrostl počet přijatých studentů zhruba o tisíc. Teď jsem viděl aktuální data mezi roky 2018 a 2019 a nárůst je 1 700. To znamená, nám se zvyšuje počet zájemců a studentů na středních zdravotnických školách. Samozřejmě kritici řeknou, je otázka, jestli všichni půjdou do praxe. Ale na druhou stranu je tam také potřebujeme nejdřív dostat, do těch škol. A já si myslím, že skutečně v tomto směru se situace zlepšuje. A ona se začíná zlepšovat, byť to nikdo možná nechce slyšet, i v těch nemocnicích. Když se podíváme na data a já neříkám, že z toho můžeme být nějak nadšeni a že to je něco, kde máme skákat dva metry do vzduchu, ale pravdou je, že sestry přestaly odcházet z nemocnic, z akutní lůžkové péče. Tam skutečně na datech, která máme z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, vyplývá, že po letech předchozích, kdy sestry odcházely objektivně v řádu stovek z akutní lůžkové péče, se pokles zastavil, skutečně přestaly odcházet. Bezesporu to byla i otázka navýšení finančních prostředků, odměňování atd. A to je něco, z čeho musíme vycházet, a je to pozitivní, jak říkám, byť to není věc, která nás může těšit, protože my tam potřebujeme dostat nové sestry, určitě jsou nemocnice, kde ten nedostatek existuje. Ale přestaly odcházet z nemocnic, to si myslím, že je něco, co je pozitivní informace. A u lékařů ten nárůst také probíhá, ta data máme v rámci celé republiky jak akutní, tak následné lůžkové péče. Naopak roste počet lékařů, byť, jak říkám, stárnou, což je problém, ale spíš nikoliv toho, že nalijeme do systému peníze, ale právě získat novou, mladou generaci lékařů, kteří půjdou pracovat do českého zdravotnictví. A pokud samozřejmě tady někdo stále říká, že zdravotnictví je v krizi, kolabuje, tak tím činí tu největší medvědí službu samotnému zdravotnictví. Pokud takto budeme prezentovat české zdravotnictví, což tím pádem ani není pravda, protože jak říkám, situace je úplně jiná, ale pokud takto budeme prezentovat české zdravotnictví, tak samozřejmě atraktivita toho oboru asi nebude úplně příliš velká pro ty mladé lidi, kteří do zdravotnictví třeba by uvažovali jít. Takže nevytvářejme tady dojem krize, dojem kolapsu, říkejme si ty věci, jak jsou, že ano, že jsou problémy, řešme je individuálně. Dejme do systému peníze tam, kde je třeba, ale nikoliv plošným rozlíváním peněz, rozpouštěním poloviny rezerv a podobně, co navrhuje ten tzv. krizový štáb. Jsem připraven případně odpovědět na další dotazy, nechci tady okupovat celou hodinu, čas samozřejmě je nějak vymezen a to téma je velmi komplexní, ale aspoň takto na začátek. Děkuji. Místopředseda PSP Tomio OkamuraTo byl pan ministr a nyní prosím, aby se slova ujal zástupce navrhovatelů tohoto bodu poslanec Daniel Pawlas, který, bude-li souhlasit, stane se zároveň jeho zpravodajem. Souhlasíte? Tak, souhlasíte, takže se tam pak posaďte. Prosím, máte slovo. Poslanec Daniel PawlasVážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jsem velice rád, že plénum Sněmovny při stanovení této schůze zařadilo tento bod na program, a velice si toho vážím. Na rozdíl od pana ministra si ale myslím, že stav našeho zdravotnictví není úplně ideální. Ze zkušeností pacientů a dostupných informačních zdrojů je zjevné, že Ústava, resp. Listina základních práv a svobod zaručující v České republice právo na bezplatnou zdravotní péči, není zcela naplňována. Současný stav je na hranici fungování systému poskytování zdravotní péče zvlášť v otázce dostupnosti a kvality zdravotní péče pro všechny pacienty. Jde o důsledek nezodpovědné, často nekompetentní a nesystémové politiky všech předchozích polistopadových vlád. Svůj díl odpovědnosti nese také současný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, a to jak některými svými spornými rozhodnutími, tak nedůsledným řešením dlouhodobých i aktuálních problémů českého zdravotnictví. České zdravotnictví je sice podle mezinárodního srovnání na velmi dobré úrovni, někdy i na špičkové úrovni, ale pacienti často narážejí na rozpor mezi tím, co garantuje Ústava, a faktickou situací v jednotlivých regionech, zvlášť těch odlehlejších. To můžeme sledovat právě třeba na smutném příkladu nemocnice v Rumburku. Česko zápasí s dlouhodobě neřešeným nedostatkem kvalifikovaného personálu v akutní lůžkové péči. Řadě lůžkových zdravotnických zařízení chybí peníze na potřebné rekonstrukce a kvalitní vybavení. Na vině je i soustavné podfinancování zdravotnictví. Řešení spočívá na jedné straně v systémovém nastavení příjmů do veřejného zdravotního pojištění v podobě pravidelného automatického navyšování plateb za státní pojištěnce a zároveň v narovnání neopodstatněných rozdílů v úhradách zdravotní péče. Je nezbytné konečně zavést kultivovaný systém hrazení péče podle diagnóz, změnit organizaci práce v nemocnicích směrem k omezení přesčasů, přehodnotit role jednotlivých profesí, směřovat ke společnému lůžkovému fondu a jednodenní chirurgii. Důležitá je i reforma primární péče a posílení role praktických lékařů s důrazem na prevenci a odpovědnost pacientů za své zdraví. Je nutné vytvořit síť moderních nemocnic garantovanou státem. Celý systém se neobejde bez dobrého fungování ambulantní péče a vytvoření 20 let slibované koncepce dlouhodobé paliativní a domácí péče včetně stanovení jasného financování zdravotně-sociálního pomezí. Českému zdravotnictví také výrazně chybí větší průnik některých lékařských oborů a zatraktivnění profese sester. To je velký úkol pro systém vzdělávání v oblasti lékařských i nelékařských povolání. Poslední novely příslušných zákonů se příliš nepovedly. V neposlední řadě je velice důležité zavést objektivní kritéria hodnocení kvality a pokračovat v elektronizaci zdravotnictví. Profesní komory, odbory, Asociace malých nemocnic a také poskytovatelé domácí péče začali v poslední době hlasitě volat po tom, aby se rozpustily rezervy na účtech zdravotních pojišťoven. Tyto rezervy řádově v desítkách miliard poskytují v případě poklesu ekonomiky pojistku, aby se pojišťovny okamžitě neocitly v deficitu, a údaje o výši těchto rezerv se liší. Obránci zachování těchto zůstatků udávají, že v současnosti je na účtech pojišťoven přesně 20 mld. korun přímo určených pro hrazení nákladů na zdravotní péči a dalších asi 30 mld. korun na různých účelových fondech. Jde o fond prevence, fond na provoz a investice pojišťoven a povinný rezervní fond, kde pouze VZP uložila více peněz, než je symbolické zákonné minimum.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
